New fifth year | Harry Potter CZ

3. Kapitola - Jistě, profesore Blacku.

Nohama oba dopadli na zemitou půdu. Kolem nich rostly mohutné stromy a vzduch kolem byl příjemně teplý. Konec léta byl hodně znát.

Morgana se rozhlédla, jen co se odvážila otevřít oči. Průchody těmi kamennými oblouky jí vůbec nedělaly dobře. "Kde to jsme, profesore?" zajímala se, když se otáčela kolem sebe.

Profesor, který se rozhlédl mezitím taky, se pousmál. "To snad není možné," vydechl s mnohem klidnějším výrazem ve tváři. "Nikdy by mě nenapadlo, kam nás to zavede. Ale teď bychom si měli pospíšit, jinak přijdeme pozdě na zařazování." S těmito slovy se vydal po kamenné cestě do kopce.

Morgana vyšla za ním a pohlédla před sebe. Nad kopcem uviděla se tyčit obrovský a majestátní hrad, jehož okna zářila. Na pozadí tmavnoucí oblohy vypadal jako z pohádky. "Profesore, to jsou Bradavice?"

"Jistě že," přitakal s úsměvem. "Uvidíte, že se Vám tu bude líbit, Morgano."

Společně pak došly přes školní pozemky až k branám hradu. Hrad byl majestátní, okna zářila na tmavé obloze jako složité hvězdné seskupení. S profesorem došli poté do Vstupní síně před ohromné dubové dveře, které svou mohutností připomínaly spíš bránu.

Profesor poté nahlédl do síně za dveřmi. Jen málo je pootevřel, aby zjistil, jaká je situace. "Výborně, ještě jsme to nezmeškali," vydechl úlevně a otočil se k Morganě. Poté vytáhl hůlku. "Nejsem sice žádný expert, ale toto by mělo být lepší." S těmi slovy poté mávl rukou a Morganiny civilní šaty se změnily na černou uniformu s logem Bradavické školy.

"Děkuji, profesore," vydechla a prohlédla si černý hábit, pod kterým měla košili a černou sukni ke kolenům. Dlaní si sukni trochu urovnala.

Profesor chtěl něco říci, když se dubové dveře otevřely a za nimi vstoupil kouzelník s havraními vlasy, kozí bradkou stejné barvy a očima tmavýma jako sama noc. "Figu," promluvil hlasem, který v sobě měl jasné stopy nadřazenosti. Nebylo pochyb, že kouzelník byl z vlivné rodiny – aristokrat. "Jdete pozdě."

"Pane řediteli," pozdravil jej profesor. "Omlouvám se. Po cestě nastaly...komplikace. Víte, jak jsem již upozorňoval na hrozbu ze strany skřetů-"

"Ehh," odsekl ředitel Bradavické školy. "Nezajímají mě klepy, Figu." Otočil se pak k mlčky stojící Morganě. "Pojďte se mnou. Možná Vás dnes večer ještě stihneme zařadit."

Morgana se podívala na ředitele a jen mlčky přikývla. Rozhodně neměla v úmyslu si to zrovna s ním jakkoliv rozházet.

"Spojím se s Vámi," špitl ještě profesor Fig, než zmizel.

Morganu poté ředitel školy odvedl do Velké síně. Jen co vstoupili, uviděla čtyři dlouhé stoly, u kterých seděli studenti. Studenti oblečení do černé uniformy, nápadně podobné té, kterou měla ona sama. Ovšem rozdílem bylo, že každý stůl měl jinou barvu na výšivce. Jen co dívka s ředitelem vešli, všichni studenti se otočili hlavami ke dveřím a ruch v síni umlkl.

Nervózně polkla. Rozhodně nečekala tolik lidí. Nebyla nijak zvyklá na velké množství lidí.

"Posaďte se," vybídl ji poté ředitel a ukázal na malou stoličku na stupínku, když došli na druhý konec síně. U stoličky již stála rusovlasá čarodějka, která se na Morganu usmála.

Morgana se poslušně posadila a podívala se na studenty před sebou. Všimla si, že od její pravé ruky jsou postavené stoly tak, že zelení jsou zcela vpravo a poté postupují modří, červení a žlutí. Sice si něco málo o Bradavické škole nastudovala, ovšem nyní jako by měla v hlavě úplně prázdno.

Rusovlasá čarodějka k ní pak přistoupila a na plavé vlasy jí položila starý klobouk, jehož krempa jí spadla do očí.

"Hmm," ozval se hlas a Morgana si nebyla jistá, jestli je to v její hlavě nebo ne. "Jsi starší než ostatní. Vyspělejší, přesto zvědavá. Pověz mi, jakou cestu by sis zvolila?"

"Rozhodně se nemohu dočkat, až rozvinu své schopnosti," odpověděla. Snažila se, aby její hlas zněl klidně.

"Hmm," pronesl hlas znovu, opět zamyšleně. "Cítím v tobě ještě něco. Copak to je?"

Narovnala se v zádech. Mohlo to být cokoliv. Ale Morgana věděla, že odpověď je pouze jedna správná. "Ctižádostivost."

"V tom případě to bude...Zmijozel!" Hlas se tentokrát rozezněl hlasitěji.

Rusovlasá čarodějka poté klobouk sundala z její hlavy. A jen se dívka ze stoličky zvedla, mávla hůlkou a její výšivka se změnila na zelenou barvu s hadem uprostřed. "Vítejte v Bradavicích."

Morgana se usmála. "Děkuji." Poté se rozešla ke stolu, kde ji potleskem vítali Zmijozelští studenti. Posadila se pak vedle hnědovlasé dívky.

"Ahoj, jsem Imelda. Imelda Reyesová," představila se jí hnědovláska.

"Ráda tě poznávám, Imeldo. Jsem Morgana Thornová," pousmála se plavovláska a nalila si do džbánku trochu dýňového džusu.

"Jsi velká záhada. Proč jsi vlastně nastoupila až nyní?" zajímala se hned Imelda a bylo vidět, že i spolužáci kolem ní jsou zvědaví.

Než Morgana stihla odpovědět, přerušil jejich začínající konverzaci ředitel. "Poslední věc, kterou řeknu, než půjdeme všichni po své práci. Vzhledem ke zraněním, které se staly minulý rok při famfrpálu, jej tento rok ruším."

Jeho sdělení mělo okamžitou reakci, kdy se studenti začali mezi sebou dohadovat, několik z nich – včetně Imeldy - hlasitě zabučelo.

"Není to tak, že bych zakázal létání úplně. Ale nepokoušejte mě," odvětil přísně ředitel a pokynul jim všem, aby se odebrali do svých ložnic. "Profesorko Weasleyová, ukažte naší nové studentce její společenskou místnosti.

"Jistě, profesore Blacku."