Secret Talent

.10.

Marii pomohu s úklidem a když skončíme, je něco málo po dvanácté.
„A vy jste ani nesnídala!" spráskne ruce Maria. „Omluvám se, ihned vám připravím něco k jídlu."
„Mario, já nejsem James. Mám ruce a zvládnu si něco připravit sama." pohladím ji po ramenu.
„Mluvili jste o mně?" zívne James, přejde k ledničce, otevře si pivo, a to vypije pomalu na jeden zátah. Znechuceně se otřepu.
„Vážně jsi momentálně vypil pivo na lačný žaludek?" ušklíbnu se. Maria to špatně pochopí jako narážku a provinile začne chystat jídlo.
„Víš Hazell, pivo je ten nejlepší lék na kocovinu." poučí mě James.
„No, možná že kdybys včera nevyváděl to, co jsi vyváděl, tak jsi žádnou kocovinu mít nemusel." vmetu mu do tváře.
„No, a ty bys ses možná měla jednou odvázat. Chováš se jako stará babka."
„Lepší než jako nevyspělé děcko." procedím skrz zuby.
„Žiju." mykne James rameny a otevře si další pivo.
Ne, tohle nemá cenu. Beze slova odejdu z kuchyně. Nechci se s ním hádat. Koneckonců, jemu to je všechno jedno.

Zbytek víkendu u Jamese strávím ve svém pokoji. Vycházím z něho pouze v nejnutnějších případech. Dočtu celou Pýchu a předsudek a od Chase si nechám donést Na Větrné hůrce.
„V kolik vlastně vyrážíš domů, že jsi nutně potřebovala přivést tuhle knihu?" zeptá se mě Chase, když mi knihu podává.
„Za tři hodiny mi jede bus." odpovím mu a chci si knihu vzít, ale on zvedne ruku nahoru a tím mi převzetí znemožní.
„Ne tak rychle. Nejdřív mi něco slib." zazubí se na mě.
„Povídej." protočím očima.
„Tak. Za prvé mi slib to, že se brzy uvidíme. A za druhé mi slib, že budeš pozdravovat Molly." řekne a jemně mu zrůžoví tváře.
„To první ti slíbit nemůžu, ale mamku budu pozdravovat ráda." přikývnu a on mi konečně knihu dá.
„Možná Molly ještě vyřiď, ať mi napíše."
Pak za ním zavřu dveře dřív, než se k našemu rozhovoru stihne přidat James nebo hůř, ten idiot Zack.

Do knihy se začtu tak moc, že si málem nestihnu zabalit věci a včas vyrazit na autobus. Nejraději bych zmizela bez loučení, ale bohužel si musím od Jamese vzít nový čip. Sice sem neplánuji brzo jet, ale rozhodně bych nerada šlapala opět po schodech.
„Nevím, jestli ti ten čip dát." popotáhne si James z cigarety.
„A to jako proč?" zamávám si před obličejem rukou, abych rozehnala kouř z cigaret.
„Chci abys měla dobrou prdel." zasměje se a znovu si potáhne.
„Tu už má." mrkne na mě Zack, který leží rozvalený na gauči s nějakou holkou.
Spolknu několik nadávek, vytrhnu Jamesovi čip z ruky a co nejrychleji zmizím na autobusovou zastávku.

„Mami? Jsi doma?" zavolám se strachem na ni ode dveří. Knihkupectví bylo zavřené i přes to, že jsme měli mít dnes normálně otevřeno. Jakmile udělám pár kroků směrem k obýváku, do nosu mě praští silná pánská vůně. Nemohu si pomoct, ale už jsem ji určitě někde cítila...
„Mami?" zavolám znovu a opatrně otevřu dveře od její ložnice. Okamžitě toho začnu litovat.
„Hazell!" vyjekne vyplašeně máma, shodí ze sebe pana Abbota a začne se rychle přikrývat peřinou. Dám si ruku před oči a začnu koktat: „Já... Já se... Moc, moc se omlouvám."
Chci odejít, ale nohy mě neposlouchají. Jsou pevně přibité k zemi a odmítají se pohnout z místa.
„Hazell, asi bys měla jít." začne panikařit máma.
„Já se snažím." pípnu s rukou stále před očima.
„Tak už vypadni!" zahřmí ten plešoun, a to mě konečně probere a donutí odejít z ložnice pryč. Bez přemýšlení přejdu k lednici, vezmu z ní mámino bílé víno a napiju se ho rovnou z lahve. Tohle z hlavy jen tak nedostanu.