Mezi mudly|HP FANFIKCE

12. Skřeti jsou zvláštní stvoření.

/7.8. 1993/

„Tak pojď, Amy, musíme vyrazit. Harry, ty se přemístíš s náma, ale před Děravým kotlem chvíli počkáš, aby to nevypadalo, že jdeme spolu,"začala rozdávat pokyny mamka.
Já jsem vběhla do předsíně a Harry mě následoval.

Všichni jsme nasedli do auta.

„To mi připomíná, jak jsme s minulý rok s Ronem jeli do školy...My vlastně letěli,"spustil Harry a mamka se na něj zděšeně z předního sedadla otočila.

„Letěli?"

„No, letěli. Ono to všechno začalo tak, že mě jednou o prázdninách v Zobí ulici navštívil skřítek Malfoyových, Dobby. Varoval mě, že se budou v Bradavicích dít zlé věci, a že se tam nemám vracet. Ale já se tam samosebou vrátit chtěl. On převrhl puding na návštěvu strýce Vernona, ale to je vedlejší. Na začátku školního roku, když jsem spolu s Weasleyovými jel na nádraží King's Cross, já a Ron jsme šli jako poslední. Než jsme ale proběhli přepážkou, Dobby jí zablokoval. Stala se z ní normální zeď a nám ujel vlak.

Pan Weasley je veliký nadšenec do mudlovských věcí, takže si maličko upravil Ford Anglia. To auto dokázalo létat a být neviditelný. Takže jsme s Ronem letěli do Bradavic autem. Paní Weasleyová dokonce Ronovi poslala Huláka,"vyprávěl Harry.

„Ty bláho! Nás se Siriusem nikdy nenapadlo, dostat se do školy jinak než vlakem! Byla to sranda?"vykřikl táta a když se na něj mamka vražedně podívala, dodal:

„Ale bylo to velice špatné, měli jste počkat na nějakého dospělého."

Když to dořekl, já, Harry a táta jsme vyprskli smíchy, dokonce i mamce zacukali koutky. 

„Ne tati, sranda to nebyla,"odpověděl Harry na tátovi na předešlou otázku.

„Jak to?"

„To auto se nějak porouchalo a my narazili do Vrby Mlátičky, která Ronovi zlomila hůlku. Celý rok pak kouzlil s hůlkou zalepenou izolepou."

„No tak to vážně nechceš. Chudák Ron."

„Tak jsme tady! Vystupovat, mládeži!"

„Vždyť už jdeme,"zabrumlala jsem a odpoutala se.

***

„Tati, kam půjdeme první?"

„Nejdřív musíme vybrat peníze."

„Ale jak to uděláme?"

„Uvidíš,"odbyl mě táta a zamířil k velké budově Gringottovy banky.

„Dobrý den. My bychom si tu chtěli proměnit peníze,"promluvil taťka, když došel k jednomu ze skřetů.

„Jistě, pojďte za mnou,"odpověděl skřet a zavedl nás do jedné postranní místnosti. Když jsme byli z dohledu všech ostatních skřetů, mamka s taťkou vytáhli hůlky.

„Co blbnete?"otočila jsem se na ně, ale to už tam stáli máma s tátou jak je znám. Celou tu dobu šel ten skřet před námi, takže si ničeho nevšiml. Když se otočil, otevřel pusu dokořán, až to bylo celkem strašidelné.

„Pan Potter?"

„Jistě, jsem to já. Asi budete chtít potvrzení krví, že?"

„Ano, samozřejmě,"přikývl skřet a na stolek před námi postavil postavil čistý pergamen.
Táta popošel dopředu, až stál u toho stolku. Znovu vytáhl hůlku, přiložil si jí na zápěstí, zamumlal nějaké zaklínadlo a na zápěstí se mu objevil pramínek krve. Ruku nastavil tak, aby těch pár kapek krve spadlo na pergamen, na kterém se rudým písmem objevilo: