Patříme k sobě [Avatar: The Way of Water FF]

Chybíš mi, bratře

Zlatý květ se vznášel na hladině a plul do dáli. Mladá Na'vi tento květ sledovala, nespustila ho ze svých zlatých očí, dokud květ nezmizel pryč. Měl tyto květy rád.

Dnes je to přesně rok...

Rok, co její bratr odešel.

Uctívala jeho památku. Stála tam sama, bez rodiny a přátel. Bylo totiž časné ráno a vstala dřív. Chtěla to mít co nejdřív za sebou, nechtěla prodlužovat své trápení.
 Z oka ji ukápla jediná slza, kterou okamžitě setřela. Rozechvěle se nadechla a promluvila:

,,Nete, lom (=Nete, chybíš mi).'' sedla si na okraj sítě, která sloužila jako cestička pro všechny lidi Metkayina mezi marui. Spustila nohy dolů a nechala je sklouznout do vody. 

T'hylei te Suli Neytiri'ite je dcerou bývalého vůdce klanu Omaticaya, Jake Sullyho a princezny lidu lesa, Neytiri te Tskaha Mo'at'ite. Je to Neteyamovo dvojče, nevlastní sestra Spidera a Kiri a starší sestra Lo'aka a Tuktirey. 

T'hylei byla od první chvíle, kdy její bratr dvojče Neteyam vydechl naposledy, trvale traumatizována. Ten pohled do jeho neživých očí...jeho ochablé tělo...ta spousta krve...tohle všechno.
Byl to nejen její bratr, byl to její nejlepší přítel.

Zhluboka se nadechla, soustředila se na svůj dech a zadržela vzduch v plicích. Potom se v sedě předklonila dopředu, čímž skončila ve studeném objetí vodního světa.

Podobně jako její sestra Kiri, byla okouzlena krásou podvodního světa. Milovala všechny druhy života, které se tu nacházely. Ty korálové útesy, rostliny, písek...nádhera.

Pohybovala se ladně a přesto rychle. Za ten rok se naučila zvykům Metkayina klanu, plavat už uměla stejně rychle jako oni, dokázala zadržet dech na poměrně dlouhou dobu, dokonce i navázala pouto s Ilu. Její Ilu nese jméno Sa'ri. 

Teď ale Sa'ri nepotřebovala.

Plavala dál. 

Její slzy se mísily s vodou kolem ní. Byl to smutný pohled, její výraz byl plný bolesti, toho by si každý všiml na míle daleko.

Když dorazila na místo, narovnala se, aby ''stála'' a jenom tak pomalu kopala nohama. Místo, na které chtěla dorazit, byl duchovní strom.

Dívala se na mohutný strom. Vnímala své okolí, cítila ho.

Připlula blíž, dokud nebyla sotva pár centimetrů od jedné z lián. Rybičky různých barev plavaly kolem ní, nejspíš se jim líbily světélka, které strom vyzařoval.

T'hylei si moc dobře pamatovala, když Kiri dostala záchvat, když se napojila na strom. Při této vzpomínce se trochu otřásla. Nebyla to hezká vzpomínka. Kiri má od té doby zakázáno se napojovat na duchovní strom. Pokud to udělá, napodruhé by nemusela mít štěstí a zemřela by.