Poslední Raid (ONF FF)

1.

„Honem! Naskoč!"

„Nestihnu to!"

„Nesmíš to vzdát! Ne teď!"

„Já to nedám, Seungjune... Nedám..."

„Opovaž se, Hyojine!"

Natáhl jsem ruku vpřed, vyčkával, že se jí přeci jen chytí, ale ucítil jen vír vzduchu a nic víc...

Dvě kolouščí oči na mě hleděly, zatímco se vrtulník vzdaloval. A zbytek planety se nořil do hlubin...

___

„Hyojine, kde se táhneš? Čekám tu na tebe celé hodiny!"

„Jen nekecej. Meškám jen jednu minutu."

„I jedna minuta rozhoduje o všem. To nevíš? Jedna minuta a rodiče můžou na burze prohrát celé jmění."

„Ještěže já žádný peníze, co bych mohl prohrát, nemám," zachechtal se a jeho tmavé oči zmizely v úzké štěrbině úsměvu.

„Nebrblej a pojď. Moc času před další hodinou nemáme!" chytl jsem ho za zápěstí a táhl pryč, na naše oblíbené místo za budovou školy, kde roste tráva zelenější než jinde, květiny zdobí políčko pod okny a lavička sebou neviklá. Místo, které patří nám už od prvního dne, co jsme na školu nastoupili.

Málem se tomu tak nestalo! Musel jsem škemrat rodiče jak blázen, aby mě nechali studovat na Deoksuské veřejné škole a odvolali ten svůj plán hodit mě do placené soukromé, nebo hůř, do zahraničí. Stále jim však dlužím – slíbil jsem, že půjdu na univerzitu do Evropy. Přestože tento slib nemohu porušit, jen myšlenka, že ho musím splnit, mi pokaždé sevře žaludek a zmuchlá do miniaturních rozměrů.

Setřepal jsem ze sebe ten pocit a vytáhl svůj mobil, který se mi podařilo propašovat do školy, aniž by ho zabavil náš předseda třídy a jeho armáda. Stejný husarský kousek se podařil i Hyojinovi – zazubil se na mě a už se připojoval na naši oblíbenou hru.

„Honem, utíkej!" poháněl jsem jeho ruce, aby pohnuly svým avatarem a dostaly ho na strategicky výhodné místo. Byl to náš plán Raidu. Jak osvobodit továrnu od zmutovaných nestvůr, které zajaly naše NPC přátele. Nejprve zlikvidovat hlídku, obklíčit továrnu a obsadit předem smluvené pozice, a následně spustit střelbu na nestvůry uvnitř. Aby vše perfektně klapalo, plánovali jsme to dva týdny!

„Jojo, už jdu! Už tam jsem! A kde je Wyatt?"

Wyatt byla přezdívka člena našeho Guildu, s nímž jsme se seznámili skrze hru. Překvapivě z něj vyšlo, že chodí na školu ve vedlejším distriktu, a už jsme mnohokrát uspořádali společné herní sezení! Byl skvělý Tank, míra damage, kterou dokáže přijmout, byla až k neuvěření. Nemohli jsme ho nechat v jejich skromném Guildu, který vytvořil se svými dalšími dvěma parťáky.

On sice rád namítá, že to my se přidali k nim, ale všichni ví, jak to ve skutečnosti bylo!

Wyatt už naskočil, a tak tak zabránil tomu, aby můj health bar klesl o třetinu. Rychle jsem se vymanil z jeho stínu a využil mých asasínských schopností, abych podřízl tři nestvůry opodál. Hyojin mi kryl záda se svojí brokovnicí, občas tasil meč a kolo příšer kolem sebe pročistil. Hyojin nebyl moc flexibilní človíček, a cokoliv, co si vyžadovalo komplikovaný kombat, bylo pro něj obtížnější než test z chemie. Avšak s mečem se celkem sžil – nebo s mačetou, to mu jde také dobře. Střelné zbraně používal, jen když byla potřeba posílit útok na dálku, a to stejně bere něco stabilního s hromadným zásahem nebo velkou palnou silou, než aby přesně mířil sniperem.