Zrak jsem na něj upřela ve chvíli, kdy se mi čumákem opatrně otřel o ruku, kterou jsem stále držela nataženou před sebou. Topila jsem se v jeho nádherných kaštanových očích, které se schovávaly pod sněhobílými řasami. Na čumáku měl malý růžový flíček podobající se hvězdě. Zářivá hvězda na tmavém nebi zasazená přímo mezi jeho nozdrami. "Tak hvězda chlapče? Co kdybych ti říkala Orion? Co ty na to?" zeptala jsem se ho polohlasem s úsměvem na rtech. Udělala jsem směrem k němu dva kroky, abych si ke grošákovi stoupla z boku, hned vedle jeho přední nohy. "Zdobná kožená uzda posázená drahými kameny, velké vyřezávané sedlo z drahé kůže a vaky asi na jídlo, vodu nebo zbraně. Samozřejmě že jsi koněm lovce" uchechtla jsem se. "Tvůj pán musí být dost bohatý" usoudila jsem. Orion se na mě zvědavě otočil. Musela jsem se pousmát. Až pak jsem si všimla odřenin, ran a jizev, které pokrývaly hřebcovu překrásnou hebkou kůži. "Ale asi tě nemá moc rád co? Jsi jen rychlým dopravním prostředkem, že?" usoudila jsem. Odpověděl mi souhlasným odfrknutím.
Nejradši bych tu s ním stála celé hodiny, ale stále jsem byla přece hledaná a lovci se pro své koně mohli každou chvíli vrátit. Neměla jsem moc na výběr. Pohladila jsem grošáka po čele a zkontrolovala, jak mu sedí uzda. Pak jsem přešla k sedlu. Dotáhla jsem podbřišní řemen, dala nohu do třmenu a za unaveného povzdechu jsem se vyhoupla do sedla. Zbývalo mi méně sil, než jsem očekávala. Pobídla jsem ho a společně jsme se za zvuku zpěvu ptáků vydali do útrob lesa. Na druhou stranou, než mě běželi hledat lovci a směrem, kde jsem tušila polohu brodu řeky.
**Rozhodla jsem se, že budu dávat radši kratší kapitoly často, než přepálit začátek a neodhadnout svoje schopnosti, tak jako jsem udělala u předchozích příběhů. Obrázky jsou z pinterestu a jsou jen inspirační, takže je prosím neberte až tak doslova, díky. Dnešní kapitolka je hodně odlehčená, ale není každý den posvícení. Doufám, že se vám i tak tahle kapitolka líbila a napíšete nějaký hezký komentář nebo zahlasujete hvězdičkou. Zatím ahoj, vaše Neli :) **
ČTEŠ
Pořád sama
Fantasia*příběh vyprávěn z první osoby* Jsem to jen já. Už jsem si zvykla, že jsem sama proti celému světu. Oni mi totiž nerozumí, nechápou. Jak by také mohli? Nikdo z nich se mě ani nesnaží pochopit, a proto jsem sama, pořád sama. Ale s ním už bych nemusel...
