ZTRACENA V TEMNOTĚ

Bez chybičky

"Hele, Failoneli..." chtěla pokračovat v nekonečném dotazování Naira.

"Říkej mi jen Failone, prosím."

"Dobře, tak tedy Failone. Co znamenalo, když jsi říkal, že jsi mi zahojil rány."

"Ah, rychle ses k tomu dostala. Chtěl jsem to nechat na později, ale tak dobře. Můžeme toto téma trochu načat. Elfové totiž mimo jiné mají magickou moc. Jsou různé typy magie, se kterou se narodíš. Ta má je z velké části léčivá."

"Když pominu, že tohle už je opravdu nad moje chápání, jestli všechno do teď nebylo. Tak proč já žádnou takovou moc nemám, jestli mám být také elf." mračila se Naira.

"Protože v lidském světě tvá magie nemohla fungovat. Až teď jsi prošla proměnou a tvá moc teprve bude nabývat na síle."

Naira nevěděla co na to má odpovědět. Říkala si, že se prostě nechá překvapit, jak tohle může dopadnout. Ale nemohla popřít, že její dřív zraněná ruka, teď byla naprosto v pořádku. Nedokázala by se zahojit sama za pár hodin. Failon s ní opravdu musel něco udělat.

Prošli dlouhou travnatou plání a dostali se, až do aleje velkých košatých jabloní. Tak Failon podotknul, že tyhle staré ovocné stromy jsou jediné, které se u nich nachází. Z nich dřevo brát opravdu nemohou, protože by přišli o všechno ovoce. Problémy s dřevem Naiře také přišly velice divné, ale nevměšovala se do toho. Všimla si, že to je pro Failona citlivé téma. Kolem různých druhů ovocných stromů létali barevní motýli a jasně žluté včelky. V životě neviděla tak bohatou úrodu.

"Čím to je, že tady je mnohem více ovoce a ..."

Věděl co má na jazyku, tak jí rovnou přerušil: "Je tady celkově bohatější příroda, protože existují i elfové, kteří mají magickou moc přírody. Ti se o ní starají. Neuvidíš tady pomalu ani shnilé jablko."

"Páni." ujelo Naiře. Tohle jí opravdu učarovalo. Zjistila, že opravdu nikde nevidí ani nejmenší vadu.

Za chvíli došli na rozcestí dvou cest. Jedna byla dlouhá a točitá. Nepochybně vedla do města. Failon se vydal druhou cestou. V dáli na jejím konci se tyčila malá dřevěná chaloupka. To byl nepochybně cíl jejich cesty.

Šli mlčky. Failon nechával Nairu vstřebat všechny nové informace a nechtěl jí zahlcovat dalšími.

Za chvíli se ocitli před chaloupkou. Byl na ní znát zub času, ale i přes to působila velmi útulně. Byla z tmavého dřeva a měla tmavě zelené okenice, které působily hravě. Zevnitř byla ovšem ještě útulnější. Bylo tam příjemné šero, v krbu plápolal oheň, jenž místnost naplňoval oranžovým světlem, uprostřed místnosti stála tmavě zelená pohovka, křesílka stejné barvy a mezi nimi byl kulatý stoleček. Také tak byly police plné knih, ale zbytek se ztrácel ve tmě, protože světlo z krbu tak daleko nedosahovalo.

Failon vyzval Nairu, aby se posadila a na chvíli zmizel ve vedlejší místnosti. O chvíli později se vrátil s hromádkou oblečení, které jí podal. Přece jenom byla pořád potřísněná zaschlou krví a celá mokrá. Pak jí nechal, aby se v klidu převlékla a sám se šel také převléct z mokrého.

Oba se pak posadili na pohovku a zahleděli se do hořícího krbu.

"Jde ti z toho všeho hlava kolem, že?"

Přikývla.

"Slibuji, že se všechno časem uklidní. Ale opravdu mě zajímá, jakou budeš mít moc. Většinou naši magii uhádneš, už podle barvy vlasů nebo i očí. Léčitelé, jako já mají většinou tmavě hnědé vlasy, přírodní magie se projevuje blod barvou, ovládat počasí umějí bělovlasí elfové. Jenže nikdo s černými ani rudými vlasy tady nejsou. Černovlasí jsou temaríni, ale rudé vlasy máš jen ty. Jsi tím naprosto výjimečná. Takže budeme muset zjistit, jakou máš moc."

"A co když žádnou nemám?"

"Máš uši, takže i moc. Jsou symbolem naší magie a bez nic o ní přijdeš."

Už toho bylo na ni moc. Začaly se jí zavírat oči a za chvíli jí spadla hlava na Failonelovo rameno. Spánek jí naprosto pohltil.