Bývalý profesor

Kapitola 6

 Hermionu probudily sluneční paprsky dopadající jí přímo do tváře, by sotva rozbřesk. Cítila se už úplně v pořádku, navíc prospala skoro celý předešlý den, takže byla vzhůru dřív, než obvykle. Velmi tiše si v koupelně vyčistila zuby a opláchla obličej. Když scházela po schodech dolů našlapovala ještě tišeji, protože uviděla na pohovce ještě spícího Snapea. Neodvážila se přiblížit na víc než dva metry, aby ho neprobudila. Chvíli jen tak stála a pozorovala , jak pravidelně oddychuje. Mohla si ho tak alespoň v klidu prohlédnout. Jeho pevné svaly nepřilákaly zdaleka tolik pozornosti, jako všechny ty jizvy všude po těle a nejvíc ji zaujalo vybledlé znamení zla na levém předloktí. Kousla se do rtu, mírně naklonila hlavu a přemýšlela. Po chvíli sebrala deku, která z něj v noci musela spadnout a opatrně ho přikryla.

Vydala se do kuchyně, odhodlaná něco vytvořit k snídani. Po průzkumu lednice se rozhodla pro vaječnou omeletu se šunkou, k tomu topinky a silnou kávu. Severuse probudila příjemná vůně linoucí se z kuchyně a cinkání příborů, to když se Hermiona snažila prostřít stůl. Chvíli ji pozoroval a když se otočila zpět ke sporáku, nenápadně se posadil ke stolu. Sledoval, jak obratně se jí v kuchyni vede, a jak se její boky malinko vlní. Natáhla se na horní polici pro šálky na kávu, košile se jí zvedla tak, že jasně viděl její pěkně tvarovaný zadek v krajkovaných kalhotkách. Vzala připravené talíře se snídaní a chtěla je odnést na stůl, leknutím nadskočila, když uviděla Snapea, jak sedí a pobaveně ji pozoruje. ,,Dobré ráno,, řekla stydlivě. Mírně pokývl hlavou. Snídali v tichosti, ani se na sebe nepodívali. Když dojedl poslední sousto a dopil svou kávu, Hermiona vzala nádobí a dala se do úklidu. Stála u dřezu, myla nádobí, Snape se k ní přiblížil, ucítila, jak svou chladnou rukou odhrnuje její vlasy z krku dopředu přes rameno. Mírně se zachvěla nejistotou. On si toho všiml, pousmál se pro sebe a opatrně ji políbil na krk.

Otočila se, podávala se na něj. On očima sklouzl k jejím plným rtům. Přejel přes ně palcem a vášnivě ji začal líbat. Hermiona byla v šoku, ale přesto mu jeho polibky oplácela. Jednou rukou jí tiskl k sobě, tou druhou jí přejel po stehně nahoru a pevně stiskl její zadek. Vydala ze sebe tiché zasténání a zuřivě mu zajela oběma rukama do havraních vlasů. Čas jakoby se zastavil. Snapeova neposedná ruka popadla její nezkrotné vlasy a trochu za ně zatáhl, aby zaklonila hlavu a on ji tak mohl líbat od krku dolů až k jejímu výstřihu. Hermionu polévaly návaly horka a toužebně se propnula v zádech. ,,Profesore,, ujelo toužebně z jejích úst. Snape se zarazil, jako by ho polila ledová voda. Vyprostil ji ze svého sevření, o krok ustoupil a řekl : ,, Omlouvám se, měla byste jít, určitě se po vás Weasley shání. ,, Než stihla cokoliv namítnout, už se za ním zavíraly dveře od pracovny.

Hermiona několikrát překvapeně zamrkala a svalila se v obýváku na pohovku. Přitáhla si kolena k bradě a několik hodin nehnutě seděla. Po tváři jí stékaly slzy.