Deník aroace (Deník lesby 2)

1.

24.12. 2023

Mé milé děti,
znovu se tu setkáváme po dvou(?) letech.

Od doby, kdy jsem psala Deník lesby jsem se hodně změnila a určitě i vy jste se hodně změnili. Upřímně je mi vždycky úplně trapně, když si čtu mou první knihu. Chudák mladší já, nezkušená a ze všeho nervózní.

Rozhodla jsem se pokračovat druhým dílem proto, že se v mém životě začalo opět dít pár docela nepříjemných věcí ohledně mé sexuality a já opět dostala potřebu to sdílet s ostatními.

Teď už ale nezdržujme a pojďme se vrhnout na to.

--------------------------------------------------------------
2.

Takže jak začneme.

Asi bude nejlepší vám říct o všem, co se za ty roky stalo a co vedlo k dnešku.

Deník lesby jsem přestala psát rok po tom, co jsem si uvědomila, že jsem lesba. V tu dobu mi bylo 16. Když mi bylo kolem 17, tak jsem potkala jednoho kluka, se kterým jsem se začala hodně bavit. Byli jsme si fakt blízký, trávili spolu hodně času, on se do mě i zamiloval a byl to tak nějak první člověk, komu jsem udělala coming out. Docela rychle jsme se ale zase přestali bavit z osobních důvodů.

V téhle době jsem taky udělala mámě coming out. Brečela, ale jinak to vzala úplně v pohodě. Byla smutná z toho, že jsem předurčená k tomu být diskriminována do konce svého života.

Když jsem udělala coming out tátovi, tak jsem brečela já. Táta to prý ale tušil, takže marný stress.

Všem z nich jsem to prostě obyčejně řekla z očí do očí, nic zvláštního.

Máma se pak postarala, aby to věděl celý zbytek rodiny z její strany (tátově straně jsme to radši neříkali, nebáli jsme se, že by mě už nechtěli vidět, ale zároveň jsou dost konzervativní), protože ona prostě nedokáže udržet tajemství, což... pořád jsem trochu naštvaná, že to udělala, ale co se stalo, stalo se.

No pak jsem to řekla mý nejlepší kámošce, která mi zase na oplátku řekla, že je bisexuální, takže nás to vlastně hodně sblížilo.

Po dvouletém výročí od dne, kdy jsem si uvědomila svou sexualitu jsem oficiálně byla přesvědčená, že jsem lesba a nic jiného a věci se uklidnili.

Pár měsíců po mém třetím výročí toho dne, mě táta na svoje narozeniny pozval do strip baru. Jen tak, ze srandy. Minulej rok tam šel s bráchou, tak pozval tenhle rok mě, když už jsem plnoletá.

Bylo to normální. Prostě tam tancovali polonahé ženy a všude bylo spoustu tlustých, starých chlapů. Nic moc divného jsem necítila.

O půlnoci jsme od tam odešli a já přemluvila tátu, abychom šli do gay baru. Můj první gay bar. Tam se táta choval jako naprostý heterosexuál a já se mu za to smála ještě několik dní potom.

No a teď už se dostáváme pomalu k přítomnosti.

Tátovi narozeniny byli 9.12. Dnes je 24.12. (uh, veselé Vánoce?).

Prostě jsem si po těch jeho narozeninách začla říkat, že už je docela čas na to, nebo spíš že už jsem konečně připravená, si začít hledat holku. Bože, kdybych se mohla vrátit v čase a trochu se propleskat, tak to udělám. Takhle si přidělávat starosti přímo před maturitou.

Pointa je, že jsem prostě začala přemýšlet, jakou holku chci, jaký je můj typ, co od toho vztahu očekávám. Čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc jsem si začala uvědomovat, že s nikým nechci chodit. Což nedává smysl. Samozřejmě jsem nad tím začala přemýšlet víc. Víte, na co jsem přišla? Že mi nevadí s někým chodit, ale mít s někým intimní vztah.