Prohlížela jsem si vysvědčení, které mi přistálo na lavici. Jenom pár dvojek. S úsměvem jsem si ho strčila do tašky. Vedle mě seděl Luke a sledoval to své. „Sakra," vzdychl.
„Co je?" opřela jsem mu hlavu o rameno.
„Mám za 3 z dějepisu," ukázal mi vysvědčení.
„Asi je čas na mně, abych tě z něčeho doučovala," uchechtla jsem se a položila mu ruku na stehno. Zvonek zazvonil a všichni se vyhrnuli z učeben. Venku na nás čekala Jul a vedle ní Ash. Seděli na lavečce a Ash jí něco šeptal do ucha. Když nás viděli, zvedli se a namířili k Ashovu autu...
***
„Už můžeme?" zatroubil Luke u našeho baráku.
„Ty máš auto?" vykulila jsem oči.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Bratrovo, ale řidičák už mám," mrkl. Nastoupila jsem a on vyjel z naší příjezdové cesty. Jeli jsme zhruba 2 hodiny. Zahnul z dálnice na písečnou cestu. „Vystup," na obličeji mu hrál ďábelský úsměv. Vystoupili jsme a vydali se na kopec.
„Wow," vydala jsem ze sebe. Před námi se rozprostírala obrovská zoologická zahrady. „Kdy to tu vybudovali?"
„Před pár měsíci," objal mě Luke. „Jdeme dovnitř?"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Že váháš!" zajásala jsem.
***
„Dívej jak je ta žirafa fotogenická," zasmál se Luke a vyfotil se s ní. Protočila jsem oči a dál krmila kozy. Slunce pomalu klesalo a my museli domů. Zastavil u parku kousek od města.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Dojedeš pozdě domů, nechci, aby si měl kvůli mně průšvih," otočila jsem se na něj.
„To je v pořádku,"políbil mi čelo a vystoupil. Následovala jsem ho.
„Všechno nejlepší k narozeninám!" ozvalo se za námi. Konfety mi vystřelily do obličeje a já si je rychle setřela z jazyku.
„Já mám narozeniny až za týden a Luke až v létě,"nakrčila jsem obočí.
„Za pár dní odjíždíme na menší tour," usmál se, „nikdo z kluků tu nebude, aby za mě oslavili tvé narozeniny, tak to děláme teď."
„Oh, okay," vlepila jsem mu malou pusu na líčko.
„Ty se nezlobíš?"
„Ne, proč? Přeju ti to. Jsem na tebe pyšná, Roberte."
„Říkáš mi Roberte, jen když to myslíš vážně," zazubil se a objal mě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A tak jsme tam stáli. Na počátku tohohle školního roku skoro neznámí lidé. A teď? Schovávám své zmrzlé dlaně v Lukově bundě a poslouchám jeho dlouhý a celkem nudný proslov. Jedna část života pro nás teďka končí a otvírá se něco nového. Nevím, co to bude, ale rozhodně se nebudu nudit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
