Kohoutova Subinka

1. mise - najít subinku

bylo časné pondělní ráno, ptáčci zpívali a kohouti kokrhali. Kořen vstal ze své pohíodlné postele, plný elánu. Dnes ho čekala premiéra v jeho nové práci, zemědělské škole. Dostal přidělených pár předmětů podle jeho odborných znalostí, už se nemohl dočkat, až svým žákům předá svoje nou hau. Udělal si svoji černou kávu s šesti kostkama cukru, vykonal potřebu a ranní hygienu, jejíž součástí bylo i vzít půlku krabičky gelu na vlasy a vytvarovat si na hlavě honosného kohouta. 
když byl spokojený se svým hairstylem, oblékl si sako a vypadl z domu. nasedl do své červené fabie druhé řady, bohužel ne po faceliftu, na to nemá z učitelského platu cash, a vyrazil na cestu do Hempulce. Když dorazil do města a po dlouhém hledání našel střední školu, zaparkoval na učitelském parkovišti. hned co vystoupil z jeho knedle, do ksichtu ho udeřil zápach benzínu. hned za ním zaparkoval student svoji motorku. Kořen ho probodl vážným pohledem, ale studentovy zářivě modré oči mu vypálili zorničky, a tak radši odpochodoval pryč. Vstoupil do školy, ješte rychle navštívil ředitele a pak už se vydal do svého kabinetu. ten měl s pohlednou blondýnkou, o poznání starší, než je on. Jen co ji spatřil sedět na židli u jejího stolu, cítil, jak se mu nadržením ježí chlupy v nose. ,,Dobré ráno," pozdravil ji. kolegyně Švicová ho pozdravila zpět, její úsměv ho zahřál na jeho kohoutím srdci. 
Za pár minut už ho čekala jeho první hodina v 2.B. Třída Kynologů, to bude brnkačka. Samá náctiletá kočička, třeba tam najde svoji novou subinku. 
když zaznělo zvonění, kořen se zvedl ze židle, sebral si svůj notebook a vydal se na krátkou cestu do učebny. Byl moc rád, že byla 2.B hned vedle jeho kabinetu. Když vstoupil do třídy, nasadil svůj oblíbený sebevědomý výraz, který mu pocitově zvětšoval přirození o celé čtyři centimetry. 
jen co přišel ke katedře, poprvé se rozhlídl po třídě. některé slečny vypadaly líp, některé hůř, ale žádná mu nepřipadala jako vhodná kandidátka na subinku. Potřeboval si je ale blíž prohlédnout. proto se rozhodl využít zápis absence na to, aby každou z dívek poznal. "jmenuju se Pepa Kořínek a budu váš učit na ZPR. teď si projdeme absenci," řekl, a začal vyjmenovávat jména podle seznamu. vše šlo hladce, dokud se nedostal k dívce s podivným příjmením. na chvíli se zarazil a pak se pokusil o přečtení jejího jména. "Anna Isínhemrová," a začal se rozhlížet po třídě, aby našel majitelku tohoto exotického příjmení. po chvíli v poslední lavici u dveří spatřil zvednutou ruku, a následně i holčinu trpasličího vzrůstu. ta se na něj zamračila. "Eisenhammerová," opravila do tmavovláska. její hlas mu rezonoval v hlavě ještě chvíli. omluvil se jí, a pokračoval v seznamu dívkou s podobně divným jménem, Lindou Ehrenbergerovou. 
Po skončení vyučovací hodiny se Kořínek rozloučil se třídou a jal se na odchod. Při cestě ze třídy potkal žákyni Eisenhammerovou. Hned ho zaujalo, že se předtím nepletl, a ona je opravdu tak malá jak si myslel, jestli ne menší. dostal nápad, a jelikož neměl moc času na rozmysl, promluvil na malou tmavovlásku: ,,Slečno Isínhemrová-" "Eisenhammerová," skočila mu do řeči Anča, podrážděná z tak hrozného komolení jejího jména. "Eisenhammerová," zopakoval po ní kořen, a pokračoval "pojďte se mnou do kabinetu prosím, potřebuji s vámi něco vyřešit." Anča sice nechápala, co by s ní tak mohl chtít mladý kantor řešit, souhlasila však, že s ním půjde. následovala ho do jeho kabinetu, kde zrovna nikdo jiný nebyl. 
Kořen se posadil na židli ke svému stolu a přejel Anču pohledem. Postavu měla na svoji velikost krásnou, její vlasy ladily k jejím tmavým očím. Kořen zatajil dech.  
Anče přišlo divné, že s ní chtěl její nový učitel mluvit, ale nějak zvlášť to neřešila. 
"Slečno Anno, mohla by jste mi prosím sepsat váš zasedací pořádek? stačí, když mi to donesete příští týden, tento to bez něj ještě nějak snesu," požádal jí kořen. Zasedací pořádek ho nezajímal, byl to improvizovaný nápad. Anča souhlasila, rozloučila se, a odešla. Kořen zůstal jen tiše sedět, čuměl do stěny. je to ona, našel svoji subinku.