Patříme k sobě [Avatar: The Way of Water FF]

Sa'ri

T'hylei nakonec odešla od skupiny. 

Procházela cestičkami kolem marui, pomalu jako tělo bez duše. Dívala se pod sebe, kde malými mezerami v síti viděla proplouvat Ilu.
Sa'ri jsem dlouho neviděla. Šla ke kraji sítě a vydala zvuk k přivolání Sa'ri. Sa'ri vmžiku připlula a vynořila hlavu se svým dlouhým krkem. Okamžitě vyžadovala pohlazení, strkala hlavu k břichu T'hylei.

T'hylei se nepatrně usmála a vzala hlavu Sa'ri do dlaní a hladila tváře krásného černého stvoření s barevnými skvrnami a bílým podbřiškem svými palci.

Sa'ri vydala radostné zvuky a ještě víc se přitulila k T'hylei.

,,Dala by sis rybičku?'' zeptala se T'hylei a zvedla hlavu Sa'ri, aby se jí podívala do jejích oranžových očí.

Na to Sa'ri odpověděla trhnutím hlavy směrem nahoru. T'hylei pochopila, chce rybu.

,,Tak počkej, pár bych jich měla mít u sebe.''

S tím odešla směrem k marui, kterou sdílela se svou rodinou. Míjela obyvatelé Awa'atlu, jak loví ryby do sítí, pletou copánky druhým, šijí deky nebo hrají na mušle. 
Byla to nádherná vesnice, plné světla a radosti. T'hylei si svůj nový domov zamilovala na první pohled, ačkoliv se jí stále stýská po starém domově - lese. Chybělo jí skákání z větve na větev, houpání na liánách nebo jízda na Direhorseu. Byla ráda, že její Ikran - Allyr, zůstává nablízku.

V marui nalezla svoje rodiče. T'hylei jim kývla na pozdrav.

Jake se na svou dceru usmál a taky kývl.

T'hylei se pak vydala ke své houpací síti, kterou používá jako postel. Pod onou houpací síti měla košík, kde měla malé mrtvé ryby. Tento druh ryby je pro Ilu nejchutnější.

,,Jdeš krmit Sa'ri?'' zeptala se Neytiri. 

T'hylei, stále zády ke své matce, přikývla.

Vzala několik ryb do ruky a otočila se čelem ke své rodině. Její tvář byla opět nečitelná. Jejího otce tento pohled bolel. Věděl proč, ale po roce by tomu mohlo být trochu jinak.

,,Usměj se T'hylei, úsměv ti víc sluší.'' pobídl ji otec, vstal a vydal se ke své nejstarší dceři.

T'hylei sklopila hlavu.

Jake ji dal ruku na tvář a přiměl ji tím, aby se na něj podívala. I když její výraz nic neříkal, její oči měly tisíc slov - bolest, stesk, smutek...
Soucitně se na ní podíval. Jeho samotného velice zasáhla smrt Neteyama, ale věděl, že jeho dceru tato ztráta bolela nejvíc. Narodili se ze stejné krve. Byli pořád spolu, hráli si spolu, trénovali spolu. A teď je těmto dnům navždy odzvoněno.

,,Holčičko moje.'' přesměroval ruku z její tváře na její zátylek a přiblížil její tvář ke své hrudi a objal ji.

T'hylei chtěla brečet, tak moc se chtěla vybrečet, ale nenašla odvahu před otcem brečet. Za ten rok ji viděl brečet jenom jednou - a to na bratrově pohřbu.

Po chvíli toho měla T'hylei dost a vysmekla se otci. Letmo se na něj podívala jako rozloučení a pak zamířila ven z marui.

U východu se na chvíli zastavila, aby se podívala na své rodiče. Ti se na ní usmáli a přikývli, ať jde. T'hylei jim tedy naposledy zamávala a šla zpátky za Sa'ri.

Sa'ri na ní čekala. Jakmile její bystré oči spatřily košík, vydala několik radostných zvuků a začala skákat nahoru a dolů do vody. T'hylei si zakryla obličej, aby se kryla před proudy vody, které na ní Sa'ri stříkala.