Mezi mudly|HP FANFIKCE

16. Pokračujeme v krasojízdě!

/1.9. 1993/
„No jo vlastně,"plácla se do čela Sar.

„Tak pojďte,"popohnala nás Daisy.

„Hele, támhle někdo je,"řekla jsem a zamířila dál do vlaku.

„Není to náhodou Harry Potter?"zašeptala mi do ucha Sar a já se podívala stejným směrem jako Sar. Stál tam obrýlený černovlasý kluk, se smaragdově zelenýma očima.

„Hej ty! Synovče!"houkla jsem a brašule se zmateně otočila mým směrem. Když mě uviděl, pochopil.

„Cože?" Zareagoval správně. Ale možná to nebyl ani záměr. Myslím, že ani nepobral, že jsem to já. Barva vlasů dělá divy.

„No...ty si něco jako můj synovec z druhýho kolena...vysvětlím ti to potom. Nevíš, co se to děje?"

„Ne...nevím."

„Harry, s kým se to tam vykecáváš?"vystrčil z jednoho kupé hlavu zrzek.

„Ale s nikým. Pojďte dovnitř,"řekl Harry a nenápadně na mě mrkl.

„Jasan,"přikývla jsem a vydala se za Harrym.

„Tak holky pojďte, můj synovec nekouše,"popohnala jsem je.

„Tebe to nepřestane bavit, že ne?"zašeptal téměř neslyšně Harry a já zakroutila hlavou.

Harry jenom protočil očima a vešel do kupé. Tam seděl takový pán, obličej měl posetý malými jizvičkami, hnědé vlasy a evidentně spal, takže jsem nemohla posoudit, jakou má barvu očí.

„Nepřipomíná ti někoho?"zeptala jsem se šeptem a naklonila se k Harrymu tak šikovně, že nikdo nemohl tenhle mini rozhovor zaslechnout.

„To je Remus, tátův kámoš, vlkodlak,"zašeptal nazpátek a sedl si. Když jsem se posadila, Harry na mě znovu nenápadně mrknul a začali jsme hrát.

„Můžeš mi tu tetu laskavě vysvětlit?"vyjel na mě.

„No...můj táta...to je brácha tvýho dědy...a tvoje máma byla tudíž moje sestřenice...takže já jsem něco jako tvoje teta z druhého kolena...ale teto mi říkat nemusíš,"řekla jsem a uchechtla se nad představou, že jdu po chodbě a Harry na mě volá Teto! Teto počkej!.

„A nemůžu bydlet u vás?"zeptal se mě a já viděla, že Harry to myslí smrtelně vážně a zrovna teď nic nehraje.

„Napíšu jim, ale myslím, že budou stoprocentně pro,"řekla jsem a zářivě se usmála. V tu chvíli Daisy vedle mě nadskočila a vypískla:

„Co to máš s vlasy?!"

A sakra...

Harry prosím, zachraň mě...

Ale Harry byl stejně zmatený, jako Daisy, ke které se přidali Sar, Ron a Hermiona. Já popadla jeden pramen a strčila si ho před obličej. Zrzavý. Rychle jsem pomyslela na tu hnědou s odlesky zrzavé. Před očima už jsem měla vlasy tak, jak bych je měla mít.

„Vždyť je mám normální, to se vám muselo zdát,"snažila jsem se to zamluvit.

„Ne, já si přesně vzpomínám, že se najednou změnily na zrzavou,"oponovala mi Daisy.

„Vážně, světlo Lumosu je dost choulostivý, asi se nám to vážně muselo zdát,"přispěchal mi na pomoc Harry a evidentně to pomohlo. Ostatní se s jeho vysvětlením spokojili a já se na něj vděčně podívala.

„Nevíte teda, co se to děje?"zeptala se Sar a nevědomky se přisunula blíž k Ronovi, který seděl vedle ní.

„Ne...neví-"začal Harry, ale přerušil ho zvuk otevírajících se dveří.

„Co se to-"zeptala se Sar a natiskla se k Ronovi ještě blíž. Ani ona to ale nedopověděla, protože se dovnitř natáhla černá ruka a za ní...tvor zahalený v černém plášti šířící pocit, že se ze světa vytratilo štěstí. Jakmile se to dostalo do kupé, okamžitě zamířilo k Harrymu. Vypadalo to, jakoby z Harryho něco vysával. Harry pomalu ztrácel vědomí...

A v tu chvíli, přesně na čas, se Remus probudil.
Postavil se, vytáhl hůlku, vyslovil zaklínadlo Expecto Patronum a z jeho hůlky se vyřítila modro bílá mlha, která když se dotkla toho, to doslova odplachtilo. Jakmile se to dostalo pryč z kupé, Harry omdlel a svezl se ze sedačky na zem. V tu stejnou chvíli se i rozsvítila světla, takže jsem svojí hůlku zhasla.

„Jste všichni v pořádku?"přelétl nás pohledem a na mě se díval nějak podezřele dlouho, jakoby něco zkoumal. Najednou vytřeštil oči a šokovaně se na mě podíval.

„Ano, až na Harryho. Ale vy vypadáte, že nejste v pořádku,"odpověděla jsem za všechny, „nedáte si čokoládu, pane profesore? Mám sice jenom mléčnou, ale ta taky pomáhá. Celou mojí zásobu jsem nechala v kufru, no, spíš mě mamka donutila, abych jí tam dala."

„Sa-samozřejmě, že jsem v pořádku. Můžeme si jít promluvit někam do soukromí?"zeptal se a vyšel z Harryho kupé. Zamávala jsem holkám, které se na mě zase zmateně koukali a neslyšně jim sdělila, aby se mezitím s Ronem a Hermionou pokusili vzbudit Harryho.