Mezi mudly|HP FANFIKCE

15. Kamarádky můžete potkat za všelijakých situací.

/1.9. 1993/
„Promiň, nedávala jsem pozor,"omluvila jsem se, protože jsem mojí nešikovností omylem srazila nějakou holčinu s tmavě hnědými vlasy.

„To je v pohodě,"odpověděla a mávla rukou.

„Jak se jmenuješ?"zeptala jsem se, když jsme obě vstaly a vyrazily hledat prázdné kupé.

„Sarah Abbotová, ale všichni mi říkají jenom Sar. Ty?"

„Amélie Evansová, ale nikdo mi neřekne jinak než Amy,"odpověděla jsem.

„Ty asi taky nemůžeš najít kupé, co?"zeptala jsem se.

„Ne."

„Hele, koukej, támhle je volno,"promluvila Sar a ukázala skoro až na konec vlaku.

„Ahoj, můžeme si prosím přisednout?"zeptala jsem se, když jsem nakoukla do kupé, ve kterém seděla holka s blond vlasy až po pás. 

„Jasan,"odpověděla a zářivě se na nás usmála.

„Já jsem Amy Evansová a tohle je Sar Abbotová, jak se jmenuješ?"ujmula jsem se představování, když jsme si se Sar sedly.

„Daisy McDonaldová,"odpověděla.

„Máte tu starší sourozence?"zeptala se Sar a Daisy zakroutila hlavou.

„No...ne přímo sourozence, ale něco jako synovce z druhými kolena,"zamyslela jsem se.

„Jak jako?"otočila se na mě zmateně Daisy.

„Jakože...máma Harryho Pottera, je něco jako moje sestřenice, ale nikdy jsem jí neviděla, protože umřela dřív než jsem se narodila. Pak mám druhou sestřenici Petunii, kterou taky neznám, protože táta říká, že má strašného manžela,"vysvětlovala jsem a dalo mi nesmírně zabrat, aby na mě to, že si vymýšlím nebylo vidět.

„Promiň, ale kdo je Harry Potter?"ozvala se Daisy.

„No...já asi nejsem ten, kdo by ti to měl vysvětlovat, protože já do svých narozenin prakticky neměla ponětí o tom, že kouzla existují a to málo, co mi řekl táta by asi nic nevysvětlilo, ale je to jediný člověk, který přežil smrtící kletbu, navíc když byl ještě mimino"začala jsem se vykrucovat.

Tos to zase pokazila...

Měla jsem chuť nad sebou protočit očima, ale podařilo se mi to zastavit.

„Hmmm...a co ty, Sar? Máš tu nějaké sourozence?"otočila jsem se na Sar.

„Jo. O dva roky starší sestru Hannah, chodí do Mrzimoru, ale já tam určitě nebudu."

„Snídali jste něco? Já ne a umírám hlady. Mamka totiž říkala, že sváču nepotřebuju,"promluvila zase Daisy.

„Já měla chleba se salámem, ale taky bych něco zbodla,"zamyslela jsem se.

„Já měla jablko."

„Víš co, Sar? Neříkala náhodou tvoje ségra, jestli tu není nějaký kupé, kde se můžeme pořádně nadlábnout?"zeptala jsem se.

„No...Hannah říkala, že po vlaku jezdí taková paní s vozíčkem, takže si asi budeme muset počkat."

„Fajn."

„Chodili jste na základku?"zeptala jsem se. Já mám takový zlozvyk, pokud potkám lidi, kteří jsou ochotni mě poslouchat, nikdy nezavřu pusu. Daisy přikývla, ale Sar zakroutila hlavou.

„Měla jsem soukromého učitele,"vysvětlila Sar.

„A bavila vás matika?"

Sar zakroutila hlavou, ale Daisy nadšeně přikývla.

„Matika je boží! Škoda, že tady není,"řekla Daisy.

„Díky Merlinovi, že tady není,"zavrtěla hlavou Sar.

„Tak dál...co byste chtěli dělat za povolání, kdybyste nebyly čarodějky?"položila jsem další otázku.

„Třeba já bych chtěla dělat v rádiu. Nikdo by mě neviděl, ale mohla bych se pořádně vypovídat,"dodala jsem.

„Hmmm...já nevím..."zamyslela se Daisy.

„Na tohle jsem vlastně nikdy nemyslela, vždycky jsem počítala s tím, že budu čarodějka,"řekla Sar.

„Dáte si něco, milánkové?"ozvalo se najednou z uličky a ve dveřích našeho kupé se objevila usměvavá stará paní, tlačící před sebou košík, který se doslova prohýbal pod všemi těmi sladkostmi.

„Ano, Čokoládové žabky, Dýňové paštičky, Bertíkovi fazolky tisíckrát jinak, Šumivé bzučivky, Pepřové kapsle a Lékořicové hůlky,"objednala Sar a vytáhla z kapsy několik galeonů.

„Počkej, koupíme to společně,"řekla jsem, když Sar natahovala, aby zaplatila náš oběd.

„Jo, nemůžeš to přece zaplatit za nás,"přikývla Daisy a obě jsme se zvedly. Já vytáhla z kapsy peněženku a vylovila z ní také několik zlatých mincí.

***

„Holky, tam venku se něco děje,"zašeptala Daisy, která měla přitisknutý obličej k oknu.

„Vlak zastavuje,"dodala zděšeně Sar.

„Ale ještě tam nejsme ne?"zeptala jsem se zmateně a Sar zakroutila hlavou.

Najednou, z ničeho nic, světla zhasla. V našem kupé se udělala strašná zima a já měla pocit, jakoby se ze světa vytratilo všechno štěstí.

„Co se to děje?"začala jsem vyšilovat a zvedla se ze sedadla.

„AU! To byla moje noha!"zaúpěla Daisy.

„Promiň, já vážně nic nevidím,"omluvila jsem se.

„Musíme někoho najít!"vykřikla Sar.

„Ale koho?"zeptala se Daisy.

„Normálně půjdeme dál do vozu a třeba na někoho narazíme,"řekla jsem. Samozřejmě, že myslím mojí milovanou brašuli, ale to nikdo nemusí vědět...

„Tak dobře, ale opovažte se mi ještě jednou šlápnout na nohu,"pohrozila nám Daisy a my vyrazily, samozřejmě po tmě. Tak moc jsme se se Sar snažily, abychom Daisy nešláply na nohy, že se mi nějakým záhadným způsobem šlápnout na svou vlastní.

„Ty si magor, Amy,"zhodnotila mojí situaci Sar, když jsem se skácela k zemi.

„Díky za připomenutí,"zamumlala jsem a pracně se zvedla ze země a v kapse mě něco zatlačilo.

„Holky, víte, že existují kouzla?"zeptala jsem se.

„Samozřejmě, že existují,"přikývla Sar.

„Tak když existují, proč nás nenapadlo použít Lumos?"zeptala jsem se a moje hůlka se rozsvítila.