Můj majetek- 𝐓𝐨𝐦 𝐊𝐚𝐮𝐥𝐢𝐭𝐳 (POZASTAVENO)

°•co se to děje°•

"Sledoval jsem tě na svém mobilu. Neřeš si s tím tvojí maličkou hlavičku Tome." Pravil Kit jakoby mluvil s dítětem.

Pokla jsem ze strachu.
Bylo ticho.
Cítila jsem, že bude bitka.

"Kite víš o tom, že je to hodně divné?" Řekl ironicky.

Stála jsem na místě a snažila se nesmát
Ach ten Kitův obličej.

"Ne, jen jsem zase chtěl vidět mého přítele z dětství, po tom co se stala ta nehoda s tátou."

Nehoda! Však umřel na stáří, to nehoda nebyla!

Tomovi zrudl obličej.
Kousl si do spodního rtu a podíval se na mě.

Jeho pohled byl intenzivní.
Cítila jsem tu jeho zlost.
Kita jsem neměla ráda od té doby, co jsme spolu mluvili poprvé, což byl ten telefonát, takže vím, že to je debil.

"Kite my dva tady s Kirou jdeme k nám do pokoje zatím ahoj.." oba dva ukázali svůj falešný úsměv.

"Ahoj uvidíme se potom." Řekl Kit.

Tomovo ruka mě chytla za zápěstí.
Přidali jsme na teplu chůze, tak, že to chůze ani nebyla.

Bylo poznat, že od něho chce utéct pryč, nedivím se mu.

Zastavili jsem se u pokoje s číslem, co jsme měli na klíčku.
Tom vzal klíč do ruky a otevřel hotelové dveře.

Pokoj byl normální, celý bílý, nepřekvapí ani nenadchne.

Vešla jsem do vnitř jako první a Tom za mnou.
Pokoj, jak jsme říkala byl normální, ale ta koupelna, ta vypadala neskutečně, na tový docela levný hotel.

Obrovská vana, která vypadala, že by se v ní hrozně dobře relaxlovalo.
Byla bílá, vše tam bylo bílé, až na dřevo, které bylo jen pod tou vanou.

Kohoutek byl dostatečné velký, na to, aby jsem si tam mohla dát make-up.

Držela jsem rám dveří od té koupelny a na tváři mi hrál překvapený pohled.

Tom za mnou přišel a udělá hned ten stejný obličej.

"Pane bože! Radši bych spal v té koupelně, než v tom pokoji." Řekl.

Uchechtla jsem se.

"To je docela smutný." Řekla jsem a smála se u toho.

"To jo no." A uchetl se pro změnu on.

Vyšla jsem ze dveří a šla si dát kufr do skříně.
Bohužel jsem líná, jak kráva, takže se mi to nechce vyndavat do skříně celý, tak jsme to tam prostě nějak hodila.

Posadila jsem se na postel.
Byla docela měkká.
Zkusila jsem na ní dát celou mojí váhu.

"Tak co? Je příjemná?" Zeptal se.

"Noo, docela jo, jen trochu tvrdá."

Fuj. Představila jsem si, jak mi na to Tom odpovídá: Jako já.

Jestli by se to stalo, tak by jsem se zhroutila hanbou za něho.

Cítila jsem, jak se vedle mě ta postel prohloubila.
Vedle mě ležel Tom.
Lehl si přímo vedle mě.

Byla chvilka ticha.
Dívali jsme se vzájemně do očí.
Hlavou mi promítla vzpomínka, jak jsme se poprvé viděli.
Já byla normální holka, která se neuměla elegantně oblékat a vypadala hrozně, a on byl úžasně vypadající šéf mých snů, který se oblékal skvělě a každá ho chce.

Poprvé se na mě podíval znechuceně.
Jakoby jeho pohled říkal "Fuj, nechápu proč mi jí sem vůbec vybrali." Ale pak se to nějak zvrhlo.

"Víš o tom, že jsi krásná Kiro?..."