Evie
Když jsem se vzbudila, tak jsem slyšela řev z kuchyně. Oblékla jsem se a šla do koupelny, abych zakryla monokl ze včerejšího večera. Otec se dozvěděl, že jsem chtěla najít svého bratra, který utekl s mojí mamkou, když mi bylo pět. Skoro si ho nepamatuji, jen nějaké útržky.
Když jsem připravená do školy, tak dojdu do kuchyně.
„Ty malá svině! Kolikrát jsem ti říkal ať tvého bratra nehledáš. Jsi bezcenná a nevděčná mrcha."
Zařval na mě otec když uviděl, že jsem přišla.
„A-al-ale já jsem ho nehledala."
Hrozně se mi třepal hlas. Byla jsem totálně vyděšená.
„Ale hledala ty děvko. Víš co?! Když si ho chceš hledat, tak vypadni. Vezmi si věci a táhni do hajzlu. Je mi u prdele kam půjdeš."
Tak to jsem nečekala. Rozbrečela jsem se a běžela do pokoje. Naštěstí jsem si šetřila všechny peníze, co jsem kdy od kohokoliv dostala. Zabalila jsem si všechny důležitý věci. Hlavně na nabíječku a oblečení. Zbytek si můžu koupit. Mám v plánu zavolat mojí nejlepší kámošce Oliv. Vždycky mi pomohla. Navíc má vlastní byt v centru Prahy kousek od naší školy. Já studuju celkově grafiku a Oliv pouze grafický design. Máme stejné hodiny češtiny, matiky a občas i anglinu. Poznaly jsme se tak, že do mě vrazila dveřmi a já měla zlomený nos. Od té doby se z nás staly nejlepší kámošky. Takový ten ideální vztah. Jsme protiklady. Oliv je celkem dost bohatá a já mám sotva na rohlík a monster ve slevě. Ona vysoká, já mám sotva 159cm. Vyhledám v kontaktech její jméno a začnu ji volat. Zvedne mi to ihned, což se divím. Většinou mi to spadne do hlasové schránky.
„Ahoj Evie, co potřebuješ?" Zeptá se mě.
„No já se tě chtěla zeptat jestli nemůžu bydlet u tebe. Otec mě vyhodil z bytu, když se dozvěděl, že jsem se snažila najít mého bratra. Vím že bydlíš s přítelem, ale já překážet nebudu. Prosím." Pověděla jsem ji s nadějí i zoufalstvím v hlase.
„Že se vůbec ptáš! Rozhodně tu můžeš bydlet. Willymu to vadit nebude. Stejně je pořád ve studiu a domů se chodí jen vyspat. Kde tě mám vyzvednout? Asi u domu ne?" Byla jsem ráda, že mě neodmítla.
„Jo to by bylo super. V kolik tu budeš? Začíná lehce pršet." Oznámila jsem ji.
„Hele asi až za hodinu. Musím ještě dojet natankovat, protože jsem včera zapomněla. Zvládneš to?" Zeptala se mě starostlivě.
„Jo zvládnu, ale pospěš si prosím."
,,Neboj se. Zkus se někam schovat kdyby pršelo hodně." Super. Je teď budu lítat po Praze abych se někde mohla schovat. Pecka.
„Dobre Oliv. Pa."
„Ahoj." Típla jsem hovor a rozběhla jsem se se někam schovat, protože se rozpršelo. Doběhla jsem k nejbližší zastávce. Byla jsme úplně promočená od deště.
Asi za půl hodiny u té zastávky zastavilo černý auto. Myslela jsem si, že je to Oliv, ale vystoupil nějaký borec s čepkou tak malou, že mu ani uši nezakryje. Všimla jsem si, že máme stejný oči. Jako sluší mu to, ale není můj typ.
„Um čau ty čekáš na autobus?" Zeptal se mě.
„Jo..já..ne......no čekám na kámošku až mě vyzvedne. Otec mě vyhodil z domu, takže budu přespávat u ní." Zatvářil se zmateně, jakoby se chtěl zeptat proč. Odpovím mu, i když se teoreticky nezeptal.
„No on se dozvěděl, že jsem se snažila najít svého bráchu, protože když mi bylo pět, tak moje mamka utekla i sním, protože chtěla od otce utéct. Mě s ním nechala. Neudělala to naschvál, ale spíš chtěla zachránit aspoň jedno její dítě. Nedávám ji to za zlé." V očích se mu mihlo hned několik emocí najednou.
„Nevím co na to říct. Já jsem zase přišel o sestřičku když mi bylo deset." Moment.
„Pockej chvíli." Řeknu mu a začnu něco hledat v batohu. Když najdu přívěsek, co mi dal bráška když s mamkou odcházeli.
„Tohle mi dal, když odcházel." Kouknul se na to, co držím v ruce a zaleskly se mu oči.
Na nic nečekal a pevně mě obejmul.
„Evie jsem tak rád, že jsem tě našel. Chyběla si mi sestřičko. Víš já jsem tě tam nechtěl s ním nechat, ale máma mi to nedovolila. Řekla, že jsi silná a že to zvládneš. Teď vidím, že měla pravdu." Když se odtáhnul, tak se na mě mile usmál.
„No já jsem asi zapomněla tvoje jméno. Promiň. Pamatuju si jen první písmeno díky tomu přívěsku." Lehce jsem se rozbrečela, protože on si moje jméno pamatoval, ale já jeho ne.
„To je v pohodě sestřičko. Jsem Viktor. Hele za jak dlouho má přijet ta tvoje kámoška? Jedu zrovna do studia, že by tě vyzvedla tam."
