Secret Talent

.13.

Nepodařilo se mi zjistit, kde se večírek koná, a tak se celou noc převaluji a nemohu pořádně usnout. Hlavou se mi honí milion myšlenek a otázek. Proč se najednou Josh o Edith stará a píše jí, když o ni dosud nejevil nejmenší zájem?

To ale není jediné, co mě trápí. Mám požádat Jamese o to, aby mě vzal s sebou na turné? Přece jen, pokud se dostanu na kvalitní vysokou, už ho nikdy v životě nebudu potřebovat a budu samostatná a nezávislá. A pokud mě s sebou a kapelou vezme, přežiju to s nimi?

Pokaždé, když se probudím, pokouším se dovolat Edith, ale vždy mi to nečekaně vytípne. Napíšu několikrát i Joshovi, nejprve prosebné a potom výhružné zprávy, ale ani on mi neodpoví.

Usnout se mi pořádně podaří až po čtvrté hodině ráno, ale hned za dvě hodiny mi zvoní budík. Měla jsem v plánu jít si zaběhat, ale jsem z nevyspání tak vyčerpaná, že budík zamáčknu a rozhodnu se ještě trochu se prospat.

Napodruhé mě neprobudí budík, nýbrž máma.

„Proč mi nebereš mobil? Takhle jsem musela zavřít knihkupectví, jinak bych tě neprobudila."

„Hoří snad? Nebo proč mě budíš?" nechápu. Mamka mě totiž nikdy nebudí.

„Za chvilku je tady pro tebe James s kapelou. Musíš si ještě zabalit." řekne a teprve teď si všimnu dvou velkých kufrů uprostřed pokoje.

„Zabalit? A kam?" zamrkám překvapeně.

„Na turné. Bylo mi jasné, že sice nad tím přemýšlet budeš, ale Jamesovi nenapíšeš, tak jsem to už včera domluvila s Chasem." vysvětlí mi máma a násilím mě vytáhne z postele. „Nebo jsi Jamesovi snad napsala?"

„Několikrát jsem zprávu měla rozepsanou, ale vždy jsem ji nakonec smazala." přiznám se.

„Tak tam tak nestůj a začni balit. Než odjedeš, měla by sis ještě dát sprchu."

„Co tím chceš říct?" zeptám se ji naoko naštvaně.

„Že vypadáš hrozně. A pohni, máš na to hodinu."

„Mami! Víš jak nemám ráda, když nemám něco naplánované a musím dělat věci na poslední chvíli!"

„Kdybys mi brala mobil a nebo napsala Jamesovi sama, toho času bys měla víc." mrkne na mě a pomůže mi s balením, abych na nic nezapomněla.

Všechno stihnu jen tak tak. Když mámu prozvání manažer Cheese flips, akorát si fénuji vlasy.

„Vlasy ti doschnou cestou, už jsou tady." nakoukne mi do koupelny máma.

„Nějakou tu minutku snad počkají, vždyť oni si na dochvilnost úplně nepotrpí." zakoulím očima a dál pokračuji ve fénování vlasů.

„Prý ještě musíte něco vyzvednout, manažerovi jsem moc nerozuměla, v autě byl hrozný rámus."

„To to hezky začíná." povzdychnu si. „Stejně pojedeme vyzvednout chlast nebo pro nějakou chudinku, která si neváží sama sebe."

„Hazell, vím, že to možná bude těžké, ale zkus s Jamesem najít něco společného, co by vás mohlo sblížit."

„Nevím proč bych to měla dělat, nechci mít s ním nic společného." odseknu a vypnu fén. Vlasy mám stále vlhké, doufám, že se úplně nezvlní.

„Ať se ti to líbí nebo ne, je to pořád tvůj táta. A já tu nemusím vždy být..." řekne šeptem.

„Není to můj táta. Je to pouhý dárce genů. Dárcem genů může být kdokoliv, ale tátou může být jen někdo. Počkej, co myslíš tím, že tu nemusíš vždy být?" vyhrknu.

„Ale nic, to já jen tak. A teď mluvím vážně, Hazell, nechci abys jednoho dne litovala, že ses o to sblížení s ním ani nepokusila."

„Pa mami." lípnu ji pusu na tvář, vezmu si batoh, kabelku, kufry a nějak se dopotácím dolů před knihkupectví, kde už čeká kapely limuzína. Dveře mi otevře Chase a pomůže mi i naložit moje zavazadla do limuzíny.

„Jsem fakt rád, že jedeš s námi."

„A co ostatní?" zeptám se s jistou dávky nejistoty.

„No, rozhodně jsou překvapeni. Nejvíc teda James, ale řekl bych, že je rád. Hodně rád, jen to nedává najevo."

„Můžete si to laskavě dopovědět cestou? Musíme stihnout čas odletu!" vykoukne ven manažer a dobrá nálada, kterou mě Chase nakazil, je rázem pryč.

Vlezu si tedy do limuzíny a posadím se do proti směru jízdy. Limuzína je už zaplněná členy kapely, manažerem, a dvěma holkami, které se až moc lepí k Jamesovi. Neodpustím si odfrknutí.

„Dáš si sklenku?" všimne si mého výrazu James a podá mi skleničku se šampaňským. Podám mu ji zpátky a založím si ruce na prsou.

„Do letadla tě pustí opilého?" zapochybuji, když zjistím v jakém stavu je už James, Finn a Caleb, relativně nový bubeník kapely.

„Do normálního asi ne, ale do soukromého úplně v klidu." odpoví mi Chase, když si přesedne, aby byl vedle mě.

„Mělo mi dojít, že normálním byste asi neletěli."

„Když máme menší turné, jeli bychom autobusem, ale na takhle dlouhé turné je lepší letadlo." usměje se na mě Chase a podá mi lahvičku pomerančového džusu.

„Jak...?"

„Od Molly jsem zjistil, co máš ráda. Chci aby se ti s námi líbilo."

„Chasi, přestaň mi nabalovat dceru, na ní má zálusk už někdo jiný. Na, raději se napij." přeruší nás James, který Chasovi podává už rovnou celou flašku šampaňského.

Chci Jamese okřiknout, ale v tu chvíli zastavíme a když se otevřou dveře limuzíny, spadne mi brada ke kolenům.