Můj majetek- 𝐓𝐨𝐦 𝐊𝐚𝐮𝐥𝐢𝐭𝐳 (POZASTAVENO)

°•Takže hory?!?°•

Salát chutnal docela dobře.

Když já dojedla salát, a pan Kaulitz dopil své cappuccino, tak jsem šla dát hrníček od cappuccína do malé myčky, a plastovou dózu od salátu do koše.

Pak už se nic zajímavého nestalo, jenom jsem přemýšlela proč se ptal jestli mám volno.

Jako, příde mi to hezké, že se stará, ale je to takové divné. Nemyslíte?

Pročpak se ptal?

time skip

Zrovna teď jsem přijela k sobě domů.
Cesta byla docela krátká.

V autě byl krásný výhled. Ono totiž pršelo.
Miluji déšť při jízdě.
Hrozně se mi to líbí. Ještě k tomu je tma. To je nejkrásnější. Jako žena se bojím být sama ve tmě, ale v autě je to v pohodě.

Vyšla jsem z auta.
Dneska jsem s Vivien ani jednou nemluvila.
Skoro celý týden jsem s ní nemluvila.
Nemám na ní čas.

V práci chodím tak a sem.
Dělám vše pro šéfa a doma odpočívám.

Jako mála jsem dělala atletiku, a tohle mi dalo více zabrat, než 2 kilometry.
Pan Kaulitz furt po mě něco chce.

No, vyšla jsem z auta, zamkla ho, a šla otevřít dveře od domu.

Otevřela jsem je a pak zamkla.

Vešla jsem do své ložnice a hned skočila do postele.
V oblečení.

Konečně postel.
V kapse od mých kalhot jsem měla telefon.

Najednou cítím brnění v té kapse.

Vytáhnu telefon a Vivien mi volá.
Zvednu to.

Hovor

Vivien:"Už ti přišel ten email?!"

Kira:"Co, od koho?"

Vivien:"Od pana Kaulitze."

Kira:"prosím tě, co by mi napsal."

Vivien:"Zve náš všechny z práce do Alp. Prý nám všem zaplatil i hotel."

Kira:"Děláš si prdel?!"

Vivien:"Ne."

Kira:"Pane bože. Třeba na mě zapomněl. Kdy ti poslal ten email?"

Vivien:"Před chvilkou."

Kira:"Už musím jít, tak papa."

Vivien:"papa lásko."

Konec hovoru

Třeba na mě jen zapomněl, ale přeci nám to nemůže poslat všem zároveň.

Zatím tam nic nemám.

Tak proto se ptal jestli mám čas v lednu!!

Už vím.

No, budu trpělivá.
Dala jsem si telefon vedle na noční stolek.

Vztala jsem z postele a šla se převlíct.
Zajímá mě, jestli pan Kaulitz umí snowboardit, nebo lyžovat.

Já umím oboje.(Hehe)

Vyslíkla jsme ze svýcho tarécho olbečení.

Hodila jsem ho na zem. Budu to uklízet zítra ráno, myslím, že mám volno. No, kouknu se po tom.

Teda, vyslikla jsem se a dala jsem si na sebe svoje pyžamo. Neboli kalhotky a podprsenku.

Rychle jsem zalehla do postele.
Vedle telefonu na nočním stolku byl ovladač, tak jsem ho vzala a pustila si nějakou pohádku.

Nevím proč.
Nedávno byl Silvestr, a ještě dál byly Vánoce, já o Vánocích jsem moc vánoční náladu neměla, ale teď už jsem jí dostala.

Nebo se koukám na pohádku protože mám menstruaci, a chovám se jak dítě.
Už aby šla zase pryč.

Dávali tam nějakou českou neznámou pohádku.

Už jsem moc trpělivá nebyla a vzala si ten telefon do ruky.

Zapla jsme ho.

Ano!
Napsal mi email.

EMAIL

Tom Kaulitz

'Dobrý den. Zvu vás 15.1. Na hory do Alp v Itálii. Zvu všechny moje zaměstnance. Hotel, vše je zaplacené.
Doufám, že přijedete. Zrovna vás Kiro, by jsme tam chtěl vidět.
           Tom kaulitz.'

(Je 8.1.)

Kira Davidson

'Dobrý den pane Kaulitzi. Zamozřejmě na vaší dovolenou přijdu. Nenechám si to ujít.
Jste moc milí.
           Vaše kira Davidson.'

-----------------------------------------

To "Vaše kira Davidson" jsem tam dala schválně.

Při tom, když jsem četla to "Zrovna vás Kiro, by jsme chtěl vidět." Jsem se neskutečně červenala.