Chriss:
Byl pátek a já se loudala za Chrisem domů. Našim jsem řekla, že budu u Jul.
Foukla jsem si do studených dlaní, aby se aspoň trochu ohřály a v duchu jsem si opakovala, že u něj brzo budu.
Prosincový vítr se opřel do mých zad a popohnal mě dopředu. Zanadávala jsem si, že jsem se od něj nenechala svézt.
Rodinné domy vystřídaly panelové. Už jsem byla ve městě. Ještě 5 minut rychlého kroku a budu u něj.
"Jsem ráda, že si s semnou šla ven," ozvalo se za mnou nenápadně otočila a viděla Ashe a Jul. Schovala jsem se za telefonní budku a sledovala je.
"To já jsem ráda, že si mě vytáhl ven," zasmála se a popotáhla si čepici více do obličeje.
"Je ti zima?" přitáhl si ji k sobě a objal ji. Neprotestovala a schovala se do jeho náruče. "Nechceš jít nahoru? Aby ses zahřála?"
"Děkuju," políbila mu líčko. Myslím, že se červenal, ale všichni měli červené líce od mrazu.
Hned jak zašli dovnitř, rozběhla jsem se paneláku Chrise. Udýchaně jsem mu zaklepala na dveře bytu.
Otevřel dveře s velkým úsměvem. "Mohl ses aspoň obléct," vlezla jsem dovnitř s mírným úšklebkem.
"Tak výdrž já..."
"Ale já netvrdím, že mi to vadí," chytla jsem ho za ruku, aby se zastavil. Jeho druhá ruka chytla lem mých svetro šatů a přetáhla mi je přes hlavu jedním táhnutím.
"Teď je to celkem fér, nemyslíš?" přejel mě pohledem. Jeho ruka tančila na mých zádech. Zastavila se u zapínání mojí podprsenky. Mé prsa ovál chladný vzduch, když dopadla na zem...
***
"Pondělní zasrané budíky!" s křikem jsem ho vypnula a podívala se na upozornění, které mi došly na mobil. Převážně to byly zprávy od Luka. Protočila jsem oči a po raní hygieně se vydala do školy. Dneska jsem se rozhodla jít pěšky a radovat se ze sněhu, který konečně napadl.
Byla jsem v půlce cesty, když mi došla zpráva od Chrise:
Nechala sis u mě kartičku na oběd ^^ stav se <3
Skousla jsem si ret a odepsala mu:
Zaběhnu tam co nejdřív <3
Mobil jsem strčila do kapsy a přidala do kroku s klesající teplotou. Ve škole jsem byla krátce po 8 a vyučování začínalo až za hodinu. Rozhodla jsem se, že si pro kartičku na oběd zajdu už teď, protože bych to mezi přestávkami nestihla.
Přezula jsem se do pohodlných tenisek, našla si učebnice, které potřebuju a vydala se ke kabinetu Chrise.
Dostala jsem se přes budovu 2 až k budově 3, kde měli kabinet tělocvikáři. Dveře jeho kabinetu byly pootevřené. Mírně jsem se do nich opřela, abych je otevřela. Poté co jsem viděla, jsem si přála, abych dneska do školy zaspala.
Chris si to rozdával se spolužačkou Connora. Myslím, že se jmenovala Mia. Udiveně jsem na ně zírala. V krku mi úplně vyschlo a já se nemohla pohnout. "Uhm... Ahoj C," usmál se a ve mě se hromadil vztek.
"Nenechte se rušit při nabíjení, já si jenom vezmu svou kartičku na oběd!" drapla jsem ji ze stolu, na kterém ji měl položenou. "A mimochodem, když jsme to spolu dělali naposled, víc se snažil," mrkla jsem na něj a praštila dveřmi, až mi z toho zbyla klika v ruce. Naštvaně jsem jí hodila o zem, až zařinčela na druhé straně chodby.
"Poslouchej C..."
"Ne ty poslouchej!" obrátila jsem se na něj. "Z této školy odejdeš, nebo to nahlásím. Už se mi nikdy neozveš a já se neozvu tobě!"
"Moc mě to mrzí. Prosím, zapomeneme na to. Vzpomeň si na ty momenty, co jsme spolu měli," nalepil mě na dveře holčičích záchodů a hledal kliku, aby nás zatáhl dovnitř. "Dej mi chvilku a já ti ukážu, jak je to super," přisál se mi na krk.
"N-ne! Nech mě!" křičela jsem a snažila se od něj odtáhnout.
"Slyšel si?! Dáma si to nepřeje!" objevil se tu Ash a Chris ležel na zemi. Objala jsem ho a skoro se rozbrečela. No tak! vzchop se! Můžeš si za to sama! Nadávala jsem si v duchu.
***
"A co si tu dělal tak brzo ráno?" usrkla jsem si své kávy z automatu.
"Včera si tu Jul nechala moji mikinu, tak jsem si pro ni šel," zasmál se.
"Uhm... Počkej! Jak Jako tvoji mikinu? Jako ty a Jul?" vytřeštila jsem oči a on se začal smát.
"Ne, ale doufám, že brzo jo," začervenal se. V tu chvíli se mu rozsvítil mobil. Někdo mu volal. "Dobré ráno," začal hovor a mě bylo jasné, že mu volá Jul.
***
"Luku, můžu si s tebou promluvit?" opřela jsem se o skřínku vedle jeho.
"Nevím. Utečeš, nebo mám utéct já?" praštil skřínkou, až jsem nadskočila a vydal se pryč.
"Luku stůj!" vyběhla jsem za ním. Zastavil se v půlce pohybu a otočil se na mě. Já se už nezastavila a vrazila do něj. Ihned jsem obmotala ruce kolem něho. "Moc mě o mrzí, promiň," šeptala jsem mu do hrudi.
Místo odpovědi mi vtiskl malý polibek do vlasů. "Nikdo není dokonalý Chriss."
