"Zastavte tu zlodějku!". Slyšela jsem křičet muže, zatímco jsem utíkala mezi stánky. Vběhla jsem do malé uličky. Byla jsem dobrá zlodějka, ale tentokrát se mi to nepovedlo. Snažila jsem se ukrást něco k jídlu, ale když jsem si brala kousek pečiva a sýra ze stánku, uviděli mě. A teď jsem tady, běžím ve špinavé uličce plné kaluží. Povedlo se mi utéct, však jsem věděla, že tady už zůstat nemůžu. Proplížila jsem se do svého bytu. Teda spíše bytu mého spolubydlícího, byla jsem ráda že jsem měla alespoň střechu nad hlavou. Začala jsem si balit. Čisté oblečení, deník, ukradené jídlo... Vše, co bylo potřeba, jsem si nastrkala do batohu. Přehodila jsem si přes sebe hnědý plášť a na stole nechala dopis pro mého spolubydlícího, aby mě nehledal, a že děkuji, za příbytek. Proplížila jsem se uličkami a vydala se do lesa.
Nevěděla jsem, kam jdu, ale byla jsem si jistá, že se nemůžu vrátit. Rozhodla jsem se, že půjdu do nejbližší vesnice, té, kde mé jméno nebude nikdo znát. Byla daleko 13 km, ale to mě netrápilo. Šla jsem temným lesem. Okolo zpívali ptáčci, pobíhaly lišky a tančili stromy. Vše vypadalo krásně, dokud se nepřiblížil večer.
Všechno utichlo. Neviděla jsem dobře na cestu, ale dokázala jsem se orientovat podle sluchu. Najednou jsem ale uslyšela běh, běh mnoha nohou. Doprovázely ho hlasité křiky a rachot řetězů. Byli to skřeti! Nestačila jsem se ani schovat, a už po mně lítaly šípy. Zpanikařila jsem, chytla dýku, kterou jsem měla za opaskem a jen sledovala hordu skřetů blížící se ke mně. Zhluboka jsem dýchala. V tu chvíli po mně skočil skřet. Svalil mě na zem. Mezitím co jsem se s ním prala a snažila se ho probodnout dýkou, slintal nad svojí hlavou. Pach, co mu šel z úst a nepříjemně zdeformovaný obličej, mě znepokojoval. Najednou přistál skřetovi v hlavě šíp. Vystrašená jsem ho svalila ze sebe a podívala se odkud ten šíp letěl. V ten moment se z lesa na skřety vrhla banda trpaslíků. Stříbrné sekery, naostřené meče a šípy z luku. Tím vším bortili hlavy skřetům. Nedokázala jsem se pohnout, seděla jsem tam uprostřed bojiště a pozorovala. Jak jsem je sledovala, nemohla jsem přehlédnout jednoho trpaslíka. Svalnatý muž, s dlouhými vlasy, které byli tmavé jako nejtemnější noc. Velký nos vyčníval pod studánkově modrými oči. Pohled měl temný a hrdý.
Vzal svůj meč a přede mnou uťal skřetovi hlavu. Hlava spadla přede mě a neznámý trpaslík stál nade mnou. Zakoukali jsme si hluboce do očí. Šel z něj strach, ale něco mě stále lákalo se dívat. V ten moment promluvil. "jsi v pořádku?". Jeho hlas byl hluboký a temný stejně jako jeho tvář. "ano...", odpověděla jsem. V tu chvíli kě mně přiběhli další dva trpaslíci. Byli menší a mladší. Jeden měl dlouhé blond vlasy a knír spletený do copánků. Ten druhý tmavé vlasy a jemně porostlou tvář. Oba natáhli ruce a pomohli mi vstát. "Co dělá dívenka jako ty pozdě večer v lese?". Byla jsem ticho, nevěděla jsem, jestli odpovědět. "Utíkám". Odpověděla jsem a oni na mě hodili udivený výraz. Ale ten jeden stále stál s temným výrazem. Představili se mi. Blonďák se jmenoval Fili, tmavovláska byl Kili. Trpaslík s temným pohledem byl Thorin. "Neměla by ses tu poflakovat sama" řekl mezitím co vracel svůj krvavý meč do pochvy. "Máme namířeno do nejbližší vesnice, občerstvit se a přenocovat, můžeš jít s námi".
Normálně bych s cizími trpaslíky nikam nešla, ale jelikož jsem neměla jinou možnost a zaručila jsem si tím bezpečí, přijmula jsem nabídku. Představili mě zbytku družiny a všichni jsme se vydali dál. Šla jsem vedle Thorina. Oproti mně, byl vysoký. Vládlo ticho a já si ho prohlížela od paty až k hlavě. Všimla jsem si, že má ruku od krve. "ty jsi zranený". Řekla jsem a on mi jen odpověděl, že to nic není. Nechtěla jsem diskutovat, tak jsem jen potichu hleděla na cestu a šla dál. Došli jsme do vesnice a stavili se v nejbližší hospodě. Poprosili jsme o pokoje, ale řekli nám, že mají nedostatek místností, a že nám mohou nabídnout pouze pět místností. Rozhlodlo se, že Gloin, Oin a Dwalin budou spolu v jedné místnosti, Kili, Fili a Balin v druhé, Bifun Bofur a Bombur v třetí a Nori, Dori a Ori ve čtvrté. "Y/n bude na pokoji se mnou", řekl Thorin. Když to řekl, podívala jsem se na něj, trochu jsem se začervenala, protože jsem si nedokázala představit, že s ním budu spát v jedné místnosti sama. Všichni jsme odešli do našich pokojů.
ČTEŠ
Nezapomenu - Thorin x Y/n (15+)
FanfictionPotkáš náhodně trpasličího muže a zjišťuješ, kdo vlastně je, to ale ještě nevíš, že ti dočista změní život. (já vím že simpujete nad Thorinem, já taky)