Enough is enough! || BTS || CZ

20

Min YoonGi

Ruce si přiložím k ústům a fouknu. Můj teplý dech na malý moment zahřeje mé zmrzlé prsty, jenže to nestačí. Vím moc dobře, že mi za chvíli bude horko, takže jsem si na sobě nechal jen mikinu, ale teď toho lituji. Přeci jen, na stadiónu jsme sami, vrstvy si mohu posundávat.

,,Nechápu, proč jsem na to vůbec kývl," cekne HoSeok a u toho si snaží zavázat tkaničky, mezitím Taemu se zatím nepovedlo ani dostat do bruslí.

,,Hobi, dennodenně sedíme doma a nic neděláme. Taky jsem nikdy nebruslil," poví a usměje se. Potom se podívá na svůj telefon, ale následně jej položí na lavičku displejem dolů. Já udělám totéž.

,,JiMin má pravdu," řekne Jin a usekne si ze své horké čokolády. Protože ještě před měsícem měl na ruce dlahu, netroufne si na led, i když by opravdu rád. Ale šel s námi. Stejně si pořád myslím, že je to jen kvůli tomu, aby si mohl natočit všechny dnešní pády.

V tom začne hrát hudba. Zvednu hlavu a podívám se přímo k protějšímu mantinelu, kde stojí JungKook. Za sklem, kde sedávají hlasatelé, se mu povedlo zprovoznit to, o co se celou dobu snažil.

Seskočí na led, dvakrát se odrazí a před námi se opře o dvířka. ,,Tak kde to vázne?" řekne pobaveně a koukne na Taeho.

,,JungKooku," cekne jeho nejlepší kamarád a na malý moment vzhledné od svých bruslí, ,,doufám, že je ti jasné," unaveně vydechne a když už je s jednou botou hotov, přesune se k druhé, ,,že tě jednoho krásného dne zabiju."

,,Jsem na to připraven, neboj se," řekne se smíchem a odrazí se. Začne se točit v kruzích a to mě donutí vstát. Přesunu se ke kraji a jedním opatrným krokem vklouznu na zamrzlou plochu. Vydechnu, s čímž mi z úst uteče bílý obláček, a porozhlédnu se kolem sebe. Vzpomínka na dětství mi vnutí úsměv.

Pomaličku se přesunu přímo do středu stadionu a dívám se po hokejových čarách kolem. A v tom se kolem mě začne motat Jeon.

,,Bojíš se? Chceš pomoc?" zeptá se a elegantně zabrzdí přímo přede mnou. Natáhne ke mně ruce. A právě to mě donutí přemýšlet.

Bylo mi úplně jasné, že když půjdu jen s ním a TaeHyungem, což byl vlastně jeho původní nápad, tak se buď pohádají anebo se zase něco pokazí. A proto jsem pozval i ostatní. Moc rád bych si teď hrál na nešiku a člověka, který prvně stojí na ledě, ale místo přijetí nabídnutých rukou si ty dvě zkřížím na hrudi. On si je vzápětí strčí do kapes a pobaveně se usměje.

,,O mě se bát nemusíš, raději bys měl pomoct svému kamarádovi, který si neumí ani nazout brusle," řeknu uštěpačně, ale neodpustím si jeden maličký úsměv. On se zakousne do piercingu ve svém spodním rtu a se smíchem nade mnou zavrtí hlavou. A přesně v tu chvíli, s tím jeho dokonalým úsměvem, při kterém se podbízivě zakousne do ozdoby v jeho rtu a smyslně pozvedne jedno obočí, mě přepadne nespočet myšlenek. Nepopřu to, že se mi JungKook líbí, že jsme spolu něco měli, ale nepopřu ani to, že se mi líbí Tae. A protože nechci stavět mezi nejlepší kamarády a ani já samotný si nechci vybíret, raději si nevyberu.

×××××

,,Super, už ti to jde?" řekne JungKook a držíc TaeHyunga za ruku s ním dělá už několikáté kolečko. Tae pořád vypadá nemotorně a vyděšeně, ale je to mnohem lepší než na začátku.

,,Nenávidím tě," odpoví na to Tae a hned sekundu potom se jeho brusle lehce sekne v rozježděném ledě. Sletí k zemi a JungKook hned na něj, protože TaeHyung během pádu ani nepomyslel na to, že někoho drží. I když jsem byl kousek za nimi, povede se mi elegantně zabrzdit a o mě zabrzdí i JiMin. Nestačím se ani vzpamatovat a z druhé strany stadionu se ozve Jinův a HoSeokův smích.

