Martin
Když jsem se vzbudil, tak jsem šel zkontrolovat Evie. Nebyla u sebe v pokoji, takže jsem měl na mysli dvě věci. Buď šla pro snídani do mekáče a nebo šla do školy. Bohužel je škola víc pravděpodobnější než mekáč. No, ale budu si muset něco uvařit. Snad nevyhořim, protože by mě asi Evie zabila. Dojdu do kuchyně, kde na lednici visí vzkaz.
„Maci musela jsem do školy, ale udělala jsem ti snídani. Doufám že jíš bagetku s avokádem, protože jestli ne, tak si to vezmu. Jo a kdyžtak mi napiš až tohle dočteš, díky. Bez lásky s bagetou, Evie."
Ta holka je střelená. Ale nabídnu si tu sndani a u toho ji napíšu.
Mac: Čaau Evie. Děkuju za snídani.
Evie: Zdravíčko. Nemáš za co. Mě zbyla půlka avokáda, tak jsem to napatlala na bagetku co jsem tam našla.
Evie: Jo a myslíš, že by jsi mě mohl vyzvednout u školy a odvést na zásilkovnu? Přišel mi balíček.
Mac: Jojo. Neboj, vyzvednu. V kolik tě mám vyzvednout?
Evie: Končím v půl druhý, ale přijeď na třetí.
Mac: Dobře. Budu tam.
Ještě jsem něco napsal na rozloučení a kouknul jsem na hodiny. Bylo dvanáct odpoledne. Tyvole já spal nějak dlouho. No nevadí. Když dojím snídani, tak se jdu do pokoje převléct a pak hned vyrážím do studia. Už jsem pár tracků vydal, ale Evie jsem o tom neřekl ještě. Nejsem s nima moc spokojený. No nic, beru klíče od auta a vycházím z bytu.
Evie
Ve škole jsme toho moc nedělali. Přeci jen je první den školy, ale i tak jsem musela zůstat do konce.
„Hej Evie. Evie! Haloo. Slyšíš mě?"
Kouknu na osobu která na mě volá. Uvidím nějakou holčinu, kterou vůbec nepoznávám.
„Evie poslala mě za tebou profesorka Kopleková. Mám ti vyřídit ať se stavíš za ní ve sborovně."
Aha, tak o to tu jde. Jen jí poděkuju a jdu na místo, které mi řekla.
Když dojdu ke sborovně, tak zaklepu a počkám než mi otevře dveře.
„Ahoj Evie. Pojď dál. Chci s tebou probrat tvého otce, který nám volal. Prý ti nebude nic platit, takže nám budeš muset zaplatit školné na příští půl rok. Od ledna už nebudeš mít právo sem chodit do školy, tedy, pokud nezaplatíš. Není to moc. Jen pět tisíc, neboli za rok deset tisíc."
Chvíli na ní koukám jak péro z gauče a pak se rozmluvím.
„Jo jasně, to nebude problém. Kam mám poslat peníze, ať to pak nemusím řešit?" Zeptám se. Pět tisíc mě nezrujnuje, teda, alespoň doufám. Po té, co dostanu odpověď, se rozloučím a jdu ven ze školy.
Začal mi zvonit telefon. Ani nekoukám na jméno a ihned to zvednu.
„Ahoj sestřičko. Nechtěla by ses stavit do studia prosím? Nejlépe s nějakým obědem. Třeba pizzou. Máme hrozný hlad a wolt je drahej." Ach bože. To je pako.
„Jojo jasně. Pizza. Píšu si. Jakou chcete vůbec? A taky mi to potrvá. Odvoz mám až ve tři a to je za patnáct minut a pak si ještě musím vyzvednout balíček." Řeknu mezitím co vycházím z budovy. Vytáhnu si krabičku cigaret, který jsem si koupila dneska ráno. Znám večerku, kde mi prodali všechno i ve čtrnácti, takže to proběhlo bez kontroly občanky. Vytáhnu si jedno cígo, které následně zapálím. Kouknu se na hodinky a vidím, že ukazují dvě hodiny a padesát čtyři minut což znamená, že za chvíli by měl dorazit Mac.
„Čau Evie. Můžeme vyrazit?" Otočím se za hlasem a uvidím Martina opírajícího se o jeho auto. Jen co uvidí, že v ruce držím cigaretu, brada mu spadne tak moc, že si asi vykloubil čelist. No nevadí.
„Nazdar Maci. Nekoukej na mě, jako kdybych ti zabila papouška a radši nasedni do auta bejku."
Zapadne do auta a ja následně taky, teda po té, co vyhodím nedopalek od cíga.
„Jsem nevěděl, že kouříš. Ještě k tomu zlatý máčka. Jo a kam přesně do tý zasilkovny potřebuješ?"
„Naval mobil. Napíšu ti tam tu adresu. A potom bych potřebovala pro pizzu bráchovi a klukům, protože chudáčci mají hlad." Jen řekne něco do stylu "Jistě slečno. Váš taxík vás doveze všude, kam potřebujete." A rozjel se někam, kde to vůbec neznám.
Když jsme dorazili na místo ihned jsem si všimla boxu a tak patnáct metrů dál, byla pizzerie. Bingo! Hned, co si vyzvednu balíček, kterej není vůbec malej, tak zamířím zpět k autu, abych ho nemusela tahat do pizzerky. Mac ihned vystoupí a otevře mi kufr. Poděkuju mu a vyrazíme pro pizzu. Vezmeme dvě sýrový, protože vůbec nevím, kdo jí jakou pizzu a ani kolik jich tam je.
