Ještě několikrát jsem křičela na osoby co byly nahoře. Nikdo mě neslyšel, nikdo si mě nevšimnul. Vilík vždy když tam někdo byl tak štěkal, ale ani jeho štěkot nikdo neslyšel. ,, Já už chci domů." řekla jsem potichu Vilíkovi. Vilda se ke mě přitulil a usnul. Za chvilku se setmělo a já jsem s Vilíkem v náručí usnula. Ráno když jsem se probudila měla jsem žízeň tak jsem se napila a jenom tak seděla. Po chvíli mi došlo že kfyž jsem se probudila neměla jsem Vildu v náručí.
,, Večer jsem s ním přece usnula tak kde je?" zeptala jsem se sama sebe. ,, Půjdu se po něm podívat." dodala jsem ještě, zvedla jsem se a šla Vildu hledat. Za chvíli jsem ho našla ve křoví. Vytáhla js m ho a šla s ním k mému batohu. Tam jsem položila na zem. Najednou slyším další hlasy. Zase jsem začala křičet a Vilík štěkat. ,, Pomoc!!! Pomoc!!! Haló, tady dole!!!" řvala jsem ze všech sil, ale nikdo mě zase neslyšel. ,, Ach jo, proč mě nikdo neslyší?" zeptala jsem se Vilíka, ale on se na mě jen koukal. Byl večer a já zase usnula. Ráno mě probudil Vilík štěkotem. ,, Proč stěkáš? " zeptala jsem se ho, ale odpovědí pro mě byl jen štěkot a koukání nahoru. Koukla jsem se taky nahoru. Nic jsem neviděla. ,, Vili, buď chvíli ticho." řekla jsem Vildovi. Vilík stichla já jsem se dívala nahoru a poslouchala. ,, Emily!!! Emily, kde jsi!!!??" to byl hlas mojí mamky. ,, Mami já jsem tady dole!!!! Mami!!!" křičela jsem. Viděla jsem jak se mamka podívala přes zábradlí dolů. Viděla mě, protože mi mávala.
,, Mami, jsem tu i s Vilíkem!! Prosím, dostaň nás odsud!!!!" křičela jsem na mamku. ,, Emily, jsou tu hasiči takže se tebe i Vilíka pokusí dostat ven!!!" křičela mamka a bylo poznat že brečí. Dala jsem si batoh na záda, vzala Vilíka do náruče a čekala až se něco bude dít. Najednou se dolů spustil jeden z hasičů. Připoutal mě nějakým provazem a pomalu jsem vyjížděla nahoru. Když jsem byla nahoře objala jsem mamku. A zavalila ji proudem pus. ,, Mami už tě nikdy neopustím." vzlykala jsem.
,, To doufám." řekla mi mamka se slzami v očích a pevně si mě k sobě přitiskla. ,, A co bude s Vilíkem?" zeptala jsem se mamky.
,, Neboj se, tvého pejska nahoru dostaneme." řekl s úsměvem jeden z hasičů který mě slyšel. Podívala jsem se dolů přes zábradlí a viděla jsem jjak ten hasič co pro mě dolů přišel jede teťka nahoru a v náručí drží Vilíka. Když byl úplně nahoře podal mi Vilíka a já ho k sobě přitiskla. ,, Děkuji že jste mi pomohl a pomohl jste i mému pejskovi." řekla jsem tomu hasičovi co mě i Vilíka vytáhl nahoru.
,, Nemáš zač. To je naše práce, pomáhat těm co jsou v nesnázích." řekl mi s úsměvem. Pak jsme šli domů. Když jsme vešli do domů šla jsem s Vilíkem v patách do svého pokoje. Lehla jsem si na postel, Vilík si lehl vedle mě a já jsem si řekla
,, Konečně doma." obrátila jsem se na jeden bok a za chvíli jsem usnula.
Doufám že se vám tento díl líbil pokud ano můžete se těšit na další
PS: příští kapitola bude asi poslední, protože mě nenapadá o čem bych měla dál psát. Pokud vás něco napadne můžete to napsat do komentářů byla bych za to moc ráda. :*