,,Jste oba v pohodě? Neudělali jste si nic?" zeptám se hned ustaraně a přejedu k nim. Když je tam tak vidím ležet, musím dát Jinovi s Hobim za pravdu - skutečně je mi do smíchu, ale držím se.

,,Jo, dobrý. Zažil jsem i horší pády," řekne pobaveně Jeon a vyhrabe se na nohy. V tom mi dojde, že vlastně hraje hokej, takže tohle pro něj vůbec nic nebylo. Opráší se a potom pomůže i Taemu.

Kim TaeHyung

Položím si ruku na čelo a tiše vydechnu. ,,Myslím si, že už bychom to dneska měli zabalit," poví JiMin a já jen souhlasně přikývnu.

,,Souhlasím!" ozve se HoSeok ze střídačky.

V tom ke mně dojede YoonGi. Jednou rukou mě chytí za tvář a druhou mi přiloží na místo, kde jsem ještě před chvílí měl ruku já. ,,Zranil ses?" zašeptá ustaraně.

,,Ne. Nebo jo. Já nevím, trochu to bolí," řeknu tiše a pozoruji jeho čokoládové oči. On se lehce usměje.

,,Teče ti krev, radši se na to podíváme," řekne. Když palcem přejede přes mou lícní kost, ucítím zvláštní nával tepla, hlavně v oblasti tváří.

,,Vezmeme ho do šatny," poví JungKook. ,,Je tam lékárnička," dodá ještě a odjede.

,,Donesu ti věci," řekne YoonGi a usměje se na mě. Soucitně mě pohladí po zádech a já kývnu. ,,Potom vás doženeme," objasní ještě JiMinovi, když spolu míří ke střídačce, kde jsou naše věci.

Jeon JungKook

,,Fajn, klídek, mohlo to být horší," povím si sám pro sebe, když zrovna ze skříňky beru lékárničku. Dojdu k lavičce, položím na ni ručník, vodu a lékárničku. V ten moment zrovna vejde Tae. Lehce syknu, když na jeho tváři uvidím čerstvou krev.

,,Je to tak hrozný?" zeptá se a s tím se uchechtne. Sedne si kousek ode mě a začne si uvolňovat vázání.

,,Ne. Nebo spíš nevím," řeknu a popadnu ručník. ,,Otřu ti to a uvidíme." Namočím tmavě modrou látku a přejdu k němu. Bez čekání mu to začnu stírat z oka lícní kosti.

A v tom se ozvou z chodby kroky. YoonGi obsypaný botohy vejde do šatny. Překvapeně zamrkám. Nečekal jsem, že přijde. A to hlavně kvůli tomu, že od té aféry s naraženou rukou se vyhýbá momentům, ve kterých figurujeme jen my tři.

,,Díky, YoonGi," poví Tae. Nejmenší potom hodí tašky k lavičce, vytáhne z nich boty a začne se rychle přezouvat.

,,Nedělá se ti zle?" zeptá se naléhavě. Já ho nepřítomně pozoruji, ale potom pohled vrátím ke zraněnému. Opatrně očistím místo kolem seku v obočí.

,,Ne, jen je mi horko," řekne pobaveně se chytí se usc. Já položím ručník vedle něj a skloním se k lékárnice, ale když se podívám do jejích útrob, přepadne mě takový nepříjemný pocit. Ze všech těch obvazů, náplastí a dokonce i injekce se mi sevře žaludek.

,,Udělám to," ozve se má záchrana. YoonGi vezme celou krabičku a přesune se k Taemu, já si oddechu. Posadím se vedle a sleduji YoonGiho ruce.

Vezme si kousek vatičky a dezinfekci, přistoupí k němu blíž. On jen zakloní hlavu, opře se o skříňku a zavře oči. Protože se bojí, že by mu to mohlo natéct do oka, nastříká to na vatu a opatrně ji přiloží k raně. TaeHyung sykne bolestí a zatne čelist. Chytí jej za mikinu a pevně ji stiskne ve svých dlaních.

,,Hotovo," šeptne potom YoonGi z nenadání. ,,A ani sis to neuvědomil."

==========

To be continued...

A co dál? CO BYLO DÁL?

Kookie