Kapitola 4. ON SE ZTRATIL!!!!

40 6 3
                                    

Bylo ráno ptáci zpívali a mě někdo začal olizovat obličej. ,, Vili přestaň!" řekla jsem zvýšeným hlasem a odtáhla Vilíka od mého obličeje. Podívala jsem se kolik je. ,,Je půl páté, tak proč ještě nespíš Vili?" zeptala jsem se ho a najednou mi to došlo. ,, Ty se chceš jít vyvenčit že jo?" zeptala jsem se a on běžel ke dveřím od mého pokoje a zase zpátky ke mě. ,, Tak dobře, se převlíknu a mužem jít." řekla jsem a šla ke skříni. Oblíkla jsem si černé legíny, modré tričko a šla jsem s Vilíkem v patách ke dveřím. Obula jsem si šedé tenisky (předtím byly bíle, ale po čase zešedly) otevřela jsem dveře a vyšla ven. Vilík kolem mě proběhl a málem mě shodil na zem. Chvíli jen tak probíhal potom se vyčural a běžel ke mě s klackem v čumáku. ,, Snad nechceš abych ti házela klacek když není ani třičtvrtě na pět!" zaůpěla jsem. Vilík to ignoroval a pořád mi cpal do ruky ten klacek. ,, Tak fajn, ale jenom chvilku." řekla jsem vzala klacek do ruky a hodila vší silou. Doletěl docela daleko. ,, Konečně jsem se zlepšila." řekla jsem a čekala než Vilík přiběhne s tím klackem. Za chvíli byl u mě a já mu ten klacek hodila, on za chvíli přiběhl a takhle se to opakovalo asi do čtvrt na šest. ,, Vili pojď jdeme domů!" zakřičela jsem a pomalu šla ke dveřím. Vilík ke mě přiběhl zrovna když jsem otvírala dveře. ,, Kde jsi byl...." začala na mě mamka řvát než si všimla Vilíka ,, Aha." řekla když si Vildy všimla a šla do kuchyně. Já jsem se vyzula a šla za mamku do kuchyně. ,, Vilík vzbudil o půl páté a chtěl jít ven tak jsem šla a venku jsme se zabavili tak že jsem mu házela klacek." řekla jsem mamce. ,, Mami uděláš mi čaj? Prosím. " ještě jsem dodala a mamka řekla že mi čaj udělá. Když mi ho udělala vzala jsem si ho a šla do svého pokoje než jsem stačila zavřít dveře ještě za mnou proběhl Vilík. Sedla jsem si na postel napila jsem se čaje a začala hlásit Vilíka, protože si mi zrovna sedl na klín. Potom jsem se nasnídala a po snídani jsem čučela až do oběda na telku. Po obědě jsem si chvíli odpočinula a asi kolem druhé jsem šla s Vilíkem a mamkou na procházku do lesa. Všude to krásně vonělo, byl tam klid a mi jsme pomalu šli po cestě. Teda pomalu jsme šli jenom já mamka, Vilík běhal pořád od místa k místu. Čemu se ale divit když je to pes. Za chvíli jsme přišli na velkou mýtinu a já jsem si sedla na pařez. Mamka si sedla vedle vedle mě a objala mě kolem ramen. Dívali jsme se jak Vilík běhá pořád sem a tam a honí motýly a ptáčky. Za chvíli jsme se s mamku zvedli a šli si natrhat nějaké borůvky kterých jsme viděli opravdu hodně. Natrhali jsme jich docela dost. Šli jsme spátky na tu mýtinu a chtěli jsme jít už domů, ale neviděli jsme nikde Vilíka.
,, Vilíku!!!!!!!!" zařvala jsem se slzami na krajíčku, protože už jsem si myslela že se Vilík stratil. ,, Vilíku!!!!!!!" zařvala jsem ještě jednou, ale pořád nic. Vůbec nic se neozývalo. ,, Mami, on se stratil." řekla jsem mamce už se slzami v očích. ,, Miláčku nebreč. To bude dobré." řekla mi mamka a já na to ,, Nebude to dobrý, co když někam zapadl a něco si udělal!!" zakřičela jsem na mamku.
,, Nekřič na ." řekla mi mamka a bylo na ní vidět že se zlobí. ,, Promiň mami, jsem hrozně smutná z toho že se Vilík asi stratil."
řekla jsem a začala jsem znova pořádně brečet. ,, Pojď půjdem domů." řekla mi mamka, vzala mě kolem ramen a pomaličku jsme šli k domovu. Doma jsem rychle vyběhla po schodech nahoru ke mě do pokoje, zabouchla jsem dveře, lehla si na postel a začala pořádně brečet. Za chvíli mamka zaklepala na dveře. ,, Chvilku!" zakřičela jsem, utrpěla si slzy a šla otevřít dveře. Mamka vešla dovnitř a já si mezitím zase sedla na postel. Mamka si sedla vedle mě objala mě a řekla ,, Neboj když se do pár dní neukáže půjdeme ho hledat."
,, Tak fajn." řekla jsem a mamka ještě dodala ,, A teď pojď spát. Je pozdě. Dobrou noc." ,, Dobrou." řekla jsem a dala mamce pusu. Mamka vyšla z mého pokoje a já jsem se oblékla do pižama, vlezla do postele a snažila jsem se usnout. Asi za hodinu jsem konečně usnula.

Tahle kapitola je o něco delší ale doufám že to nevadí. Jinak jestli se to líbilo budu ráda za komenty a hlasy

ČIVAVAKde žijí příběhy. Začni objevovat