Boj na ledě,nebo v lásce??

I.

8:00
Právě mi zazvonil budík,protože za necelých 6 hodin nám letí letadlo do Švédska,kde můj milovaný bratříček hraje. Strašně se těším to se musí nechat,ale bude se mi stýskat po rodině a hlavně po mých kamarádkách. Ze školy jsem omluvena a známky mám dobré,z ničeho naštěstí nepropadám takže si to ke konci roku můžu dovolit, a na druhou stranu si tam přece jen trochu přivydělám protože tam budu pomáhat s fotografováním. Jediné z čeho mám strach je to,jak mě přijme zbytek týmu,přece jenom tam s nima budu jediná holka na hotelu. Ale dost přemýšlení musím si jít zabalit a jít na snídani.

Když jsem si sbalila bylo něco kolem půl desáté a na snídani už jsem fakt náladu neměla,tak jsem zůstala ve svém pokoji. Koukala jsem na sociální sítě a na současnou soupisku našich hráčů. Zaujali mě tam dva hráči,jeden pod číslem 7 který měl krásný modrý oči a druhý s číslem 9 s krásnými tmavými hnědými oči. Hned jsem si je našla na instagramu a projela jejich výběry a fotky které měli na profilu. Ze stalkovani mě vyrušil Jirka který se přišel zeptat jak jde to balení.

J: tak co Eli jak to jde??
E: ale jo,celkem to jde hrozně se těším
J:  To je dobře, alespoň se odreaguješ od školy. Neboj budu na tebe dávat pozor,a teď už pojď pojedeme na letiště ať jsme tam dříve.. budeme tam s týmem dělat ještě rozhovory a budou se dávat zasedací místa do letadla

Když bracha odešel,tak jsem si vzala své dva kufry a šla jsem se dolů rozloučit s rodiči. Pak už jsem jen nasedla do auta a jeli jsme směr na letiště kde jsme si dali zavazadla na odbavení a čekali až se sejde celý tým. Trvalo to něco bezmála 5 minut kdy přišel poslední člen naší " výpravy". Brácha mě představil trenérovi a fotografům a pak si hleděl svého.

Měli jsme ještě asi 2 hodiny čas a tak jsem si zašla do kavárny pro kafe a sedla jsem si tam a projížděla sociální sítě,když si ke mě najednou někdo sedl.

Taková vsuvka.. jelikož se oba jmenuji Tomášové tak budu psát jejich inicial jména a i příjmení,ale v daných situacích to poznáte.

T: Ahoj,ty jsi ta naše nová fotografka co??
E:  j-jo to jsem já, těší mě já jsem Elizabeth ale všichni mi říkají Ell
T:  Ahoj jsem Tomáš, Tomáš Cibulka těší mě
E: Mě též
T:  Ty jsi ségra Jirky zejo??
E:  Nojo už to tak bude jak to víš?? Už se stihl zmínit co
T:  Ne Jirka nic neříkal, zjistil jsem si to sám

Po téhle větě odešel a já tam zůstala sedět a přemýšlela co se právě stalo, byla jsem unesena z jeho modrých očích že se divím že jsem mohla vůbec mluvit. Jediné co mě vrtalo hlavou bylo,odkud ví že jsem Jirkova sestra,protože neměl ještě příležitost,kde to zjistit. Z přemýšlení mě vytrhlo hlášení že letadlo nám za chvíli poletí,že se let trochu pozměnil a tak jsem si sebrala své věci a šla najít bráchu aby mi řekl s kým budu sedět v letadle. Z něho ale vypadlo že neví, ať si sednu k oknu a počkám s kým budu mít tu čest.

Sedla jsem si do řady ve které jsem měla sedět,dala si sluchátka a čekala kdo si ke mě sedne. Kluci procházeli kolem mě ale zatím si ke mě nikdo nesedl. Poslední kdo prošel se zastavil u mého sedadla. Byl to ten krásný hnědooký kluk,když jsem ho viděla celá jsem zrudla a sklopila zrak.

T: Ahoj, předpokládám že sedím asi s tebou že
E:  Ahoj, jo asi už to tak bude,jinak já jsem Elizabeth ale můžeš mi říkat Ell
T: já jsem Tomáš těší mě
E: Hamara vid ??
T:  j-jo? Jak to víš
E:  Dívala jsem se na soupisku
T:  Nojo aby jsi měla koho balit co??
E:  neee to v plánu opravdu nemám,můžeš být v klidu
T: mě by to nevadilo

Po téhle větě si nasadil sluchátka a zavřel oči

Caukoo pokud se vám příběh líbí,určitě dávejte hvězdičky jako podporu a hoďte nějaký komentář jestli se vám to libi🫶🏼❤️