Neopustím tě! - NaruHina

3

Naruto seděl u Hinaty na posteli a byl nervózní. V půl 11 se mu nechtělo jít hodinu domů. Hinata mu nabídla přespání. S radostí, strachem i nervozitou ho přijal. Ručníkem si sušil vlasy a čekal na ní.
Za chvilku za ním přišla a přinesla čaj. Podnos postavila na stůl a blonďák k ní přišel, obejmul jí a hlavu si opřel o její rameno.
,,Kolik chceš?" Řekla nervózně a lila čaj do hrnku. Koukal na tekoucí čaj a čekal až hladina dosáhne rysky. ,,Takhle mi to stačí. Děkuju." Čaj mu podala. Nalila si sama a sedla si na postel. Zády se opřela o zeď a koukala na blonďáka. Ten si sedl vedle ní a usmál se.
,,Koukam, že už máš zabaleno." Řekl Naruto a pohodil hlavou ke kufru u skříně. ,,Jo. Chtěla jsem to mít hotový dřív. Co ty?" Zepta se ho Hinata a upila z hrnku. Blonďák se nervózně podrbal na krku. ,,Kdy vlastně jedem? Já ještě nic nemám! " Ona se mu začala smát. ,,No... zítra po škole." ,,Sakra, sakra, sakra!" Blonďák začal panikařit. Položila mu ruku na rameno, aby ho uklidnila. ,,Řeknu bráškovi, aby tě omluvil, že příjdeš později." Usmála se na něj a spokojeně jí odpověděl. ,,Děkuju Hinato. Co bych bez tebe dělal? " řekl se smíchem. Dívka celá červená sklopila hlavu. ,,Žil dál." Odvětila mu se slzami v hlase a odložila hrnek na noční stolek. Naruto na ni zmateně koukal.
,,Ne, nežil!" Řekl a chytil jí za ruku. ,,Do teď jsem jenom prežíval a čekal na chvíli, kdy budu žít. Na chvíli, kdy budu žít s tebou." Podívala se mu do očí. Brečel. ,,Miluju tě!" Řekla a skočila mu po krku. Svalili se na postel a Hinata se mu opírala o svalnatý hrudník. Začervenala se a chtěla se odtáhnout. Přitáhl si jí k sobě a políbil jí. Zavřela oči a vychutnávala si ho. Pak si mu lehla na hrudník a poslouchala tlukot jeho srdce. Pohladil ji po vlasech a víc k sobě přitiskl. Po chvilce Hinat usnula. Naruto byl ještě chvíli vzhůru a přemýšlel o tom, jaké má štěstí.

Ráno si blonďák přivstal, aby mohl běžet domů a zababit věci. No.... zabalit... hodit věci do tašky. Napsal Hinatě vzkaz na kousek papíru a položil ho na stůl. Vyšel před dům, přeskočil nízkou zídku a upaloval domů.
,,Mikinu!.... Bundu!.... Kalhoty!.... Triko! Kde mám ten kartáček na zuby?!" V půli hystrrického hledání věcí ve svém vlastním domě uslyšel zvonek.
,,Ano?" Rekl, když otevřel dveře. ,,Zdar Uzumaki, jak dopadlo rande?" ,,Drž hubu a pojď mi pomoct!" Řekl blonďák se smíchem a zatáhl Sasukeho dovnitř. ,,Tady máš seznm věcí, co nemůžu najít a můžeš začít s hledáním. ,,Si děláš prdel?" Zasmál se Uchiha a opřel se o rám dveří do kuchyně. ,,Sakra,Sasuke, prosim!" Řekl ztrápeně Naruto a prosebně se na kamaráda podíval. ,,Fajn, fajn." Souhlasil nakonec tmavovlásek a pomohl mu s balením. Za 20 minut už byli schopní vyrazit do školy. Cestou mu blonďák vyprávěl o Hinatě a o tom, jak je konečně sťastný. Jen co dořešili tento "problém", začali debatovat o výletě. Dvě ulice před školou za sebou uslyšeli slabé písknutí.

,,Naruto?" Blonďák se otočil. ,,Hinato? Promiň, jak jsem dneska ráno zmizel. Mrzí mě to, ale nestihl bych to." Dívka se začervenala a lehce zakroutila hlavou. ,,Ne, ne. To je v pořádku. Já... Já jenom, že jsem ti volala, ale telefon jsi zapomněl u mě." Řekla a natahovala k němu ruku s mobilem. ,,Děkuju." Poděkoval a schoval si ho do kapsy. ,,Ukaž, vezmu ti to." Vzal jí tašku a hodil si jí na volné rameno. ,,Ehm... Já jsem tady taky. Ahoj Hinato." Odkašlal si Uchiha a pozdravil jí. ,,A..ahoj Sasuke." Odpověděla mu nervózně. ,,Tak jdem?" Zeptal se Naruto a nabídl Hinatě ruku. Chytla ho a v tu chvíli byla nejspokojenější. Šli ruku v ruce a on jí palcem hladil po hřbetě ruky. Až do školní haly si povídali. Naruto Hinatě jasně vysvětlil, že se s tou taškou do schodů nepotáhne a vynesl jí věci nahoru. Šel s ní až do třídy a tašku položil k její lavici. ,,Tak já jdu. Uvidíme se na obědě. Dobře?" Řekl, než odešel s úsměvem na tváři. Do teď si neuvědomili, že na ně celá třída mlčky kouká. Hinata lehce kývla a ještě než vyskočil ze dveří si ho přitáhla do polibku. ,,Budu se těšit." Odpověděla mu s úsměvem na tváři a konečně ho pustila. Chvíli koukala, než zašel za roh a pak se chtěla vrátit do třídy. Nestihla se otočit. Ucítila na rameni nečí ruku. ,,Hinato... jsi dobrá. To bych od tebe nečekala." ,,Sa...Sakuro. Děkuju." Řekla a usmála se.

,,Kryple!" Ozvala se nadávka a Narutovi přiletěla dnes už třetí rána. První byla od Sasukeho, druhá od Shikamarua a poslední od Kiby. ,,Tak bys přišel pozdějš! Proč si s ní nezůstal?" Naruto se nadechoval a chtěl se obhájit. Kiba se chystal k další ráně, ale ruka se mu zastavila těsně nad jeho ramenem. ,,Inuzuko... pokud chcete ostatním přidělávat bolest, nikdy lepším nebudete. Mír je mocnější než válka. Zapamatujte si to." Stál nad ním jejich učitel a díval se před sebe. Kiba jenom polkl. ,,Ano, Pein-sensei." Zrzek mu ruku pustil a dál se věnoval výkladu o válkách.

Omlouvám se za kratší díl. Už pracuji na dalším :)