Vzájemná dohoda

Část 1

Díval se přes okno své kanceláře ve společnosti, která mu říkala pane. Již v patnácti letech se nechal zplnoletnit, aby mohl vést firmu, která jeho rodině patří, už po generace. V té době neměl jinou možnost.

Dva měsíce, před jeho patnáctými narozeninami, jeho matka po dlouhé nemoci zemřela. Jeho otec George, se z toho zhroutil a nemohl nadále společnost vést. Darius i když byl v té době poměrně dost mladý, věděl, že pokud nebude ve vedení společnosti, aspoň jeden Wright, půjde to s ní velmi rychle z kopce.

A nakolik, pokud mu bylo známo, neměl žádné jiné sourozence, tak musel, jako následník, neboli dědic, do vedení společnosti zasednout on. Ať chtěl, nebo ne, musel to udělat. Přece by nenechal padnout firmu, kterou jeho pradědeček vybudoval z ničeho vlastníma rukama a která se pod jeho vedením, za ta léta neuvěřitelně rozrostla.

Když mu táhlo na šestadvacet let, začal na něj jeho otec tlačit, ohledně svatby. Odůvodnil to tím, že by už chtěl mít vnouče. Byl tak neodbytný, že se Darius rozhodl, ne pro sňatek, ale pro náhradní matku, která by porodila jeho dítě.

Jednou o tom žertoval jeho bratranec Oskar. Byl to syn sestry jeho otce a byli skoro stejně starý. Tedy Oskar byl o pár měsíců starší. Prý když se nechce ženit, může si zabezpečit alespoň to dítě. Byl to sice jen žert, ale on o tom začal vážně uvažovat. Ženit se opravdu neměl v úmyslu.

Když tehdy viděl, jak otce složila matčina smrt, zařekl se, že se nikdy nezamiluje a tudíž, se nikdy neožení. To, ale neznamenalo, že by žil v celibátu. To ani náhodou. Sex si užíval plnými doušky, jak jen to bylo možné.

Co se týče žen, o ty rozhodně nouzi neměl. Spíš měl potíže se jich zbavovat. Někdy byli některé tak dotěrné, že si říkal, jestli mají vůbec úctu sami k sobě. No, nakonec se rozhodl plán s náhradní matkou uskutečnit.

V té době, bylo to asi před třemi lety, si po dlouhém výběrovém řízení, vybral ženu jménem Amanda Emerson. Kdyby tehdy věděl, co se stane a jak se ona zachová, ani by se na ni nepodíval. Byla o dva roky mladší, než on a souhlasila, že poskytne i své vajíčko na oplodnění s tím, že hned po porodu se dítěte vzdá a předá ho do rukou otce. Tedy do jeho rukou. Samozřejmě po tučném odškodném.

Darius byl v té době nadšený. Žena to byla krásná, měla hnědé vlasy, hnědé oči i postavu měla krásnou. Věděl, že dítě, které by mu po porodu předala, by bylo určitě nádherné. No to netušil, že dva týdny před porodem zmizí i s jeho dítětem. Konkrétně s jeho nenarozeným synkem.

Už přes dva roky ji hledá, jak policie, tak i detektivové, které najal, aby ji našli. Nakolik porušila podmínky smlouvy, ve které se dítěte dobrovolně zřekla a tím pádem ho i unesla, pátrají po ní všichni.

No z nějakého důvodu, ji nemůžou nikde najít. Už přes dva roky má někde synka a ani netuší, jak vypadá, jestli se má dobře, jestli je zdravý a jestli vůbec žije. Den, co den si vyčítá, že ten den, kdy zmizela, odešel na schůzku. I když, pokud chtěla zmizet, asi by ji nezastavilo ani to, kdyby byli ve stejné místnosti.

Stále měl hlavu v oblacích, když mu začal zvonit mobil, po kterém hned sáhl. Když na displeji spatřil číslo detektiva, který se mu už víc, jako měsíc neozval, tak i když byl překvapený a v hlavě mu to šrotovalo, neváhal a hned mu to zvedl.

„Pane Wrighte, našel jsem ho." Po téhle větě málem přestal dýchat. Nestihl ani odpovědět, když ho detektiv Cole, začal náležitě informovat. Dozvěděl se, že všichni počínaje policií hledali špatně, protože Amanda odešla za svou nevlastní sestrou, o které nikdo nevěděl, do jiného státu. Podle všeho zemřela při porodu jeho synka a malý je teď v péči její sestry Beatrice Bell.

Na nic nečekal a okamžitě zavolal pilotovi letadla, které vlastnila jeho společnost. Po cestě k autu, mu řekl cíl kam potřebuje letět, aby to stihl vybavit s letištěm. Vzápětí nasedl do svého vozu a jel rovnou domů, kde si potřeboval sbalit nějaké oblečení, protože nevěděl, jak dlouho se tam zdrží. Nemohl se dočkat, až uvidí svého chlapečka, kterému už budou bezmála tři roky.

Byla v práci, když ji volali ze školky, že její syn má horečku. Od doby, co nastoupil do školky, je neustále nemocný, kvůli čemu přišla už o dvě pracovní místa. Donedávna ji ho hlídala sousedka, ale ta se odstěhovala za rodinou a tak byla nucena přistoupit na náhradní řešení.

Do práce chodit musela, jinak by byli o hladu, ale je to pro ni hodně těžké. Nemá ukončenou školu a má dítě, co znamená, že ji zaměstnají převážně jen v kavárnách, protože potřebuje jen ranní směny.

Když se jí před víc, jak dvěma lety před dveřmi objevila Amanda v pokročilém stádiu těhotenství, neměla to srdce ji vyhodit. I když, kdyby nebyla těhotná, asi by ji pořádně profackovala za to, že po smrti matky, vybrala z účtu všechny peníze, které se měli rozdělit mezi ně dvě a následně zmizela, jako pára nad hrncem. Bylo to dědictví po matce a Beatrice z něj neviděla ani ťuk.

Když přišla, řekla jí, že ji všechno vrátí, jen co se narodí dítě. Tehdy to nechápala a nechápe to dodnes. No, když o tři dny, co k ní dorazila začala rodit, všechno se změnilo. Beatrice ji rychle odvezla do nemocnice, kde ji hned přijali.

Bylo jí divné, že ji za ní nechtějí pustit a tak dorážela na sestřičku, která ji vzápětí oznámila, že se porod její sestry zkomplikoval a momentálně je na operačním sále. Nevěděla, jak dlouho byla v té čekárně, ale když přišel lékař, který měl být u porodu Amandy a jejího syna, všimla si, že nadšeně se zrovna netvářil.

O chvilku později zjistila proč. Oznámil ji totiž, že její sestra zemřela. Říkal ji nějaké lékařské termíny, kterým ona moc nerozuměla a tak ji nakonec laicky řekl, že ji při porodu praskla cévka v mozku. Prý se už nedalo nic dělat, ale co se týče dítěte, jí oznámil, že je živé a zdravé.