Nic nevidím a bolí mě hlava jak při kocovině. Kurva co to je? Najednou si uvědomím, že ležím na něčem celkem měkkým, i když ne zrovna úplně pohodlným. A pak si vzpomenu, co se stalo.
Rychle otevřu oči a vystřelím do sedu. Ne, doprdele to jsem neměla dělat. Ta hlava mě rozbolela ještě víc a já si zase rychle lehla. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel nějakej chlap, vysokej jak Eiffelovka. No nekecam. On má tak dva metry! Když viděl, že už jsem vzhůru, usmál se. ,,Ahoj, jsem Sam” řekl. Já na něj pořád jenom civěla jak kdyby spadl z Marsu, tak pokračoval. ,,Jak ti je? Nemáš žádná viditelná zranění. Ale asi ses pořádně praštila do hlavy.” To už jsem se vzpamatovala, teda v rámci možností, když vezmeme v potaz to, že jsem se teď ‘probudila’, mám hlad jak kráva a bolí mě hlava. Ale jo, jinak jsem v pohodě. ,,Okay” začala jsem. ,,Bolí mě hlava jak po tom, co jsem prochlastala týden ve Vegas, nevim kde jsem, nevim kdo jsi, ale to teď není to podstatný. Chci vědět jenom jednu věc. Kde je moje auto?” dokončila jsem svou větu a upřela na toho Sama svůj pohled.
On na mě jenom hodil takovej ten ‘fakt chceš znát odpověď’ pohled a mně došlo, že to asi bude špatný. Hodila jsem na něj svůj ‘jo, fakt chci znát odpověď‘ pohled a znovu, jsem zopakovala otázku, tentokrát už o něco důrazněji. No, dobře, možná o hodně důrazněji. ,,KDE-JE-MOJE-AUTO!?!??” Sam se trochu lekl, ale začal mluvit. Konečně. ,,Noo, no, ehm...” ,,Můžeš se už sakra vymáčknout!?” vyjela jsem na něj, protože už mi začínala docházet trpělivost. ,,Řekněme, že jsi dopadla mnohem líp, než to auto. Sice teď stojí před domem, ale nejsem si jistej, jestli ještě někdy bude jezdit.” Vychrlil to ze sebe a jakmile mi doteklo co řekl, vyběhla jsem z postele.
Kurva noha mě bolí jak čert, pomyslela jsem si se zaskuhráním, ale momentálně mi to bylo jedno a kulhavým krokem jsem tak napůl došla, napůl doběhla ke schodům. Ty jsem sešla jak nejrychleji to šlo a pak jsem, tak nějak namátkově, hledala kudy se dostat ven. Naštěstí ten dům nebyl moc velkej, takže jsem otevřela třetí dveře a heureka! Jsem venku! Ale jakmile mi spadl pohled na moje auto, měla jsem chuť někoho zabít. ,,Miláčku! Co ti to udělali!??!” s křikem jsem dokulhala k mýmu Mustangovi, s rozpřaženýma rukama si lehla na kapotu, a začala autíčko hladit. ,,Neboj, mamča už je tu a dá tě do kupy. To slibuju. Jenom asi budeš potřebovat hodně nových dílů a lak. No co už. Hlavně že budeš v pořádku. Věř mi.” Dál jsem mluvila a bylo mi jedno, co se dějě kolem.
Najednou mi někdo poklepal na rameno. Otráveně jsem na toho někoho upřela svůj pohled jakože ‘co cheš vole’ a dál hladila svoje auto. Myslela jsem, že otravuje Sam. Ale ne. Teď předemnou stál asi o něco nižší chlap v opraných džínách, AC/DC tričku a flanelce. ,,Hm... ty asi nebudeš Sam” poukázala jsem na zřejmou věc a ušklíbla se. On mi úšklebek oplatil. ,,No, to asi fakt nebudu. Jsem Dean. A ty?” Zeptal se. Sjela jsem ho pohledem a po chvíli odpověděla. ,,Jsem Chiara.” Zvedla jsem se z auta a můj pohled upoutal Chevrolet Impala, kterej na tom nebyl o moc líp, než můj Mustang. Podívala jsem se zpátky na Deana ,,to je tvoje?” zeptala jsem se. Přikývl a já si až pak uvědomila, že pořádně nevím, co se stalo. To, že jsem se nejspíš srazila s ním, to už mi teda došlo jo, ale i tak. Mám hlad a chci vědět detaily. ,,Mám hlad. Je tu někde poblíž nejaký město, kde se dá najíst? Chci burger. Potřebuju něco na sebe a chci vědět, co se pořádně stalo. Takže, jdeme.” Řekla jsem Deanovi, za kterým se objevil i Sam a trochu zmateně se na mě koukal. ,,Teď ses probrala. Jseš si jistá, že si nechceš ještě lehnout?” zeptal se a já na něj jen pozvedla obočí. ,,Nemám čas, pořebuju se najíst a co nejdřív dát dokupy auto, ať odsud můžu vypadnout. Jo, jsem si jistá.” Řekla jsem a to už Dean táhl Sama, který byl pořád na pochybách, směrem k nějakýmu dalšímu autu, který jsem odhadovala na mercedes tak z roku 2005.
Vydala jsem se za nima a nastoupila na zadní sedačky. ,,Tak pánové” začala jsem, když jsme vyjeli. ,,Co se stalo tam na tý silnici, že moje auto vypadá jak kdyby ho právě vytáhli ze šrotu a to jeho taky?” dokončila jsem otázku a upřela pohled na palubku. Slova naštvaně ujal Dean. ,,Zkurvenej Crowly- au sakra brácho proč mě mlátíš!?” vyjel na Sama po tom, co mu dal celkem slušnou ránu do ramene a pak sklapl, když mu došlo, proč to udělal. ,,Myslíš zkurvenej Crowly, král pekla?!” Řekla jsem. Najednou jsme se všichni zarazili. ,,Jak vy o něm víte?”, ,,Jak ty o něm víš?” Ozvalo se auten zároveň.
---
Jenom taková vsuvka. Tahle kapča mi hned po dopsání zmizela z Wordu. Po hodině se mi jí povedlo najít a ani nemám tucha jak, ale děkuju za to všem svatým i nesvatým. Vzhledem k mé technické neschopnosti už jsem to pomalu začínala psát znova hah
ČTEŠ
FAMILY CURSE // SPN
Fanfiction,,Bolí mě hlava jak po tom, co jsem prochlastala týden ve Vegas, nevim kde jsem, nevim kdo jsi, ale to teď není to podstatný. Chci vědět jenom jednu věc. Kde je moje auto?" Jo, to bylo to první, co jsem řekla, když jsem se probrala dámy a pánové.
