Bývalý profesor

Kapitola 4

 Když se toho dne odpoledne probudila, bylo jí mnohem lépe a tak mohla vstát a rozhlédnout se kolem. Viděla však jen stroze zaplnění pokoj s pár kusy nábytku. V celém bytě panovalo ticho, pootevřela šatní skříň a lekla se svého vlastního odrazu v zrcadle na vnitřní straně dveří. Zplihlé vlasy slepené krví, oblečení špinavé a potrhané. Potřebuju sprchu. Vydala se ven z pokoje a hned naproti natrefila na koupelnu. Dala si dlouhou horkou sprchu, celkem svěží se vrátila do pokoje, hledala svou hůlku, aby s pomocí kouzel mohla vyčistit svoje oblečení, ale nikde ji nenašla. Rozhodla se, že si vypůjčí nějaké oblečení svého bývalého profesora. Přišlo jí to nepatřičné, jinou možnost ale neměla. Probírala se skříní plnou černých košil a hábitů, až na dně, mezi úhledně poskládanými černými kalhotami našla jedinou bílou košili.

Stála před zrcadlem, dívala se na sebe jak stojí jen v košili, kterou má díky jeho výšce až do poloviny stehen a ohrnovala si dlouhé rukávy. S tím si musí zatím vystačit. Jelikož v domě panovalo zvláštní ticho, osmělila se a sešla po schodech do obýváku. Ze všeho nejvíc ji na malém stolku vedle jedné z knihoven zaujal starý gramofon a velké množství desek kupících se na zemi. Vzala první desku z hromady a jala se ji prohlížet. Ani si nevšimla, že se mezitím vrátil Snape. Cestou z práce ještě zašel nakoupit, věděl, že ona bude mít hlad. Když vešel do bytu a odložil nákup na kuchyňskou linku, spatřil Hermionu, jak stojí bosá, jen v jeho košili před gramofonem a se zájmem čte názvy skladeb. Takhle zezadu nevypadá, jako ta malá otravná holka, která tak zoufale toužila po pozornosti, vypadala daleko starší a snad i rozumnější. Potichu se k ní přiblížil a když stál těsně za ní, zeptal se jí tím svým strašidelným, hlubokým hlasem : ,, neříkal jsem vám snad, abyste nesahala na moje věci?,, Vystrašeně sebou škubla až málem upustila desku na zem, otočila se a zjistila, že mu jen z pár centimetrů hledí přímo do tváře.

,,Omlouvám se, já jen..., překvapilo mě, že někdo jako vy má doma gramofon.,, Upřel na ni svůj nicneříkající pohled. ,,Smím? ,, Otázala se nakonec Hermiona s deskou vážné hudby v ruce. Snape jen zavrčel a vydal se do kuchyně připravovat něco k jídlu. Hermiona si to vyložila jako souhlas, pustila desku, ztišila zvuk a vydala se profesorovým směrem.

Pečlivě nakrájel čerstvý chléb, dal každému na talíř trochu másla, několik plátků sýra a hromádku oliv. Společně se přesunuli ke stolu, kde beze slova oba jedli svojí večeři jen za doprovodu tlumené vážné hudby. ,, Řeknete mi konečně, co jste pohledávala v Obrtlé ulici? ,, zeptal se naštvaným tonem. Párkrát na něj zmateně zamrkala a dala se do vysvětlování. ,, Od školy pracuji na Ministerstvu a měla jsem za úkol získat nějaké informace, když jsem na ulici narazila na toho muže. Nejdřív na mě začal něco pokřikovat, že tam nemám co dělat a než jsem stihla cokoli říct, začal na mě útočit, pak už si jen pamatuji, jak jsem se snažila odrážet jeho kletby, a jak jsem se probudila ve vaší ložnici.,, Posměšně si odfrkl a řekl : ,, To se má ministerstvo čím chlubit, když přijme každého namyšleného Nebelvíra, který ani neumí základní obranná kouzla.,, Střelila po něm naštvaným pohledem, už chtěla něco odseknout, ale na poslední chvíli si to rozmyslela. ,,Díky za záchranu,, odsekla uštěpačně ,,Ale proč jste mě vlastně vzal k sobě domů a ne do nemocnice?,, Dlouho se díval do její zvědavé tváře. Došlo mu, že už to není malá holka, ale dospělá žena plných křivek. Skoro neznatelně s sebou trhl, když mu došlo, že na ni civí a ona očekává odpověď.

S klidným hlasem a nenuceným výrazem ve tváři jí oznámil : ,,Ležela jste v kaluži vlastní krve, než bych vás vzal k Mungovi a vysvětlil jim, co se vám stalo a co s vámi mají dělat, byla by jste dávno mrtvá.,,Několik desítek vteřin na sebe jenom koukali ,,ještě jednou díky, profesore,, hlesla potichu Hermiona. ,,Už nejsem váš profesor Grangerová,, odsekl přísně a vyštěkl na ni,, a proč u Merlina na sobě máte moji košili? ,, Hermiona zrůžověla :,, nenašla jsem svou hůlku a moje oblečení je zničené,, S překvapením sledovala, jak Snape vychází z místnosti aniž by ji nechal domluvit. Po chvilce se vrátil s lahvičkou v jedné a s její hůlkou v druhé ruce. ,,Vypadla vám, když jste mi krvácela na stůl,, podal ji hůlku a ona ještě víc zrůžověla. ,, Vypijte to a jděte si znova lehnout, zítra už byste snad měla být schopná na přemístění a mohla se tak vrátit na to své ministerstvo.,, řekl kousavě a podal ji lahvičku. Dlouze se na něj zamračila, pak ale poslušně vypila obsah lahvičky, vstala, těsně se o něj otřela když procházela kolem a vydala se do jeho ložnice.

Něco zamrmlal, vypnul gramofon, chvíli stál a poslouchal, jestli je nahoře ticho. Po probdělé noci a celém dni v práci si dopřál nekonečně dlouhou sprchu. Mezitím si vzpomněl jak Hermionina tvář zrůžověla studem, když mluvil o své košili a trochu ho to vzrušilo. Sebeovládání Severusi, pokáral se v duchu, přece se ti nelíbí tahle nesnesitelná šprtka. Ale ona už je docela jiná, vyspělá a chytrá, ozvalo se někde hluboko v jeho mysli. Vypnul vodu, osušil se ručníkem a vzal si jenom tmavé kalhoty od pyžama. Od dob, co nepracoval v Bradavické škole čar a kouzel mohl spávat takhle nalehko, protože měl doma pořád příjemné teplo, zatímco ve škole byla i přes léto v kamenném hradním sklepení zima. Když vykročil na chodbu vrazil do čehosi teplého.