Já. Když jsem v novém prostředí mám noční můry že začátků" Řekne a vydechne . Po chvilce oba usneme...
_____
Tom
Co si o mě myslíte? Myslíte že se bojím?! Ne . Potřeboval jsme něco abych nemusel být. Stou jak se jmenuje? Stou starou . Večer zamnou došla. Nevím proč ale lehla si ke mě. Proto jsem se sebral a šel za Hann. Je kolem čtvrté ráno. A Hann ještě spí. Já většinou taky ale když jsem se vzbudil protože jsme chtěl na WC. Tam jsme pak neusl . Tak se tak nějak rozhlizim po její pokoji. Takový klasický holčičí pokoj ale jsou tu také různé desky na hudbu . Potom nějaké vystavené nože. Je to děsivý. To přiznávám hlavně v pokoji holky ale je to její pokoj... Ne můj takže bych se do toho neměl nějak stourat .
Koukám z okna které má vedle postele . Je to výhled na krásnou zahradu . Je velká. Je tam hodně prostoru . A zároveň hodně květin a rostlin. Jako růže, tulipány a podobně. Je tu i jezírko co tak letmo z dálky vidím. "Děje se něco?" Zeptá se rozespaly hlas Hann. Jelikož jsem nevěděl že nespí jsme se lekl. " Ne jen . Jsem byl na záchodě a nemohl jsme usnout" Řeknu a koukám jí do očí. Jsou teď tmavší. Což bude asi světlem. "Jo aha" Řekne a protře si oči. "Musíš na mě tak koukat?" Zeptá se a já si uvědomím že na ní koukám dýl než bych měl.. "Jo promiň" Řeknu a kouknu znovu z okna. "Co je tam tak zajímavého?" Zeptá se. " Všechno. Já takovou velkou zahradu vidím poprvé" Zašeptám. Ona vstane z postele a protáhne se . Kouknu na ní. "Vstaň" Řekne a já na ní zmateně kouknu. "Debile vstaň!" Řekne a já vstanu . Stoupnu si vedle ní. Ona jde ke dveřím a já jí nasleduju . Vede mě chodbami a schodami . "Kam jdeme?" Zeptám se šeptem. "Ven" Řekne v klidu. " ven? Jako vážně? Teď?!" " ticho nebo někoho vzbudíš" Řekne a jde dál. Dojdeme k velkým skleněným posuvným dveřím. Které vedou do zahrady. Hann se obuje a já se také obuju. Otevře dveře a vyjde ven. Udělám to samé a zavřu dveře. Hann se rozejde . Proto jdu rychleji za ní. Jdeme po chodníku . Je to takový úzký bílý chodníček. A okolo je tráva a kytky . Což provoní zbytek Zahrady. Dojdeme nakonec k jezírku. Mám pocit že by stačilo ale Hann má očividně jiný názor. Stále jde dál. Vůbec nebere v potaz to že jsme v pyžamu a že na nás kdo může vidět prostě. Jdu za ní jako ocásek. Dojdeme k nějaké průhledné vodě. Hann si tam sedne a sedí. Dojdu k ní a všimnu si že jsme na kopci. Je z tadyma nádherný výhled. Na město pod námi. Světla svítí na některých částí. Některé jsou vyplá . Jsou vidět světla aut. Sednu si vedle ní. A kouknu na ní. Jde jí vidět na obličeji radost. Kouknu na vodu která je před námi. A pak zase na Hann. Když na ní dobrý 3 minuty koukám koukne ona na mě. Koukáme si navzájem do očí. Ani jeden nepřerušujeme oční kontakt. Kouknu jí na její krásně plné rty které jsou rudé jako všechny růže země. A pak spět do očí. Přiblížím se k ní a svoji pravou ruku položím na její tvář. Jemně ji palcem pohladím. Mezitím se levou rukou podpíram . Koukám ji do očí a pak na rty . Nedokážu popsat pocit když se jí dívám do očí....