Pousmála jsem se na něj a jemně přikývla.
„Jo to by asi šlo. Jdu Oliv zavolat."
Vytáhla jsem si telefon a šla se domluvit s Oliv, aby mě vyzvedla u studia.
„Tak mě vyzvedne asi z hodinu. Je tam nějaká bouračka jinak by tu byla asi za patnáct minut. A o tobě jsem ji zatím neříkala, protože to bude pro ni překvápko. Ví, že jsem tě hledala dlouho."
„Tak jedeme?" Optal se mě po chvíli Viktor. Přikývla jsem a ještě s třesoucí rukou se snažila odevrit dveře u spolujezdce.
„Ehm.. proč vůbec jedeš do studia? Já jen, že přítel Oliv dělá něco s hudbou asi. Nikdy jsem nic neslyšela, protože mi to otec zakazoval."
Řekla jsem mu.
„Noo.....víš..... Já taky dělám tak trochu hudbu. Pokud chceš, tak ti něco můžu pustit."
Přibrzdil u kraje silnice, aby našel v telefonu nějaký jeho písničky. Když se autem rozezněla hudba, tak jsem věděla, že očividně našel, co hledal.
„Viku jaká to je písnička?" Zeptala jsem se ho celkem překvapeně. Nevěděla jsem, že by mohl tak hezky zpívat. Teda ne, že bych ho podceňovala, ale prostě jsem to nečekala.
„Tohle je Černobílej svět ze stejnojmenného alba. Jo a za asi dvě minuty jsme u studia. Pravděpodobně tam bude i Calin. Máme v plánu za čtyři roky vydat album."
„Umm dobře. Moment, tady už je studio?" Zeptala jsem se zmateně, ale dost překvapeně.
„Jo jsme tady. Podle aut, co tu parkujou, bych ti byl schopnej říct, kdo všechno je ve studiu. Je tam Calin, Nik a myslím, že Patrik. Tím si nejsem jistej. Má podobný auto, ale nevím jestli je to přímo on." To kolik tam bude lidí.
„No víš trochu se bojím. Jsou milý?"
„Calin rozhodně. Ten by mouše neublížil, ale Nik možná bude mít trochu kecy nebo tak. Pokud nechceš, aby na tebe koukal, jako na kus masa, tak si vezmi tuhle mikinu." Podá mi z auta černou mikinu bez potisku. Když si ji obleču, tak zjistím, že mi je tak trochu větší. No tak když je to asi pánské L a já mám normálně S, tak je to celkem rozdíl no.
„Ty v tom plaveš úplně." Smál se mi a otevíral dveře do studia. Když jsem vešla, tak jsem uviděla jednoho milé vypadajícího kluka a druhého víc potetovaného kluka. Jako ne že by nevypadal mile, ale kouká se na mě moc vražedně.
„Lidi tohle je moje mladší ségra Evie. Niku budeš k ní hodnej jo? Nechci, aby se tě bála."
„Um a-ahoj." Pozdravila jsem je a sklopila oči k zemi.
„ Čau Evie. Já jsem Calin. Mě se bát nemusíš, ale támhle Nik. No holka, buď ráda, že máš takhle celou mikinu." Dal mi ruku kolem ramen a smál se. Vlídně jsem se na něj usmála, ale i tak jsem měla obavy v očích.
„V-víte j-já p-potřebuju na..na vzduch." Rychle jsem utekla z místnosti. Běžela jsem ven, když mě srazili dveře. Jestli mi ten dotyčnej zlomil nos jako Oliv, tak ho zabiju.
„ Jsi v pořádku? Já se ti moc omlouvám, nevěděl jsem, že tu někdo v tuhle dobu bude."
Omluvně se na mě usmál.
„Asi jo, až na to, že cítím krev." Sáhnu si na čelo a zjistím, že ho mám asi rozražené. Vážně bezva.
„Tak asi dojdu za Viktorem, aby mě odvezl do nemocnice. Nevybledly tu nějak barvy?"
„Sakra. Kde má ten Viktor studio?" Zeptal se rychle.
„Konec chodby, dveře číslo 5. " Vzal mě do náruče a odnesl mě tam.
„Řekni mu, že tě hodím do nemocnice jo?"
Otevřu dveře a vejdu.
„Evie co se ti kurva stalo?" Zeptá se ihned, co mě uvidí. „No mě tak trochu jeden týpek srazil dveřma k zemi. Chce mě odvést do nemocnice. Pro věci se snad ještě stavím." Usměju se na něj a pevně ho obejmu. Calina taky, ale nika se bojím. „Neboj se prcku. Já tě neukousnu. Pojď k Nikovi." Roztáhnul náruč a mile se usmál. Přišla jsem k němu a taky ho objala, i když s obavami. Když jsme se odtáhli, tak jsem je ještě jednou pozdravila a odešla za neznámým klukem.
„Jsem tu. A ještě jsem se tě nezeptala, jak se jmenuješ. Já jsem Evie."
„Já se jmenuju Martin."
„Dobře a kolik ti je? Vypadáš na sedmnáct. Nějak se mi motá hlava." Řeknu a snažím se udržet na nohou.
„Sakra. Hlavně mi neomdli jo? Snaž se zůstat vzhůru. Už jsme skoro u auta." Vezme mě do náruče a běží asi k jeho autu. Nestihnu si ho prohlédnout a upadám do tmy....
Takzee zeny ma tady máte první kapitolu. Doufám že se vám líbí. Já jdu psát další :D
