Deník aroace (Deník lesby 2)

26.

Nejradši bych hlavou prorazila zeď.

Několikrát.

Děcka, já nechci být aromantik. Nechci být asexuál. Nechci být lesba. Nechci být jiná od ostatních, nezapadat a muset se rozčilovat s těmihle všemi zmatenými pocity.

Na tomhle není nic krásného. Není nic krásného na tom být diskriminovaný za to, jak jste se narodili a jak se cítíte. Být obviňován z něčeho, co není ve vaší moci.

Nejsem homofobní, nikdy jsem nebyla. Jsem slušně vychovaná k tomu, abych respektovala ostatní a vždy byla zdvořilá. Jenže já se takhle prostě nechci cítit. Nechci tyhle pocity "divnosti".

Heterosexuálové si nikdy prostě neuvědomí, jak strašně, neuvěřitelně nepříjemné, bolestivé, je po skoro 19 letech života zjistit, že všechno, co jste kdy cítili, je lež. Nahoře je dole, černá je bílá. Místo toho vám řeknou, že je to normální, že se tak občas cítí každý, že to přejde.

Násilím a silou vás budou nutit být normální. Nebudou vás to učit ve školách. Nechají vás roky v nevědomí a když se vám tedy konečně zhroutí svět pod nohama (protože tak se já právě teď cítím), tak neudělají nic.

Bože. Já nechci, abyste si vy, co možná jste aroace nebo cokoliv, mysleli, že jste rozbití nebo divní. Já jsem v pohodě s tím, když je to někdo jiný, jen nechci, abych to byla já.

Tenhle deník se naprosto zvrhnul.