Objednám to a zaplatím. Kouknu se na mobil a vidím jeden zmeškaný hovor od Vika. Ihned mu začnu volat, přičemž to zvedne instantně.
„Ségraa, kde seeeš? Já už mám hlad." Hned jak to dořekne, tak slyším ránu a ozve se hlas někoho jinýho.
„Ahoj Evie, tady Patrik. Musíš přijet co nejdřív. Je to tu s nima k nevydržení. Dominik mi začal okusovat ruku z hladu!" Pozastavila jsem se, protože jsem nevěděla, kdo je Patrik.
„Hele zdravim, ale vůbec nevím kdo jsi. A už vyrážíme od pizzerky. Měli bychom tam být do deseti minut, ale podle provozu nevim." Nemusím dlouho čekat a uslyším znovu jeho hlas.
„Dobře, čekáme na tebe."
Típne mi to a já zavelím, ať na to Mac šlápne.
Viktor
Mám hlad. Já chci něco k jídlu. Dominik už začal kanibalismus, když se snažil sežrat ruku Partika. Naštěstí jsem si to natočil. To by mi nikdo neuvěřil.
„AAAAA NĚKDO ŤUKAL! UŽ JE TU!"
Otevřou se dveře a uvidím Evie s PIZZOU! Já ji miluju.
„EVIE K NOZE A DEJ MI TU PIZZU NEBO PO TOBĚ SKOČIM!" Rychle ke mě došla a dala mi do ruky velkou krabici s kulatým zachráncem. Ihned jsem ji otevřel a začal jíst kousek sýrový pizzy.
„Evie jsi náš zachránce. Počkat. Kam šla?" Začnu se rozhlížet po místnosti a ségra tu fakt není. Patriku koukneš se prosím, kde je? Já nechci opouštět tuhle sýrovou krásku a Dominik se na to taky netváří." Jen si povzdechl a přikývl. Vyšel ze studia, ale dveře nezavřel. Uslyším z chodby Evie, která se s někým loučí a pak už vidím jak prochází dveřma sem.
„Kotě musela sis dneska vzít ten topík a kraťasy? Nemůžu se soustředit na pizzu. Ale sekne ti to." Ach ten Dominik. Opět mi balí ségru.
Evie
„Víš co, Dominiku? Hups!" Upustila jsem "omylem" svůj telefon na random polštář a ohla jsem se pro něj. Celou dobu jsem s ním udržovala oční kontakt a viděla jsem jak znervózněl a uhýbal k mému výstřihu, ze kterýho mi málem vypadly prsa. To nevím jak bych reagovala, kdyby se to stalo.
„Pánové asi musím na záchod." Odložil pizzu a rychle odešel. Otočila jsem se na zbytek.
„No co. On provokuje, tak já můžu taky, ale mám ženské zbraně." Mile jsem se usmála a oba jen nevěřícně kroutili hlavama.
„Maci? Pomůžeš mi s nečím?" Zeptám se ho večer.
„Jo jasně. S čím potřebuješ pomoct?"
„Hele nejdřív se zeptám, jestli by ti tu nevadila kočka. A pokud ne, tak bys mi pomohl vybrat rasu."
Po tom, co jsem to dořekla, se mu rozsvítily oči a začal kývat hlavou, jak na metalovým koncertu.
„Ovšem, že tu můžeš mít kočku. A nebo nechtěla bys rovnou psa?" Tak teď se oči rozsvítily zas mě.
„Tak to si kurva piš, že chci hafana. Kočky miluju, ale vždycky jsem snila o samojedovi." On se jen podiví a zeptá se, jak vypadají psy plemena samojeda. Jen mu ukážu fotku krásného bílého a huňatého psa. Ihned se mnou souhlasí a ptá se, kdy si pro něj pojedeme.
„Maci nejdřív musíme najít chovatele, protože množírny nepodporuju a až pak se uvidí." Úsměv mu trochu poklesne, ale ne na moc dlouho protože mě čapne za ruku a odtáhne mě k němu do pokoje a začne něco dělat na počítači.
„Ha. Koukej. Chovatelka a má poslední štěně. Teď jí jdu zavolat kdy si ho můžeme vyzvednout." Ten Martin je fakt neuvěřitelnej.
„Dobře dobře. Nemá cenu ti říkat, že nemáme nic koupeného pro štěně ale dobře." On přikývne a začne volat paní chovatelce. Celej hovor se usmívá a neuvěřitelně mu to sluší.
Po hovoru odejde do koupelny.
„Promiň já se musel vychcat. A pro štěně si můžeme dneska, protože už zítra odjíždí a vrací se až pozdě. Takže se převlíkni a jedem."
Jen zakroutím hlavou a odcházím do pokoje. Ve skříni si vyberu tepláky a upnutý tričko s dlouhým rukávem. Po tom, co se převléknu, tak jdu k Macovi do pokoje a ukradnu mu rozepínací mikinu s kamínkama.
„Hej, tu jsem si chtěl vzít."
„Kdo dřív přijde, ten dřív mele." Vypláznu na něj jazyk a zdrhnu do chodby, kde si obuju boty.
Omlouvám se, že kapitola vyšla takhle pozdě, ale já jsem vůbec nevěděla, jak pokračovat a kámoška Péťa mě k tomu teoreticky dokopala, takže jí tímto děkuju 🫶🏻🤗💅💅
