Spojil nás osud

11. Kapitola

Ničí nás právě to co nejvíc milujeme...
Udělal to na její narozeniny, protože je to jediný způsob, jak docílit toho, že se na to Jess bude dívat. Věděl, že tu budou oba. Veděl, že se sem může dostat a věděl, že ji to zničí...

James leží na zemi, nejspíš už je v bezvědomí, Christopher do něj ale nepřestává mlátit. Naštěstí se k Jamesovi přidali Nathan, Thomas a Henry a snaží se vyřídit ty ostatní.
Vyběhnu směrem k Jessice a chytnu ji kolem ramen.
,,Musíš odsud pryč."
Podívá se na mě. V jejích ubrečených očích vidím zlost. ,,Jess ať už teď myslíš na cokoliv. Nedělej to."
Zakroutí hlavou. ,,Mně neublíží."
Sleduji jak jde za Jamesem a Christopherem. Zkopne Christophera na zem a vysokým podpadkem ho udeří mezi nohy. Pak se k němu skloní a chytne ho za triko.
,,Přijdeš sem bez pozvání, na MOJE narozeniny, abys mi zkazil celou oslavu! V pěti lidech zmlátíš člověka, kterej mě musel zachránit před TEBOU, protože si nadržený, nevychovaný prase a nedokážeš přijmout, že tě nechci! Zmiz z mýho života už konečně! Můžeš být jenom rád, že nevoláme policii, protože jsi na cizím pozemku a ohrožuješ zdravý ostatních!"
Ukáže na Jamese.
,,Podívej se na něj! Je v bezvědomí! Chceš ho snad mlátit tak dlouho, že už se nikdy neprobudí! Nemáš v sobě ani kapku soucitnosti a to je důvod, proč NIKDY nebudeš lepší než on!"
Udeří ho pěstí. ,,A teď zmiz!"
Přála bych si, aby tohle všechno James viděl a slyšel. Jessica neumí vyznat lásku, ale tohle dokazuje, jak moc pro ni znamená. Christopher vstane a bez odpovědi odejde i s ostatními. Musíme oslavu ukončit.

Pohled Jessicy
Zůstaneme tu jen já, Nelly, James, Nathan, Thomas a Henry. Kleknu si vedle Jamese a položím mu ruku na hrudník.
,,Jamesi?"
Bez odpovědi.
,,Jamesi slyšíš mě?" Zatřesu s ním.
Bez odpovědi.
Nakloním se abych viděla jestli dýchá.
,,Kurva on nedýchá!"
,,Tak jo hlavně klid, zakloň mu hlavu." Nate si klekne z druhé strany.
Opatrně mu zakloním hlavu a doufám, že to zabere.
,,Jsem tady." Pohladím ho po tváři, když se jeho hrudník opět začne zvedat.
Zakašle. ,,Takhle sis narozeniny nepředstavovala co?" Trochu se usměje.
,,To je teď jedno, musíš do nemocnice."
,,Si zpátky kámo!" Nate mu pomůže se postavit.
,,Šíleně mě bolí nos."
,,Nesahej si na něj." Chytnu jeho ruku.
,,Co je s ním?"
,,Asi bude zlomenej."
,,Skvělý." Setřepe krev z jeho rukou.
,,Díky za pomoc borci." Otočí se na Henryho a Thomase.
,,Měl bys poděkovat spíš svojí holce, poslední rány mu dala ona."
,,Není to moje holka." Zasměje se.
,,Po tomhle by měla být. Ještě se někdy uvidíme mějte se." Poplácají ho po rameni a odejdou.
,,Co se tady dělo?" James se zmateně dívá na mě.
,,Trošku jsem se naštvala." Usměju se.
,,Trošku! Myslel jsem, že ho plánuješ zabít! Musím uznat, že mi ho bylo nachvíli i celkem líto, po tom co jsi mu dala tím podpadkem do koulí. Ale jen protože jsem si představil jak to muselo bolet." Nate se začne smát.
Pokrčím rameny ,,Zasloužil si to."
,,Tak fajn dost řečí a jedeme do té nemocnice." Zasáhne do toho Nelly.

Všichni nasedneme do auta a jedeme do nemocnice. Nathan tam zůstane s Jamesem a já i přesto že jsem protestovala nakonec jedu s Nelly zpátky k ní. Poklidíme celej její dům a pak zavolám tátovi, aby pro mě přijel.

