Vzájemná dohoda

Část 10

Sledovala svého syna a ten úžas, který se mu usídlil ve tvářích, z toho, co viděl, byl neskutečný. Sama měla strach se podívat tam, kde se v tu chvíli dívalo to malé stvoření, které si vesele hovělo, v náručí svého otce. No když kolem svých boků, ucítila něčí ruku, která si ji přitáhla těsněji k tělu, ke kterému patřila, málem přestala dýchat, ale nebránila se.

V tu chvíli, jakoby ji strach, co do té doby cítila, zničehonic opustil. Měla pocit, jakoby přes Dariův dotek, do ní proudila jeho pozitivní energie a to bylo to, co jí uklidnilo. A ona neváhala. A jen co se trochu z toho šoku, co právě zažila vzpamatovala, prohlédla si celý kokpit i s pilotem, kterého vzápětí pozdravila. Postupně se zastavila, až na čelním skle letadla, přes které byl nádherný výhled na oblohu, kde se nacházeli mraky, přes které neustále letadlem procházeli.

Byl to neuvěřitelný pocit, který si snad bude pamatovat, do konce svého života. A to, že měla tu možnost, zažít to společně se svým synem, ji dělalo o to šťastnější. Nevěřícně se dívala na ten výjev před sebou a nemohla uvěřit, že tam opravdu stojí a vidí tu krásu.

Když si všiml ten strach, co měla vepsaný v obličeji, neváhal ani chvíli a hned jí svojí ruku, omotal kolem jejich boků a vzápětí si ji přitáhl, do svého pevného objetí. Doufal, že nezačne vyšilovat, ale naopak, že se trochu uvolní a tím zároveň i uklidní.

K jeho překvapení, se jeho objetí nebránila. Co osobně považoval za pokrok. Sama se trochu víc na něj, svým tělem natiskla a vzápětí si všiml, jak si prohlíží kokpit. Netrvalo dlouho a odhodlala se pozdravit i pilota, se kterým se on i Lucas, už dávno pozdravili.

Jakmile, ale spatřil ten úžas v její tváři, který se jí tam objevil, málem přestal tím výjevem, co se mu naskytl i dýchat. Srdce se mu rozbušilo, jako na poplach a v tu chvíli měl pocit,.... popravdě ani nevěděl, jaký pocit to vlastně má. Ještě nikdy, ve svém životě nic podobného necítil. Byl vskutku, docela dost zmatený, z těch emocí, co ním právě procházeli.

Ještě nějakou dobu tam společně stáli a užívali si blízkost toho druhého. No, pravdou bylo, že ani jeden z nich nevěděl, co se to s nimi vlastně děje. Nebo spíš si to nechtěli připustit. Každý z nich, měl na to své důvody a přesvědčit je o opaku, prozatím, jejich srdce nedokázala.

Z jejich rozjímání je vyrušil Lucas, když se snažil z Dariova náručí dostat dolů, co mu on nemohl dovolit. „Lucky, tady nesmíš teď běhat." Promluvil na něj s úsměvem na tváři. „Strejda Marc, se musí soustředit na řízení letadla, abychom v pořádku doletěli domů, ano?" Snažil se mu to vysvětlit a doufal, že to nějak pochopí. „Dobše, a pak můžu?" Zeptal se ho s jiskřičkami v očích jeho syn a on mu opravdu neodolal. „Ano, ale až když budeme na zemi, dobře?" Malý mu jen horlivě přikývl na souhlas a víc už se z jeho náručí, nesnažil dostat. Byl rád, že se pochopily a zároveň, že to s ním zvládl i sám.

Pár minut na to, se společně odebrali zpět, na svá místa v letadle. Tedy aspoň Beatrice, která se rozešla, jen co se vyvlekla z Dariova objetí, rovnou ke svému místu, kde se hned usadila. Popravdě měla pocit, že z toho všeho rozrušení, které v posledních chvílích zažila, ji neunesou vlastní nohy.

Dosud se ještě nikdy, při žádném muži necítila tak, jako se cítila při Dariovi, když byla přitisklá k jeho tělu. Srdce ji v tu chvíli, málem vypovědělo službu, celé tělo se jí chvělo vzrušením a to nemluví o tom, že v podbřišku měla pocit, jakoby se jí tam natrvalo, usídlilo hejno motýlků.

Právě si uvědomila, že v téhle situaci neví, jestli je dobrý nápad, bydlet přímo u něj v domě. Protože pokud bude tohle zažívat pokaždé, když se jí dotkne, bude to pro ni dost těžké, žít s ním pod jednou střechou. No taky si přiznala a zároveň to s tím i uzavřela, že to mohlo být jen tou vypjatou situací a strachem, který ji v tu chvíli ovládal.

Netrvalo dlouho a pilot promluvil, že se mají všichni usadit na svá místa, pokud někde běhají a připoutat se. Nakolik letadlo sestupuje a připravuje se na přistání. Všichni už seděli tam, kde měli i malý Lucas seděl u Daria v náručí.

Když si všiml, že Beatrice je strachy bez sebe, jakmile ucítila turbulence, okamžitě ji pevně chytil za ruku. Musel se pozastavit nad svým chováním, nakolik tolik spontánnosti, ještě asi při ženě nezažil. Ne v tomhle směru.

Byl zvyklí ženy si brát, tedy s jejich svolením, samozřejmě. No i tak nikde jinde, než v posteli s nimi neskončil. Ale u Beatrice nemá vidinu, blízké postelové akce a i tak se k ní chová, jako gentleman bez postranních úmyslů.

Nevěděl, zda je to tím, že je matka jeho syna a on má potřebu ji tudíž chránit. Nebo se s ním, očividně něco děje, o čem nemá prozatím ani páru, co by to mohlo být. Pravdou, ale je, že jistou představu, by přece jenom měl.

No tušit něco a plně si to uvědomit i připustit, jsou různé věci, ke kterým on, ještě nemá ani namířeno. Ne to, ještě se tím, nějak zabývat. Byl rád, že přistávají protože z toho uvažování, mu už hrabe. A taky se ujistil, že dlouhý půst, co se týče sexu, mu nedělá dobře. Nakolik mu asi semeno, tlačí na mozek. Proto se asi začíná chovat i uvažovat pro něj, scestně.

První, co v noci, samozřejmě po tom, co uloží ke spánku svého syna udělá, bude, že navštíví jednu ze svých stálic, která mu dá kdykoliv chce a pořádně si s ní užije. Potřebuje totiž vypustit nádrž, jinak by se mohlo stát, že za ten víc, než týden, co byl pryč, by mohlo jeho nádobíčko explodovat.

Konečně byli na zemi a letadlo se zastavilo. Byla nesmírně šťastná, že svou první cestu letadlem, ve zdraví přežila. Malý se těm turbulencím, ze kterých měla ona přímo nahnáno smál, že sotva popadal dech. Netušila, že ty otřesy, co procházeli letadlem, ho tak pobaví. No, aspoň není strašpytel, jako maminka, prolétlo ji hlavou.