Dívčino tajemství

1.

20.7.

"Lily pojď dolů"!"Ano mami"! Mezitím co jsem scházela schody do obýváku jsem přemýšlela co mi mamka může chtít, protože v tuto chvíli si většinou čte její oblíbené knihy nebo sleduje zprávy. "Lily, broučku, posaď se."řekl prozměnu táta. Ok tak to nezní vůbec dobře. " Co se děje mami, tati" rěkla jsem. "No, víš bude potřeba tě přihlásit na střední školu." "Už takhle budeš totiž nastoupit do druháku a pomalu se po tobě začínají schánět úřady, protože ti tyto prázdniny končí už tak dvakrát prodloužená zotavovací doba." řekla mi soucitně mamka. "S maminkou i s ostatními Avengers jsme to probírali a schodi jsme se na tom, že bude nejlepší, když ta střední bude v Newyorku." dodal prozměnu táta. "A navíc si budeš moci začít trénovat schopnosti." snažila se zlepšit situaci máma. Ajéje schopnosti. To je moje kapitola sama o sobě. To jsem Vám asi ještě neřekla že? Asi budete čekat srdceryvný příběh ale je to velmi prosté a jednoduché. Moje spolužačka na základce byla kráva a v devítce při závěrečných testech z chemie si stoupla vedle mě a vyměnila mi látky aby mi to bouchlo. Jenže exploze byla trošičku větší a (nejspíš právě vyvinutá) sloučenina nejenže ohodila mě celou ale i zeď za mnou. Musím uznat že celá situace by byla nejspíš k popukání, kdyby ze mě nezačala téct krev a kdyby jsem se asi 20 sekund po explozi nezačala na zemi svíjet bolestí a následně neomdlela. A tak se mi po třech měsících v nemocnici. A dvou týdnech v domácí péči začaly projevovat superschopnosti."Broučku za týden nám řekni jak jsi se rozhodla." řekla mi mamka. "Ano mami."