O 2 týdny později
Už jsou to asi 2 týdny co jsem neviděla Jamese. Byla jsem týden na dovolené s rodiči a pak nějakou dobu u babičky. Nevyhýbám se mu záměrně, ale bylo lepší dát mu prostor. Už se popral za tyhle prázdniny 2x a pokaždé to bylo kvůli mně, respektive kvůli Christopherovi. Jenže já si s ním něco začala a teď to musí odnášet James, takže je to moje chyba. Několikrát mi volal a posílal videa, že se jeho nos lepší, ale i tak se cítím provinile. Do konce prázdnin jsou to necelé 3 týdny. Zatím jsme nikam nejeli jako parta. Vím, že Nelly a Nathan chcou jet stanovat, ale čekalo se na to, než se Jamesovi zahojí nos. A teď když bude mít nos opět v pořádku, by bylo nejlepší kdybych za ním jela. Pořád jsem mu nevrátila oblečení... to není ten důvod proč tam jedu. Prostě ho musím vidět a omluvit se, že jsem mu zkazila prázdniny. Převleču se, upravím se a jdu na autobusovou zastávku. Rodiče jsou dnes v práci, takže mě tam nemohou zavést a James ani neví, že za ním jedu. Měla jsem mu to oznámit?

Vystoupím z autobusu a dojdu k jeho domu. Zazvoním na zvonek. Několik minut trvá než se otevřou dveře.
,,Ahoj Jess nečekal jsem tě." Za jeho zády se objeví drobná blondýnka.
No doprdele.
,,Chtěla jsem ti jen vrátit to oblečení..."
,,Jdeš dál?"
,,Teď?" Podívám se na blondýnku za jeho zády. Usměje se na mě a zamává mi. ,,Jamesi já..." Bože proč zase žárlím, ani nejsme spolu.
,,Tohle je Tess... sestra Miy, takže další sestřenice." Únavně protočí oči.
,,No jestli máte nějakou rodinou sešlost, tak se nechci motat." Krávo blbá, měla by sis nejdřív poslechnout, kdo to je a pak teprve žárlit.
,,Pojď dál prosimtě Mia tě ráda uvidí." Vtáhne mě za ruku dovnitř.
,,Ahoj Tess." Pozdravím ji.
,,Ty jsi ta Jessica?"
,,Asi ano." Zmateně se podívám na Jamese.
,,Mio! Hádej kdo je tady!" Zakřičí.
Mia vyběhne z kuchyně a běží mě obejmou.
,,Slyšela jsem že jsi měla narozeniny, takže všechno nejlepší, škoda že jsme se neviděli dříve." Vezme mě za ruce. ,,Zůstaneš na oběd? Mám tolik věcí co ti potřebuju říct, prosíííím."
,,No...jasně." Usměju se.

,,Tak jo hned se vrátíme. Potřebuju s ní něco probrat osamotě, takže žádný odposlouchávání, jasný?" James je změří pohledem.
,,Můžeš se spolehnout bratránku."
Vyjdeme schody do jeho pokoje.
,,Mělo by tam být všechno." Vytáhnu z tašky jeho oblečení a položím ho na židli.
,,Ty si žárlila." Na jeho obličeji se objeví spokojený výraz.
,,Vůbec nevím o čem mluvíš." Protočím oči a usměju se.
,,Minulý rok jsme spolu trávili dost času na to, abych poznal, že žárlíš." Přistoupí ke mně blíž.
,,Kolik máš sestřenic?"
,,Dvě."
,,Fajn, v tom případě příště už budu žárlit na někoho, kdo není z tvé rodiny."
,,Ještě si neviděla babičku." Usměje se.
,,Nech toho." Odžduchnu ho pryč a začnu se smát.
,,Nenechávej mě tu s nimi, nezvládám jejich řeči o make-upu." Vyčerpaně si lehne na postel.
,,Neboj Mia toho má prý hodně na povyprávění, takže se tu zdržím dlouho." Skočím na postel vedle něj.
,,Fajn aspoň mi dají chvíli volno."
,,Pozval si mě dál jen, aby ses jich zbavil. No počkej!" Začneme se prát.
James je o hodně silnější, takže nakonec skončím na zádech pod ním a ruce mi drží nad hlavou.
,,Proč si za mnou nepřišla dřív?"
,,Zkazila jsem ti celý prázdniny, měla jsem pocit, že se od tebe musím držet dál, promiň."
,,Zkazila?"
,,Ten nos si měl zlomený jen kvůli mně, už 2x ses popral, abys mě zachránil, takhle by neměly vypadat tvoje prázdniny."
,,Jess přijel jsem, abych tě znovu viděl, nos už je vpohodě a to že je nějakej Christopher kokot není tvoje chyba jasný?"
Usměju se. ,,Měla jsem přijít promiň."
,,Fajn, omluva se přijímá, jen si mi chyběla." Políbí mě na rty. Pak se oddálí, aby se mi mohl podívat zpět do očí.
,,To bylo všechno? Moc jsem ti nechyběla teda." Pošeptám a škodolibě se usměju.
,,Ty máš na všechno odpověď co?" Zasměje se a znovu mě políbí, tentokrát začneme se rty pohybovat.