Burning ice /Draken x reader (cz)

2.

"K-Kazutora?!" (Nebudu někdy skloňovat ok xd)
Chvíli jsem mu hleděla do očí protože jsem vůbec nečekala že bych ho vůbec ještě někdy potkala.
Jen se usmál a čekal co řeknu. "Ty jsi venku?" Zeptala jsem se ho docela nejistě. "Už to tak bude" odpověděl a opřel se zpět o sedadlo.

"Mimochodem sluší ti to" znovu se na mě otočil.
"D-děkuju" snažila jsem se usmát. "Co že letíš do Tokia? Slyšel jsem žes utekla před deseti lety" natočil se ještě víc směrem ke mě. "No musim si tam něco zařídit" povzdechla jsem si docela nahlas. "Aha a co Draken? Ví o tom?" Lehce se usmál. Myslím si že to nebyl ten příjemný typ úsměvu. Sklopila jsem hlavu a snažila se uklidnit. "Ne o ničem neví a doufám že ani vědět nebude" Otočila jsem se na něj a chytla ho za ruce. Trochu sebou cukl bylo vidět že neni zvyklý moc na lidský fyzický kontakt. "Kazutora prosím kdybys ho potkal nic mu neříkej jde o jeho dobro, prosím" v mích očích bylo vidět zoufalství. "V klidu nic mu neřeknu nejsem s nima už v kontaktu" byla poslední věta kterou řekl. Zbytek letu jsme spolu už nepromluvily. Občas jsme se na sebe jen nenapadně podívali.

Když jsme přistáli popadla jsem mojí kabelku a šla čekat na kufr. Kazutoru už jsem neviděla. Když jsem uviděla svůj kufr tak jsem odešla z letiště a čekala na autobus.
V autobuse jsem si pustila písničky a čekala na mojí stanici.

Po asi třičtvrtě hodiny jsem vystoupila na hl. nádraží. A čekala jsem na taxika co mě odveze.
Nastoupila jsem a řekla adresu.
Poté jsem vystoupila před otcovím domem.
Všechno náhle zpomalilo a hlukot okolí zesílil.
Začli mě pálet oči jak sem se snažila zadržovat slzy. Kufr jsem v ruce více stiskla a zhluboka jsem dýchala. Poté jsem se rozešla ke dveřím.

Pár věcí jsem zbalila a vešla do svého starého pokoje. Měla jsem tam vyvěšené plagáty a polepené zdi fotkami. Přejela jsem po nich prstem ale byla na nich velká vrstva prachu. Usmála jsem se a začla balit své staré věci a památky.

Byl skoro večer tak jsem se rozhodla si něco objednat. Ale tak hodinu sem nic přijet nemohlo na konci ulice byla totiž bouračka. Tak sem se rozhodla si zajít do restaurace co byla kousek ode mě. Našla jsem starou bundu tak sem si jí vzala.

V půlce cesty začlo poprchávat a neměla jsem deštník tak jsem si nadzdvihla nad hlavu koženou bundu a pokračovala v cestě. Ulice byli klidné občas projelo auto. Ale najednou jsem zaslechla motorky a tůrování. Projeli kolem mě velmi rychle a jeden driftem zastavil naproti mě. Zastavila jsem se a ta postava na motorce tam stála asi 15 sekund pak se ale zpátky rozjela a odjeli pryč. Bylo to velmi divné.

V restauraci jsem si objednala jídlo (vaše oblíbene) které sem ale nesnědla celé tak jsem si zbytek vzala domů. Po cestě domů jsem potkala jen kočky co byli hladove na ulici. Tak sem se s nima podělila o jídlo a pokračovala zpět domů.

Někdo ale stál naproti našemu domu a hleděl přímo do okna mého pokoje. Zastavila jsem trochu dál aby si mě nevšiml. Ale poukázal na mě ať jdu za ním. Když se otočil směrem ke mě bylo mu konečně vidět do obličeje od světla z lampy. Byl to Kazutora.

"Co tu děláš?" Koukla jsem se na něj nevěřícně.
"Nevím kam mám jít nikohu tu nemám" koukl se na oblohu. "A když sem tě potkal v tom letadle napadlo mě že by se ti tu na pár dní hodil parťák než si najdu bydlení." Pokračoval v rozhovoru.
"Počkej jako ty teď čekáš že te pozvu dál a nechám tě tu bydlet?" Dala jsem rice v kříž a čekala co z něj vypadne. "Y/n vím jak to zní ale možná by se ti šikla pomoc i ode mě." Poukázal na krabice v okně. Což byla pravda pomoc bych potřebovala ale měla jsem z něho respekt no i strach dalo by se říct. "Nezabiješ mě ve spánku že ne?" Pokusila jsem se o vtip a trochu sem se zasmála. Jemu to moc vtipné nepřišlo ale i tak se pousmál. "Ne nezabiju" koukl na nebe. "Tak pojď dovnitř"

Zapojila jsem elektřinu a pustily jsme si televizi. Dala jsem Kazutorovi zbytky jídla a šla jsem spát. Kazutora spal u rodičích v ložnici.

PROMIŇTE ŽE TO TAK PROTAHUJU ALE CHCI TO ROZEPSAT AŤ TO NEMÁ JEN 10 DÍLU.😅
Tak zas papa🫶🏻