Můj milý Lando

Olympiáda je tu

Olympiáda se blíží a já mám čím dál víc strach. Kvalifikovala jsem se z pátého místa, ale pořád se bojím, že tam udělám ostudu. Snad bude rodina a kamarádi při mě alespoň u televize. Jedu sama jen s trenérkou.

Zastupuju Anglii v Pekingu. Tohle je cílem mé kariéry. Zvládnout olympiádu.

Bylo 25. ledna a já čekala se svými trenéry na letišti. David mě doprovodil skoro až ke kontrole. Je milý. Od silvestra jsme si blíže. Byli jsme párkrát venku a je mi s ním dobře.

Čekala jsem, až doletí naše soukromé letadlo, protože ho máme půjčené od někoho. Už nám řekli pracovníci letadla, že můžeme nastoupit, akorát ještě vyjde pár lidí. Mezi těmi lidmi jsem rozeznala dvě tváře. Co tu dělají?

,,Páni, ahoj Alex!"

,,Ahoj Lou, Lando."

,,Jak se máš?"

,,Dobře, zrovna odlétám do Pekingu na olympiádu."

,,Panebože, tak ať se ti to povede. Budeme fandit."

,,Děkuju Lou."

Lando nás celou dobu pozoroval, ale já cítila jeho pohled na mě. Trenérka na mě křikla, že už musíme jít.

,,Rádi jsme tě viděli Alex. Budeme držet pěsti."

,,Já vás taky ráda viděla. Mějte se!"

Rozloučili jsme se a já nastoupila do letadla. Celou cestu jsem přemýšlela, co to bylo.

Doletěli jsme na místo a jeli do našeho ubytování, aka domu pro anglický tým. Tam jsem se potkala s ostatními sportovci, trochu jsme kecali, ale já si pak šla lehnout, protože jsem byla strašně unavená.

Ten týden uběhl tak rychle a nám začal závod. První se závodilo v týmech. Byla jsem členkou týmu Anglie. První den jely páry a druhý jednotlivci. Já jsem jela poslední. Dostali jsme 6 minut na rozcvičení na ledě, a pak se šlo na to. Závodila jsem předposlední. Před ruskou Ščerbakovovou.

Vyjela jsem na led, představila se lidem a připravila se do začáteční pózy. Všechny mé myšlenky, strachy, radosti zmizely a já se soustředila pouze na čistě provedenou jízdu. Začala hrát hudba a já do ní zakomponovala pohyby, které jsem uměla nazpaměť i ve spánku.

Nakonec jsem zajela skoro čistý program. Spadla jsem z trojitého axela, ale jinak dobré. Dostala jsem vcelku dobrou známku.

Zítra mě čeká volná jízda, a pak je tu jenom má kategorie jednotlivců, kde musím zazářit tak, jako nikdy.

Další den jsem zvládla zajet čistý program a skončila jsem druhá hned za ruskou. Přidala jsem týmu 5 bodů do celkového počtu. A světe div se, skončili jsme stříbrní. Aspoň už mám stříbro a nezostudila se tu.

Teď byly 4 dny volna do začátku jednotlivkyň. Během druhého dne vyšlo najevo, že jedna ruska dopovala, ale povolili ji účast v jednotlivcích. Za mě neférové. Ten kdo dopuje tu nemá co dělat. Zatímco ruska na sebe strhávala celou pozornost světa, rodina a kamarádi mi posílali zprávy a přáli mi hodně štěstí. Dokonce i Lando napsal.

,,Ahoj Lexie."

,,Ahoj Lando."

,,Tak jak se vede?"

,,Dobře, co ty?"

,,No nejsem na olympiádě, takže dobrý."

,,Sledoval si?"

,,Hele upřímně ne, promiň, vůbec nemám čas."

,,Nevadí."

,,S Lou spolu chodíme. Ale to už dávno víš ne?"

,,Ne, tak to vám moc přeju."

Vzadu v hlasové zprávě jsem slyšela Lou, jak tam něco říká Landovi a on pak přesně to zopakoval. Co se to děje? No divné, ale tím se nesmím zaobírat.

,,Hele musím už jít, tak se měj."

No to bylo opravdu divné. Ale teď mě spíše zajímal začátek tréninku.

Na začátek jsem se zahřála, rozbruslila. Pak se šlo na piruety skoky a nakonec celý program.

Skočila jsem dvě skvělé trojité kombinace a dokonce se mi i ten axel povedl. Konečně!

Zbytek tréninků jsem taky zvládla.

Je tu pátek a mě za pár minut začíná rozbruslení a následně startuju. Zase jsme měly 6 minut na rozehřátí. Hned první jsem byla já. Znovu jsem se představila a připravila se na start hudby. Pohyby jsem prožívala tak, jako by na nich závisel můj život. Dala jsem do toho tolik emocí. Vše co se mi za poslední dobu stalo.

Dokončila jsem svou jízdu a začala brečet štěstím. Zvládla jsem všechny prvky. Teď je to jen na porotě, aby mi dala známku. Byla jsem v poslední skupině a dostala jsem známku, kterou jsem určila nový rekord. Za krátký program jsem dostala 90,81 a překonala jsem rekord 89. To snad není možné.

Po skončení všech krátkých programů jsem byla na prvním místě, protože rusky padaly ze trojitých axelů. Nemůžu tomu uvěřit.

Hned večer jsem volala mamce a taťkovi. Ti brečeli štěstím. Pak mi volalo ještě pár kamarádů. Všem jsem poděkovala a pak šla spát.

Pěkně jsem se vyspala a začal nový den. Ten osudný den.