V okovech vášně

Návrat do školy

Po válce se smrtijedy už Bradavice nikdy nepůsobily tak bezpečně jako předtím. Ve studentech i samotných učitelích byl zakořeněný strach a žal nad těmi, jež už nebyli na tomto světě.

Hermiona to vycítila už ve vlaku směřujícím do školy čar a kouzel, když se opět v září vracela do Bradavic dostudovat poslední rok.

Seděla v kupé s Nevilem, Lunou a Ginny a byla jim vděčná, že ji nechávají si číst jednu ze svých mnoha knih a nesnaží se moc začínat konverzaci. Dnes měla opět špatnou náladu. Myslela na své rodiče, kterým během prázdnin vrátila vzpomínky.

Jejich první reakcí byl úlek... Se strachem v očích se na ni dívali, poté co si uvědomili, co jim udělala. Neměla jim to za zlé...hrála si s jejich myslí a to by nikomu nebylo příjemné, ale i tak jí to ranilo.

Její rodiče se naštěstí po chvíli vzpamatovali a začali ji objímat a ptát se, co se stalo. Vše jim pomálu povyprávěla, přičemž její rodiče plakali dál a nanovo ji objímali. A strach, který měli v očích nebyl už z ní ale o ni.

Následně s rodiči strávila krásných několik týdnů, během kterých však nedokázala najít ten samý klid jako předtím. Byla poznamenaná válkou a stále si vybavovala ty hrůzy, které při ní zažila. Kdyby se tak nic z toho nestalo...

S těmito myšlenkami seděla ve vlaku, který ji vezl do školy, kde to vše začalo a i skončilo.

--------

"To mi nemůžou dát už pokoj?!" procedila Hermiona skrz zuby a bouchla pěstí do zdi. Stála na chodbě skrytá za jedním výklenkem a snažila se urovnat své nervy jako už poněkolikáté za ten den. Jenže z nějakého důvodu jí to dnes opravdu nešlo.

Úspěšně zvládla přežít první pololetí, během kterého na ni všichni obdivně hleděli, děkovali jí za její skutky během války a říkali jí, jak neskutečně statečná byla a jak by chtěli být jako ona.

Z počátku ji to překvapilo a myslela si, že to brzy přejde. Ale když se to opakovalo každý den, začalo jí to lézt na nervy.
Do jednoho měsíce to už vysloveně nesnášela a těšila se na Vánoční prázdniny a konec prvního pololetí.

Svůj čas se snažila co nejvíce trávit mimo dosah lidí. Bohužel pro ni, už jí ani knihovna v tomto úkryt neposkytovala. Od chvíle, kdy všichni zjistili, že nastoupila opět do Bradavic, se to v knihovně jen hemžilo.

Až po několika týdnech hledání jiného místa, kde by měla klid, narazila opět na koupelny, ve kterých přebývala Uršula. S potěšením však zjistila, že Uršula z koupelen zmizela a panovalo tam úplné ticho.

Od té doby trávila všechen svůj volný čas u jezera nebo v těchto koupelnách, kam si brávala své učení, knihy a často i jídlo.

Takto zvládla přečkat školu až do Vánoc, kdy jela ke svým rodičům. S Ronem se po konečné bitvě a jejich spontánním polibku pohádali. Ona ho vnímala jako přítele, ale on si maloval něco víc a nebyl schopný přijmout její nesouhlas. S Harrym si několikrát do týdne napsali dopis. Jak Harry tak Ron se hned po válce stali aurory a bylo jim povoleno nedostudovat poslední rok. Hermiona dostala od ministerstva stejnou nabídku, věděla však, že by jí oficiální nedokončení školy připadalo nespravedlivé a rozhodla se opět nastoupit.

S rodiči prožila krásné Vánoce a včera se vrátila opět do Bradavic. Ano...bylo to včera! Včera a už dnes měla chuť se sbalit a odjet zase pryč!

Proč jí stále děkovali, lichotili a dělali z ní hrdinku?! Proč na ni hleděli jako na nově nalezený exemplář nějakého zvířete?!! Proč jí stále tu válku připomínali?!!! A hlavně proč si neuvědomují, že chce mít pokoj?!!!!