Secret Talent

.12.

„Jaký nápad? O co jde?" nechápu a přijdu k ní blíž, abych se mohla na letáček taky podívat. Jedná se o letáček s turné Cheese flips.
„Podívej, hrají poblíž tvých univerzitních měst."
„Tím chceš říct co?" založím si ruce na prsou.
„Tím chci říct, že když už nechceš říct Jamesovi o peníze, jeď s ním na to turné. Podívej, Chase ti tady dokonce napsal vzkaz."
„Co bych na tom turné asi tak dělala?" přejdu zmínku o vzkazu. „Už pouhý víkend s Jamesem je na pokraji přežití."
„Tak přes den bys chodila na prohlídky na vysokých školách, to James stejně bude spát. No a večer bude mít koncerty, a to budeš pro změnu spát ty." nechápe kde je problém máma.
„Ale já mu nechci být za to nic dlužná." fňuknu. Pokud šlo o Jamese, snažila jsem se být vždy absolutně samostatná. Odmítala jsem dárky k narozeninám, dovolené, osobního řidiče. Peníze mi občas vnutil, ale nikdy jsem ho o nic nepožádala. Na to jsem byla pyšná.
„Víš, něco jiného je, když mu nechci být za nic dlužná já. V minulosti mi ublížil. A něco jiného je, když mu nechceš být dlužná ty. Pořád je to tvůj táta, i když se tak nikdy nechoval. Ale teď jde o tvoji budoucnost. Tak zahoď alespoň na chvilku svoji hrdost a jeď s ním, když ti já tu cestu dopřát nemůžu." usměje se na mě se slzami v očích. Je toho na ní moc, poslední dobou brečí často.
„Nechci se tam nějak vnucovat." namítnu.
„Nebudeš se vnucovat. Četla jsi ten vzkaz od Chase? James chce abys jela."
„Já... Nevím. Nechci tě tu teď nechat skoro dva měsíce samotnou. Moje cesta po vysokých by nebyla ani zdaleka tak dlouhá."
„Jeď prosím. Jediný, co si přeju pro tebe už od doby, kdy jsem se dozvěděla, že tě čekám, je dobrá budoucnost. Chci, aby ses měla lépe než já."
„Mami..."
„Nech si to alespoň projít hlavou." vloží letáček zpět do knihy a zaklapne ji.
„Budu o tom přemýšlet." přislíbím neurčitě.
„Dobře. Pojedu teď za Abbotem, takže do rána budeš mít času dost."
„Nemám jet raději s tebou?" zeptám se se strachem.
„Ne, jsou věci, u kterých nechci, abys byla. Ale neboj, nic s ním mít nebudu. Už nikdy." políbí mě do vlasů a odejde.
„Řekne tohle a pak mě dobrovolně pošle k Jamesovi." odfrknu si a praštím s sebou na postel. Počkám až mamka odejde, pak se osprchuji a vrátím se v pyžamu do postele.

Probudí mě hlasitý zvuk zvonku. Kouknu se na hodiny a je teprve něco málo po deváté večer. Po víkendu u Jamese se nedivím, že jsem nakonec usnula tak brzo. S myšlenkou, že si máma zapomněla klíče, se došourám ke dveřím a stále rozespalá otevřu. Ve dveřích nestojí máma, nýbrž naštvaná Edith.
„Ahoj." pozdravím ji zmateně.
Edith mi neodpoví, pouze mě odstrčí na stranu a naštvaně odejde do mého pokoje. Rychle ji následuji.
„Děje se něco?" zívnu.
„Děje! Dneska je večírek a ty tu ležíš v pyžamu. Nebo? Nechceš mi říct, že jsi už dokonce spala!"
„Jaký večírek?" zamrkám překvapeně.
„Kdybys mi zvedala mobil, věděla bys to." řekne Edith, otevře moji skříň a začne se přehrabovat mým oblečením.
„Mám ho vypnutý. Byla jsem hrozně unavená." myknu rameny a opět si zalezu do postele.
„Počkej, co to Hazell děláš? Ty se mnou nepůjdeš? Josh nás pozval, musíme jít."
„Josh?" polknu. Na těle mi vyskočí husí kůže a zvedne se mi žaludek.
„Ano, myslím si, že se to posouvá správným směrem. Začal mi psát, představ si to!" vyjekne nadšeně Edith. Rychle se posadím.
„Edith, já tam nemůžu jít."
„Proč ne?" otočí se na mě.
Potlačím slzy a nervózně se podrbu na hlavě.
„Víš, byla jsem u Jamese a nemám nejmenší chuť jít na nějaký další večírek." zalžu z části a doufám, že to bude jako vysvětlení stačit. Překvapivě ji tentokrát stačí.
„Ale nevadí ti, když já půjdu?"
„Edith, musíš mi něco slíbit!" chytnu ji za ruku a podívám se ji do očí.
„Co blbneš?"
„Slib mi, že se budeš od Joshe držet dál."
„Proč?"
„Prostě mi to slib, Edith!" vyjeknu.
„Promiň, tohle ti slíbit nemůžu." vydechne zklamaně a zvedne se k odchodu.
„Josh není dobrý kluk!"
„V tvojí hlavě možná ne, ale ke mně se chová moc hezky. Myslela jsem, že mi to štěstí budeš přát." kuňkne smutně a odběhne.
Před obličej si dám polštář a z plných plic do něho zakřičím. Pak popadnu svůj mobil a pokouším se Edith dovolat, ale samozřejmě mi to nebere. Nezbývá mi nic jiného než doufat v to, že se ji nic nestane.