Můj milý Lando

Karting a nudle

Ráno jsem se probudila a sešla dolů na snídani. Všichni už jedli. Sedla jsem si ke stolu, popřála všem dobré ráno, dobrou chuť a začala jíst.

Během jídla jsem si uvědomila, že už jsem měla být na tréninku. Okamžitě jsem vstala.

,,Omlouvám se, ale zapomněla jsem, že mám trénink! Musím jít na autobus, každopádně děkuji za jídlo a všechno!"

,,Lexi, určitě tě jeden z našich chlapců odveze," řekla teta.

,,Já nemůžu, sorry musím taky jet Lex," odpověděl Olie.

,,Já tě klidně odvezu," nabídl se Lando.

,,Tak fajn, díky. Ale musíme vyrazit hned."

,,Dám na sebe bundu a můžeme jít."

Oblékli jsme se a vyrazili. Během cesty jsem začala panikařit, že jsem zapomněla brusle doma, takže jsme se museli zase vrátit.

,,Sakra, ale teď už mě trenérka doopravdy zabije. Já jsem blbá fakt!"

,,Uklidni se Lexie, bude to dobrý."

,,Ne Lando nebude! Připravuju se na olympiádu a každý promeškaný trénink mě stojí bednu v Pekingu."

,,Neboj, zas tak velký problém to určitě nebude."

,,Tos nezažil mou trenérku."

Jeli jsme směrem ke kluzišti, když v tom Lando zabočil jinam.

,,Kam to jedeme Lando? Musím být co nejrychleji na tréninku!"

,,Jenže my nejedeme na trénink. Jsi vystresovaná a určitě bys jenom padala, takže jsem se rozhodl tě vzít na motokáry."

,,Zbláznil si se?! Nemám čas!"

,,Ne, věř mi, bude to sranda," řekl a podíval se na mě jeho modrýma očima, ve kterých se člověk ztratí.

,,Fajn, ale tohle bylo poprvé a naposled!"

Přijeli jsme k hale a vešli dovnitř. Uvnitř bylo docela dost lidí, ale nebylo úplně narváno. Jakmile lidé uviděli Landa, hned se s ním šli fotit. Já si zatím došla na recepci, se přihlásit. Mezitím přišel Lando a zaplatil vstup. Vzali jsme si helmy, obleky a čekali, než dojedou ti před námi.

Když jsme se dočkali motokár, zhasly se světla a my mohli vyjet. Snažila jsem se Landa předjet, ale nešlo to. Byl až moc rychlý! Až ke konci naboural a já se dostala aspoň na chvíli před něj.

,,Haha a máš to Lando!" Začala jsem na něj řvát.

,,To ti nedaruju Lexie!"

Rozjel se a omylem mě sejmul.

,,Ty seš fakt pako Norrisi!"

,,Ty víc!"

Vystoupili jsme z motokár a šly zpět k instruktorům. Odevzdali jsme jim helmy a šli se převléct z kombinéz. Vyšli jsme z haly zhruba po hodině a půl.

Byl to asi nejlepší závod mého života. Taky že jsem na žádném takovém nebyla. Na Landovy závody jsem totiž nechodila, neboť jsem měla svých závodů až dost.

Nikdy jsem ho vlastně závodit neviděla. Když ale pojedeme na jeho první závod sezóny, konečně zjistím, co všechno to obnáší.

Sedli jsme si do auta a jeli směr restaurace, protože mě pozval na oběd. Zašli jsme si do asijské restaurace na nudle, protože je oba milujeme.

,,Tak, jak jde příprava na olympiádu vůbec?"

,,Je to těžké, ale musím to zvládnout."

,,Neboj, určitě to bude stát za to."

,,Doufám v to."

,,Jak to máš vůbec s životem? Strašně dlouho jsme se neviděli a já nevím, co vlastně studuješ a tak."

,,Studuju na výšce a oboru fyzia."

,,Tak to mi můžeš dělat potom fyzioterapeutku ne?"

,,V podstatě jo."

,,To si tě jednou najmu!"

,,Ale pozor, nepracuju za levný peníz," řekla jsem a oba jsme se zasmáli.

,,Chybělas mi."

,,Už jsme se dlouho neviděli, bylo na čase se zase potkat."

,,Jsem rád, že za takových okolností."

,,A co vůbec ta tvoje modelka?"

,,No jmenuje se Louisa a zatím jsme jen kamarádi. Ale mám ji rád, líbí se mi."

,,Aha, tak snad vám to vyjde!"

,,Hmm."

,,Ty máš aspoň čas na vztahy, já mám čas jen na školu a tréninky. Nemám sociální život. Smutné."

,,Kamarády snad máš ne?"

,,Ne."

,,Máš mě a ségry."

,,Vím, ale tak často vás nevidím."

,,Máš můj instagram ne?"

,,Nemám."

,,Tak mi dej mobil," řekl a vzal mi mobil. Napsal do něj své jméno a začal se sledovat, a poté mě nazpět.

,,A máš mě tam."

,,Fajn."

,,Teďka si můžeme pořád psát a volat, když si nebudeš moct s nikým promluvit."

,,Díky."

Dojedli jsme, Lando zaplatil a společně jsme odjeli.

Lando mi zastavil před mým domem.

,,Díky za dnešní den, byla to sranda," poděkovala jsem mu.

,,Není zač, museli jsme si to přece užít. Teď už se zase dlouho neuvidíme."

,,Jakto?"

,,Odjíždím za 3 týdny zpět do Monaka."

,,Aha."

,,Ale jestli bys chtěla, mohla bys letět se mnou."

,,Nevím, jak to budu mít s tréninky."

,,Chápu, takže si musíme ty 3 týdny pořádně užít."

,,Ano."

,,Lando, já už budu muset jít, tak ještě jednou děkuju."

,,To odejdeš bez objetí?"

,,Noo..," nestihla jsem doříct a on mě vtáhl do objetí.

,,Tak dobrá, měj se," řekla jsem.

,,Ahoj Lexie."

Zavřela jsem dveře od auta a odešla domů. Doma jsem se osprchovala a šla si na chvilku lehnout.