Život není hra

Kapitola 11.

Ráno sedím v obýváku a koukám se na ig. Stev se rozhodl že udělá snídani. Po dnešní noci nemám vůbec na nic náladu a vůbec už ne na jídlo. Když Stev přijde do obýváku s tácem lívanců a čajem děkovně se usměju a vezmu si čaj. Stev si sedne vedle mě a já se o něj opřu.

Celé dopoledne a část odpoledne jsem jen seděli a povídali si o různých věcech. Stev mi vyprávěl jaké to bylo ve válce a vlastně mi řekl snad úplně všechno o svém životě před tím něž se stal Avengers. Otevře se výtah a v něm stojí Bucky s Nat. Hned se zvednu a jdu je oba obejmout. ,,Jste všichni v pořádku ?? Kde je zbytek ??" ,,Všichni jsme v pohodě Sky neboj zdrželi se u jetu Tony a Clint se hádají kdo líp pilotuje." řekne Nat. ,,Klasika. Co mise jak jste to zvládli?" řekne Stev, který teď stojí za mnou. ,,Jo dobrý teda až na Misteria někam zmizel a Fury zuří." odpoví Bucky.

Večer sedíme všichni v obýváku a jíme čínu, kterou jsme si objednali. ,, Ne vážně Tony uznej, že jsme prostě lepší pilot." ,,No tak to nejsi." ,, Tak se vsadíme. Ten kdo prohraje bude týden vařit." řekne Clint a stoupne si Tony ho následuje a podají si ruce. Potom se vydají k jetu.

Stojíme na střeše a sledujeme jak táta a Clint plánují trasu. ,,No tak jestli prohraje Tony tak budeme týden o hladu a jestli Clint tak nás všechny otráví." řekne Nat já, Stev a Bucky se začneme smát. ,,Tak jo 3,2,1 teď!" řekne Sam, který jim dělá rozhodčího.

Všichni krom Sama, který čeká na Tátu a Clinta jdeme zpátky do obýváku. Bylo zhruba dvanáct když dolu přišel Clint a řekl že vyhrál. Po chvíli sem došli i táta a Sám, kteří se hádali ,,Ne prostě jsi mi to změřil špatně! Nadržuješ mu." ,,Ne Tony vážně byl rychlejší." V hádce pokračovali asi ještě 10 min a během toho se k nim přidal i Clint.

,, Hej lidi nechci vám tady kazit vaši super a napínavou hádku o tom kdo líp řídí, ale uznejme si že nejlíp řídí Jarvis. A tak bych tuto debatu uzavřela a všichni povinně spát." prohlásí Nat a já jen kývnu. Všichni si něco brblají, ale i tak jdou spát. Já si ještě zajdu pro vodu a vydám se do pokoje. Udělám si večerní hygienu a jdu spát.

Ráno se vzbudím brzo a tak mě napadne že si půjdu zacvičit. Obléknu se do černých legín a bílého většího trička a vyrážím směr tělocvična. Když vejdou dovnitř zjistím že nejsem jediný člověk, který si přivstal. Vzadu u boxovacích pytlů stojí Stev. Řeknu si že ho překvapím a rozběhne se k němu a zaútočím, ale Stev má až moc rychlé reflexi a hned můj úder oplatí. Chvíli spolu "bojujeme" , ale Stev je prostě lepší a já skončím na zemi ,,Dobré ráno" prohodí Stev ,,Nesnáším tvoje reflexi." řeknu a postavím se. Šla jsem se rozehřát a potom jsme se Stevem společně cvičili. Na konec jsme si dali další boj. Tentokrát jsem se držela opravdu dlouho, ale Stev je proste lepší a vzal mě k zemi. Když jsem padala tak jsem mu podkopla nohy a oba jsme sletěli k zemi. Ležela jsem zády na semi a Stev stihl fakt ruce pod sebe. Koukali jsme se na sebe zase jako vždy jsem se mu zadívala do očí a úplně zapomněla dýchat. ,,Slečno Starková za 1 hodinu máte být v nemocnici na kontrole" ,, Sakra" rychle jsem vstala a rozběhla se do pokoje. Proč to Jarvis vždycky musí zkazit.

Takhle rychle jsem snad ještě v životě osprchovaná nebyla. Na make-up jsem se vykašlala stejně ho moc nenosím a běžela do garáže tam už čekal táta. Nasedli jsme do auta a vyjeli směr nemocnice. Tam to bylo jako vždy. Doktorka mě prohlédla a pak mi dala kanylu se kterou jsem tady teď musela sedět. Prý mi něco chybí a že by nechybělo moc a mohla bych tady zase skončit. Upřímně ne díky já teď radši budu trávit čas doma.  Po kontrole jsem byla dost unavená nevím co v těch kapačkách bylo a je mi po tom dost blbě. Po příjezdu jsem chtěla jít hned nahoru, ale Bucky, Clint a Stev něco řeší a chtějí abych se k nim přidala.

Sedím v obýváku s ostatními ,,Já půjdu si lehnout." ,,Ne Wan musíš tady zůstat momentálně jsi jediná žena v Toweru a mi potřebujeme tvoji odbornou radu." řekne Clint a rukou mi naznačí ať se posadím. Achjo proč já do toho pokoje nešla hned. Sedla jsme si na gauč a snažila se udržet vzhůru. ,,Klidně si lehni." podívám se na Steva usměju se a poslechnu. Položím si hlavu na jeho nohy a zavřu oči. Po chvíli se odeberu do říše snů.

Omlouvám se že teď moc nepíšu, ale škola a já toho moc nestíhám. A taky bych vám chtěla říct že johca80 píše tuto knihu z pohledu Nat, takže ji můžete podpořit a přečíst si. Hlavně doufám že vám moje knížka líbí.