Domů jsem dorazila docela pozdě. Všichni už spali a já potichu vylezla schody do svého pokoje. Vytáhla jsem notebook a přečetla si zprávy od holek.
Jul E. Bower: Tak co doučování? :P
Chrissy Brooks: Doučuje mě Hemmingsova matka -.- výhra jak nechceš ho potkávat i po škole.
Jul. E. Bower: Tak to je moc špatné :/ xD ber to z lepší stránky. Když se zlepšíš, nebudeš tam muset chodit ^^ :D :P
Chrissy Brooks: To je pravda :D Jdu si lehnout, Connor mi dal zabrat. Dobrou <3
Jul. E. Bower: Tak moc ste si užívali jo? Tak to se ti nedivím. Connor je divoch na hřišti, takže si dokážu představit, jaký je v posteli xD :"D
Chrissy Brooks: Ty si blbá xD -.- Dneska se nic nestalo, so, calm down honey! :P a ano, v posteli je divoch :3 (nechápu, že ti tohle vážně píšu xD) Dobrou
Jul E. Bower: Dobrou :P
Zaklapla jsem notebook a za chvilku jsem usnula.
---
Ráno jsem do školy nestíhala.Mobil se rozhodl, že bude stávkovat. Jako vždy. Nasedla jsem na kolo svého staršího bratra a modlila se,aby se profesor Perkins zpozdil na fyziku, kterou ze srdce nesnáším.
Dojela jsem do školy, hodila kolo do stojanu a vběhla do školy. Udýchaně jsem se opřela o skříňku a vytáhla si z ní věci. "Není to Clifford? Zrůdička naší školy?" poznala jsem hlas Olivera. Nedbala jsem na to a rychle si házela sešity a učebnice do kabelky. Zavřela jsem skříňku a na chvilku jsem se zastavila. Na zemi ležel Michael a kolem něj kluci z třeťáku. Donutila jsem mé nohy k pohybu a rychle doběhla do třídy. Naštěstí tam ještě Perkins nebyl.
"Co ti tak trvalo?" pošeptala mi Steph.
"Na chodbě ubližovali Cliffordovi," rychle jsem si nachystala učebnice a otočila se na ní.
"Si v pořádku?" šáhla jsem jí na obličej, který byl bledý jako stěna za ní.
"Není mi dobře," vzala si batoh a vyběhla ze třídy dřív, než jsem mohla něco namítnout...
Steph:
Vyběhla jsem ze třídy a běžela za nadávkama. "Kluci já ho dodělám," otevřela jsem dveře od záchodů a oni poslušně odešli.
"Tak si posluš," vykuckal Michael krev a já si k němu sedla.
"Nechci ti ublížit, chci ti pomoct," vytáhla jsem z batohu kapesníky a utřela mu krev na rtech.
"Nemusíš, zvládnu to sám," uhnul obličejem. Pomohla jsem mu na nohy. Došel s semnou až k hlavním dveřím, kde se mu podlomily kolena a já se s ním táhla přes parkoviště k autu. Strčila jsem ho na zadní sedadlo a jela s ním k nám domů...
Michael:
Snažil jsem postavit na nohy, ale nešlo to. Svaly vypověděly službu a já se bezmocně snažil překulit z postele na zem. "Stůj ublížíš si," chytla mě za rameno a mým tělem projela bodavá bolest. Syknul jsem a lehl si zpátky na záda.
Sedla si k posteli a podala mi hrnek. "Proč si to udělala? Jestli se to dozví, budeš další na seznamu," nemotorně jsem chytl hrnek a napil se. Moje suché hrdlo žadonilo o vodu.
" za 1)Mi nic neudělají a za 2)Mohla jsem tě tam nechat, jenže do určité míry jsme si podobní," pohodila jsem svýma fialovými vlasy a pousmála se.
"Nejsme. Ty máš přátelé, jsi oblíbená a s tvým prospěchem tě čeká krásná vysoká. Já jsem jen odpad naší školy. Mám jen Luka, Ashe a Caluma. Jsme školní boxovací pytle. Nikomu na nás nezáleží, ale u tebe je o naopak," schoval jsem hlavu do dlaní a snažil se rozmrkat slzy, které se tlačily z očí ven.
Její dlaň mě zahřála na zádech. "Špatně. Mě na tobě záleží, vždycky to tak bylo," pohladila mě po zádech a po celém těle mě zamrazilo.
"Vážně?" zvedl jsem skelné oči k ní.
"Jo," usmála se a já si sklousl ret. Byla krásná. Její hnědozelené oči zářily touhou, jenže já nevěděl po čem. Přiblížila se ke mě s políbila mě...
