Můj milý Lando

Incident s šaty

Ráno jsme přišli všichni do paddocku a hledali garáž Mclarenu, ve které měl údajně být Lando. Jenže nebyl. Hledali jsme ho po celém paddocku, ale pořád nikde nebyl. Začali jsme mít strach, a tak jsme mu zavolali. Nikdo se neozýval.

Vzala jsem si taxík a jela do hotelu. Zaklepala jsem Landovi na pokoj a po dvou minutách mi někdo otevřel.

,,Co se děje Lexie?"

,,Lando už si měl být na okruhu!"

,,Kolik je?"

,,9:00."

,,Sakra! Vydrž, obleču se a pojedeme."

Za deset minut byl převlečený a my mohli vyrazit. Přijeli jsme na okruh, vstoupili do paddocku a Lando se mnou utíkal do garáže Mclarenu. Běžel se mnou za ruku, abych se mu neztratila. Doběhli jsme do garáže, a tam Landovi vynadala teta.

Nechali jsme ho v garáži a šli si dát oběd.

Kolem dvanácté jsme se chystali jít znovu za Landem. Rodinka šla napřed. Já musela ještě na toaletu, takže jsem šla později. Vycházela jsem z restaurace a omylem zakopla o něčí nohu. Spadla jsem na zem a roztrhla si šaty.

,,Sakra omlouvám se vám! Pomůžu vám se zvednout," řekl něčí hlas.

,,Děkuji," poděkovala jsem mu.

,,Nejste náhodou kamarádka Landa?"

,,Ano? Kdo jste vy?"

,,Jmenuju se Charles."

,,Těší mě."

,,Vy se jmenujete jak?"

,,Alexandra."

,,Taky mě těší a ještě jednou se omlouvám."

,,V pořádku, byla to nehoda."

,,Zničil jsem vám šaty, mám vám to nějak vykompenzovat?"

,,Ne, děkuji."

,,Vážně?"

,,Ano."

,,Rád jsem vás poznal."

,,Já vás taky, ale nevykejte mi prosím."

,,Dobře, ty mi taky ne."

,,Tak se měj Charlesi."

,,Ty taky Alex."

Přišla jsem do Mclarenu k Landovi do pokoje, kde už se připravoval.

,,Co se ti stalo s šaty?" Zeptal se Lando.

,,Jakýsi Charles mi omylem podkopl nohy."

,,Já ho zabiju. Jsi v pohodě? Nic nebolí?" Řekl a objal mě.

,,Jsem ok."

,,Co ty? Nejsi nervózní?"

,,Ne, jsem v pořádku. Jen si dám pár cvičení na reakci a pak už půjdu do garáže."

,,Dobrá. Já asi pojedu na hotel se převléct."

,,Tak jo, ale ať tě tu do hodiny vidím!"

,,Samozřejmě."

Jela jsem do hotelu na otočku se převléknout. Vzala jsem si jiné šaty a rychle jela zpět na okruh, kde měl být za chvíli odstartovaný závod.

Ještě jsem Landa stihla v garáži, kde jsem ho objala a popřála mu štěstí. On pak vyjel na trať seřadit se a udělat zahřívací kolo. Jakmile byl hotov, závod odstartoval.

Landa bohužel předjely čtyři auta a klesl na šestou pozici. Ale poté narazil Peréz a na trať vyjela safety car. Auta se tedy přiblížila a čekala, až zase safety car odjede.

Po 2 kolech se tak stalo a oni se zase rozjeli. Lando závod díky bohu dojel a dokonce získal třetí místo. Byla jsem tak ráda!

Rodina Landa se šla po závodu radovat k pódiu. Já jsem zůstala v garáži pro jistotu. Viděla jsem tu radost v jeho očích, když vstoupil na třetí stupínek. Nemohlo chybět ani pořádné bouchnutí šampaňským o zem.  Po konci se ještě šel vyfotit celý tým, a poté dal Lando ještě pár rozhovorů.

K večeru už jsme jeli zpět na hotel. Lando se ale rozhodl, že to po závodu ještě oslavíme a dáme si všichni slavností večeři. Oblékla jsem se do kalhot a topu. Lando si vzal slavností košili a mohlo se jít.

V restauraci jsme si sedli a číšníci nám donesli menu. Povybírali jsme si všechno možné. Začali jsme jíst a povídali si o úplně všem. Najednou se nás všichni začali vyptávat.

,,Jak to máte vůbec spolu?" Zeptala se mamka.

,,No teprve včera jsme si ujasnili, co k sobě cítíme," řekla jsem.

,,Máte se rádi?"

,,Ano. Chtěl bych si Alex vzít už teď, ale nechci nic uspěchat," odpověděl Lando se smíchem.

Všichni se zasmáli a dobrá nálada byla zase tu.

Po večeři jsme došli na hotel. Lando mi nabídl, že bych mohla spát u něj v pokoji, ale odmítla jsem. Nenechám Flo samotnou na pokoji. V žádném případě.

Udělala jsem vše potřebné pro sebe a zalehla do postele. Dnes to vše skončilo a já se znovu vydávám ke svému typickému životu. Pořád tréninky, závody, tréninky a zas a znovu.

Aspoň jsem si tenhle víkend užila. Začátek nestál za moc, ale konec se vydařil.