Aelin - Starý Svět

14 - Naira

Když vstoupil do hodovního sálu, překvapila ho mimořádně hojná účast. Zdálo se mu, že se na dnešní událost sjela snad celá elfská smetánka i z těch nejvzdálenějších koutů císařství. U stolů s nepřeberným množstvím vybraných lahůdek viděl postávat a hovořit se skupinou vážných elfů Eliona Dajora, prefekta Ignarských ostrovů. O kus dále se garnáty cpal obtloustlý Traeliorn Ralofiel z Alainn Baile, kterého také dnes ráno viděl na poradě u císaře a nedaleko od něj se o čemsi dohadovala dvojčata Belanor a Hagas Daro. Belanor začal být poněkud nevrlý, ve tváři zrudnul a vypadal, že každou chvíli svému bratru vrazí pěstí do tváře. Alre je pozoroval v naději, že se strhne nějaké to nečekané pozdvižení, jehož se ale nakonec nedočkal. Po chvíli však pochopil, o co mezi bratry jde. Když se ke dvojčatům ladně přitočila vnadná elfka s dlouhými kaštanovými vlasy v honosném oděvu a nešetřila intimními dotyky u obou bratrů, usoudil, že se jedná o milostný trojúhelník. Cestou ke stolům s jídlem pak zahlédl nespočet diplomatů a jiných významných osobností Aswarského císařství. Dokonce se zúčastnila i delegace trpaslíků z Bilvenského teritoria. To nebývalo zcela obvyklé. Lidé zde samozřejmě nebyli žádní, tedy až na velvyslance Leona Gerlea, který byl ale míšenec. Díky tomu byl téměř akceptován oběma rasami.

„Letos se císař rozhodl uspořádat opravdu velkolepou oslavu svých narozenin. Kolik, že mu je?" ozval se za Alrem mužský hlas.

„Sto padesát let," odpověděl suše Alre. „Daylore! Ty jsi tu také?" zeptal se potěšeně, když se otočil a spatřil svého starého přítele z akademie. Pak Daylora srdečně objal. 

„No jistě, takovou událost si přece nemohu nechat ujít. Mimochodem jsem se doslechl, tedy v ne příliš lichotivém podání, že jsi byl jmenován nástupcem mistra Ellisara Thelara, takže máš také co oslavovat."

„Ano, je to poměrně čerstvé jmenování." 

„Slyšel jsem," usmál se Daylor Paleth. „Prý si na tebe mistr Ellisar došel stěžovat přímo císaři, říká se, že jeho křik byl slyšet až v Alainn Baile," usmál se Daylor. „Ale neboj se, císař mu citlivě vysvětlil, jak se věci mají a tvého milého předchůdce poslal s diplomatickými úkoly do Borohradu. Věděl jsi, že Ellisara trápí revma? Vsadím se, že když mu císař ten úkol přiděloval, tak mu pěkně zatrnulo. Ty jsi kdysi v Borohradu byl, jaká je tam teď průměrná teplota?" položil trochu škodolibě otázku Daylor. 

„Mrzne, pokud se nepletu?!" odpověděl Alre a lehce se usmál. 

„Ano, ano, ten slavný Goetsův Ledový Severní Proud. Jeden by řekl, že když je to stejná zeměpisná šířka jako tady, bude tam i stejné podnebí. Ale ono ne. No, jsem rád, že máme tu lepší polovinu kontinentu. Ale dost už o Ellisarovi a o počasí." 

„O klimatu," opravil ho Alre. 

„Cože?" zeptal se Daylor. 

„Ale nic," rezignoval Alre. 

„Doufám, že dnes tvůj úspěch náležitě oslavíme," završil Daylor debatu a vzal ze stolu dvě objemné číše s vínem.

„Víš, já lidi moc nemusím, ale rád uznám, že víno mají znamenité. Už jsi měl tenhle ročník? Je to Gavroche z roku 872. Znamenitá sklizeň. Slyšel jsem, že si ho císař do svých sklepů nechal dovézt až nemravné množství. Jestli nechal donést na stoly alespoň desetinu svých zásob, tak si dnešní večer pěkně užijeme." 

Alre nepřítomně pokýval hlavou. Přestal Daylora poslouchat už od zmínky o jeho lásce k lidem. Jediné, na co se teď dokázal soustředit, byla rusovlasá elfka ve smaragdově zelených šatech, která právě vešla do sálu a zamířila k prefektovi Ignarských ostrovů. Když Daylor zjistil, že ho Alre nevnímá, zahleděl se ve směru jeho pohledu a okamžitě se dovtípil: „Tak ona je tu taky! To se podívejme! Jak už je to dlouho?"