Pouges and Kooks

11.

Další ráno a ja jak obyčejně se budím u Johna b vedle Jj. Musím si vybavit něco na bydlení nemůžu tu Johna b obtěžovat. Když sem se zvedla a šla do kuchyně videla sem na chodbě Johna B kterej se blížil taky do kuchyně.

"dobrý rano" šla jsem za Johnem B a objala ho.

"dobrý, co se děje Nin?" zeptal se hned potom co sem ho pevně svírala v objetí.

"nic jen potřebuju nejakej svůj ochrannej kámen" řekla sem a uchechtla se. Odtáhla sem se od něj a sedla si za stůl.

"víš že za mnou můžeš kdykoliv přijít viď?" řekl a zeptal se mě John b. Na to sem jen přikývla a pousmála se.
Když mi John b dal na stůl šálek kavy Jj se pomalů zvednůl do sedu.

"dobrý ráno jak se máš?" zeptala sem se ho a pomalů za ním přišla. Políbila sem ho na rty.

"jak zmlátěnej" řekl a pousmál se. Oči pořad žmouřil.

"co je dnes v plánu?" zeptal se Jj a ja se koukla na Johna b.

"co na mě koukáte ja nevim?" řekl John b a dal ruce do obrannýho gesta.

"asi dnes jen oddech na verandě popřípadě při vodě." řekl John b a odpil si ze své kávy.

Sedeli sme na verandě a mě zazvonil telefon. Podešla sem k němu a koukla na to kdo volá. Když sem přečetla jméno až mě zamrazilo.

"doprdele" řekla jsem. Na víc sem se ani nezmohla.

"kdo to je ?" zeptala se me Sarah a ja na ni koukla.

"mama" řekla jsem s boulí v krku.

"mam to zvednout?" zeptala sem se jich.
Všichni kroutili hlavou na náznak slova ne ale ja je neposlechla. K čemu sem se vůbec ptala?

"ano?" zeptala sem se když sem to zvedla a šla k mólu.

"ahoj Ninko hrozně mi chybíš stalo se toho tolik a o ničem nevíš ale přes telefon to není vhodný" řekla mama a ja nevědela co mam říct. Hledala sem slova ale nic mě nenapadlo.

"Do toho domu nemám v plánu vkročit kým tam je on" řekla sem jí stručně a čekala na její odpověď.

"není tady ani nebude už nikdy jen rada bych si s tebou promluvila mezi čtyřma očima." řekla a ja přemýšlela co mám odpovědet.

"za 15 minút sem u tebe" řekla sem ji a zrušila telefonát. Vrátila sem se k ostatním.

"kdo ma klíče od Twinkie?" zeptala sem se a snažila se nerozbrečet.

"ja kam potřebuješ jet?" řekl John b.

"d-domů" řekla sem a čekala na odpověď.

"Nino nemusíš tam jít pokud nechceš" řekl John b a ja pokroutila hlavou.

"ne prý se toho moc stalo a chce mi to říct osobně" řekla sem jim a John b víc nenamítal.

"půjdu s tebou" řekl Jj ale ja ho zastavila.

"promiň Jj ale chci aby se mnou šel John b promiň" řekla sem a podišla sem k Jjovi.

"promiň ale zůstaň tady" řekla sem mu a obtočila mu ruky kolem krku.

"dávej si pozor miluju tě" řekl mi Jj a políbil mě. Vrátila sem mu úsměv.

"tak můžem?" zeptal se John b a ja jen přikývla. Točila sem si s prstýnkem co sem dostala od Jj na leve ruce na prostředníčku. Nervozita.

"chceš ať s tebou jdu dovnitř?" zeptal se me John b a dal mi ruku na stehno.

"ne ale děkuju zvládnu to sama když chceš můžeš jít ja pak přijdu typuju že to bude na delší dobů" řekla jsem mu a usmála se na něj povzbudivě.

"zůstanu" řekl a ja se na něj znova usmála.

"tak jdu no nic jinýho mi už nezbíva" řekla jsem a zavřela dveře od auta.

Před tím než jsem do domů vešla jsem se zhlůboka nadechla. Chytla sem kliku a zatáhla za ní.

"Mami?" zakřičela sem do domů ale nic se neozvalo. Zkusila sem to znova.

"mami?" zakřičela sem ale stejne se nic neozvalo. Vešla sem do kuchyně kde mama ležela na dlážce. Kurva. Snažila sem se jí nahmatat tep ale nešlo mi to. Vytáhla sem telefon z kapsy a zavolala sanitku. Zpoměla sem si na Johna b kterej venku čekal. Pomalů sem ani neviděla na oči snažila sem se přijít ke Twinkie.

"co se děje proboha?!" vyšel z Twinkie John b a hned se ptal.

"ma-ma-mama nemohla s-sem jí nahmatat tep" řekla sem mu a pomezi to sem hapkala.

"to bude dobrý jo zavolala si sanitku nebo něco?" řekl John b a ruky umístnil na mé ramena. Ja se na něj nalepila a objala ho.

"tohle bude v prdeli" řekla jsem a snažila se zhluboka dýchat.

"Nevíte jak dlouho tady je takhle?" zeptala se mě sanitářka.

"před hodinou a půl sem s ní ještě telefonovala" řekla jsem jí a hrála se se svým prstýnkem od Jj a s narámkama na ruce.

"máte u koho zůstat?" zeptala se mě a ja nevědela jestli mam říct pravdu nebo lhát.

"ne" řekla sem a až potom co sem to nahlas řekla sem si uvědomila že to je absurdní blbost. Skvělý. Vím přesně co teď nasleduje. Soud. Kdo mě kurva bude chtít?

"fajn dáme vědet jestli se o vás bude chtít někdo soudit znáte o někom?" zeptala se mě a ja se zamyslela.

"vědela by sem o někom jestli by sem se mohla zeptat." řekla sem ji a ona se na mě zakoukala.

"máte na to týden pak se spustí soudní pojednávani" dořekla to a ja sem jen přikývla.