Spojil nás osud

1. Kapitola

Sobota 14:30
Je první den letních prázdnin a já sedím s rodiči v autě. Zrovna jsme na cestě na letiště, kde by na mě měla čekat moje kámoška Nelly. Bude to první dovolená na kterou letíme bez rodičů. Vysadili mě před vstupními dveřmi do haly. Táta mi pomohl vyložit kufr a pak jsme se rozloučili. Rozhlédnu se kolem sebe. Několik metru ode mě stojí blondýnka se třpytivě růžovým kufrem. Když se naše pohledy setkají na tváři se jí objeví široký úsměv a rozběhne se směrem ke mně.
,,Jess chyběla jsi mi." Řekne a pevně mě obejme.
,,Ty mně taky Nelly." Odpovím.
_________________________________________
S Nelly se známe už od mala. Pochází z bohaté rodiny a každý kdo se na ni podívá by na první pohled usoudil, že musí být rozmazlená. Já ji ale znám, takže vím, že to není pravda, ve skutečnosti je velmi milá. Já pocházím z obyčejné rodiny, takže si vedle ní někdy připadám hloupě. Vždy má perfektní make-up, vlasy a skvělé a drahé kousky oblečení. Občas mě překvapuje, že se zrovna my dvě dokážeme bavit, ale jak už jsem řekla ve skutečnosti má velké srdce a pokud má někoho opravdu ráda, zařídí, aby se měl co nejlépe.

_________________________________________

Necháme si odbavit kufry a projdeme kontrolou. V 17:00 nám má letět letadlo, takže klasicky procházíme obchody s voňavkami. Pozoruju Nelly jak si zkouší každou druhou voňavku. Občas mi dá také přivoňet, abych nakonec zhodnotila, která byla nejlepší. Nákupy s Nelly jsou zábava, navštívila jsem kvůli ní spousty obchodů, do kterých bych se sama nikdy neodvážila vstoupit. Ona vždy trvá na tom abych si něco vyzkoušela. Nerada to dělám, protože mám strach, že se mi to bude líbit a moc dobře vím, že si to nemůžu dovolit. Ale stejně mě pokaždé přemluví a já jsem ráda, že jí tím udělám radost. Začnou hlásit, že už se může začít nastupovat do letadla, a tak se zařadíme na konec fronty. Nelly pořád něco naštvaně mumlá, protože jí na její bílou značkovou tašku kapla káva.

Konečně přijde řada i na nás. Ukážeme letenky a pasy a projdeme dlouhým tunelem ke dveřím letadla, kde se opět vytvořila fronta, protože se každý snaží najít své sedadlo. Po pár minutách se usadíme na svá místa. Vedle nás sedí nějaký starší pán. Už teď je mi ho líto, protože my rozhodně celou cestu nezavřeme pusu. Mezitím co se naše letadlo přesouvá na rozjížděcí dráhu posloucháme bezpečnostní pravidla od letušky. Pak jen zkontrolují, jestli jsou všichni připoutaní. Nesnáším vzlítání a přistávání, takže se zabořím do sedadla a pevně chytnu Nelly za ruku.

Vše proběhne bez problému. Takže nás teď čeká zhruba 4-5 hodinovej let. Možná jsme mohli vybrat dovolenou, kde není tolik rizik, ale já i Nelly milujeme adrenalin a cestování, takže klidná dovolená není nic pro nás. Polovinu cesty prokecáme, protože plánujeme jak strávíme celý týden v Egyptě. Pak to Nelly zalomí na mém rameni a zbytek cesty prospíme. Probudíme se před tím, než letadlo začne přistávat. Opět se zabořím do sedačky a drtím Nelly ruku.

Konečne jsme přistáli a čekáme než přijedou schody. Teplý vzduch je první věc, která mě vždy na těchto dovolených, překvapí. Je 11 večer a tady je stále 26°C. Radši si nechci představovat kolik tady bude ve dne. Nastoupíme do autobusu, který nás přiveze k hale letiště. Teď budeme muset čekat na kufry. Nelly už to nemohla vydržet, takže bežela na záchod. Postávím se na volné místo u pásu a vyhlížím naše kufry. Jsem přesvědčená o tom, že kufr Nelly rozhodně nejde přehlédnout. Na druhé straně pásu stojí docela pěkný kluk, ale není to můj typ. Věnuje mi úsměv, a pak se znovu věnuje jezdícím kufrům. První věc, nad kterou se zamyslím je, jak asi vypadám po 5 hodinách letu v 11 večer. Hádám, že moc dobře ne.

Podaří se mi najít oba kufry, ale Nelly tu stále ještě není, takže na ni počkám před záchodama. Když vyjde, zkontroluje svůj kufr a pak se vydáme k autobusu, který by nás měl odvézt na hotel. Vidím její obličej, když spatří autobus, kterým jedeme a nemůžu udržet smích.
,,Tímhle jedeme?"
,,Jo, poněkud moderní viď?"
,,Co to je za kraksnu?"
,,Egyptská limuzína."
,,Moc vtipné... tak jdeme."
Naložíme kufry a jdeme se usadit. Alespoň klimatizace tu funguje. Postupně přicházejí další lidi. Koukám z okna a pozoruju řidiče, jak nakládá kufry. Zarazím se, když znova vidím kluka z letiště. Jede stejným busem to je... skvělý.

Přijde mi, že cesta autobusem trvala snad věčnost, ale konečně jsme na našem hotelu. Celou cestu jsem nezamhouřila oči. Egypt je opravdu zvláštní. Jedete kolem pouští a věží s vojákama dokud nevjedete za ,,hranice" hotelu, kde to působí jako úplně jiná zem. Květiny, stromy a světelné dekorace jsou tu skoro na každém rohu. Na recepci musíme vyřešit nějaké papíry, než dostaneme kartu od našeho apartmánu. Nelly už sotva stojí na nohách a vypadá, že by byla schopná usnout i ve stoje. Nasadí nám náramky a konečně můžeme na pokoj.

Máme ho ve druhém patře s výhledem na osvícený bazén. Představa toho, že už ráno se budu válet u bazénu a moře, mě donutila vybalit si kufr ješte teď. Pak si konečně lehnu a usnu.

Ráno nám zazvoní budík. Snídaně jsou od 8:00 do 10:00. Chtěla jsem jít na snídani co nejdříve, ale půl hodiny mi trvalo než jsem vzbudila Nelly a pak další půl hodiny jsem musela čekat, než se připraví. Jídelna je hned v budově vedle nás. Mají tu velký výběr, takže nemám srtach, že bych si nic nevybrala. Usadíme se ke stolu a pustíme se do snídaně. Skoro mi zaskočí, když vidím...