Laura:
,,Jacei ale řídíš ty je ti to doufám jasné já nechci zbořit celou loď." Vyhrkla jsem když mě popohnal abych si sedla ke kormidlu. ,,Jezis jasně že nebudeš řídit jen si tam sedmi já si sedmi na druhou stranu." Smál se až se málem dusil. Parchant. ,,Haha tak promiň že to neumím tak perfektně jako jeden krásný muž vedle mě." Plivla jsem po něm jenže jsem nepřemýšlela o tom co říkám a..,,Počkej cože?" Vykulil na mě oči a mě v tu chvíli došlo co jsem řekla. ,,Tys mi řekla že jen krásný? A ještě ji tam připojila muž?" Bože já jsem blbá. Úplně vymaštěná jak jsem to mohla říct nahlas co to semnou sakra je?!? Byla jsem na sebe naštvaná a proto jsem si hned neuvědomila že Jace na mě kouká a ani neřídí. ,,Hej kam jedeš nesoustřeď se na blbosti ale na cestu!" Houkla jsem na něj bez toho abych se na nej jen podívala. Bylo mi trapně. Jsem blbá měla jsem si dávat pozor na pusu. Sakra. Zbytek cesty jsme jeli v tichu nikdo z nás nepromluvil. Všimla jen si ale že mě Jace pozoruje. Jsem blbá že jsem to řekla jenže ono je to pravda on je nadpozemsky krásný muž. Kdyby mem tak slyšel. Povedla jsem si pro sebe.
~
Jace:
To co o mě řekla že jsem krásný muž. Ženy mi to říkají pořad a neustále ale Laura nikdy neprojevila ani špetku zájmu. Laura je prostě jiná. Jiná než ostatní holky. Ony jsou ze mě paf jen co vejdu do budovy ale ona ne. Když přišla ke mně do pokoje myslel jsem ze se rozplynu byla nádherná ty úplně šaty s tou dírou na břiše či co to je úzké ramínka no proste ty šaty jí dělají naprosto úžasné tělo. Strašně mě zajímá kam mě to táhne. Jediné co mi řekla je že se mi to bude líbit a pak mě už jen přesměrovala. Myslel jsem si že jedeme normálně do města ale jak se ukázalo tak asi ne. Když jsem zamířil k přístavu okamžitě mě přesměrovala do nějakého odlehlejšího. Neměl jsem tušení kam jedeme ale líbilo se mi to. Vždy jsem měl rád překvapení. Ale teď mě to fakt štvalo. Laura jsem seděla a zamyšleně čučela na vlnky odrážející se od člunu. ,,Lauro?" Vyruší ji nechtěl jsem ale musel protože jsme se už skoro blížili k přístavu. ,,No?" Houkla ale stále se ani nehnula. ,,No už jsme tady co mám dělat a kde mám nechat člun?" Zeptal jsem se a Koukal se do jejich krásných oči které se rozzářily hned jak jsem řekl že jsme na místě. ,,Jo super. Člun můžeš nechat kdekoli." Řekla a oči se jí snad rozsvítili ještě víc. ,,Oki s povíš mi už konečně kam jdeme? Z toho čekání se snad zblázním." fakt mě to ubíjelo k smrti. Neměl jsem páru co mě čeká. ,,Bože ty jsi zvědavý. Neřeknu ti to ale neboj už brzy se dočkáš." usmála se na mě otočila se a pomalu šla po úzkém chodníčku. Musel jsem ještě ukázat člun. Křikl jsem na ni ať počká jen se otočila s mobilem v ruce s někým si psala. Doběhl jsem k ní a mohly jsme vyrazit bylo něco kolem půl osmé když jsme přišli na jakousi poušť bylo tam spoustu lidi muzika a AUTA závodní auta. ,,Panebože no to kecáš? Závody? Jak o nich víš panebože Lauro děkuju. Čím jsem si to zasloužil? A odkud víš že miluju závody a auta? Myslím ze jsem ti to nikdy neřekl." byl jsem tak nadšený auta byly moje všechno už od malička jsem je miloval byla to moje vášeň. Nikdy jsem si však nemohl koupit pořádné závodní auto. Peníze jsem na něj měl to ano ale otec by mě nenechal si ho koupit. ,,Tak to vezmeme popořádku. Ne nekecám. Jo závody. Znám se z Johansem pořadatelem závodů a pozval mě abych přišla. Zachránil jsi mi život kdybys přišel jen o chvilinku později už by to bylo v háji. No a poslední otázka bych musela být slepá abych si nevšimla ze mas všude kde to jsem nalezené plakáty s auty. Tak to je vše na co jsi se ptal." Vychrlila na mě a hned jak to dořekla už se k nám hnal Johnson. Černovlasý, vysoký muž a na tváři měl úsměv od ucha k uchu. ,,No já mám snad vidiny. Lauro? Jsi to ty Panebože jsi krásná ty šaty ti moc sluší. To je dost že jsi se uráčila sem taky dorazit. To už je tak dávno kdy jsem tě viděl naposledy dva roky určitě. A kdopak je tento mladý muž? " Vychrlil ze sebe ten blázen a zdrtil Laur v obětí ,,Ježí Johne ty jsi blázen taky tě ráda vidím. A je to rok kdy jsme se viděli naposled. Tohle je Jace víš přece že táta pronajímá loď no a na tohle léto si ji pronajal právě jeho otec. Jacei toto je John pořadatel těchto závodu. Johne myslíš ze bych si mohla dneska zazávodit? Máš tam někoho volného a hlavně auto navíc. Když už jsem tady??" Řekla Laura skoro dojatě a já zůstal koukat při posledních třech větách s pusou dokořán. ,,Ty kráska vždycky budeš moct a ano mám auto i volného závodníka. A Jace bude závodit taky?" Obrátil se na mě a než jsem stačil odpovědět. ,,Jo bude pojede semnou v autě Jo?" Zeptala se mě a já jí ty nadšeně odsouhlasil. ,,Tak fajn já si tě zapíšu chceš jet na začátku nebo někde na konci?" Prohodil Johnson. ,,Jacei kdy chceš jet? Mně je to úplně jedno." ,,No klidně až na konci." Vyhrkl jsem téměř okamžitě. Když jezdíte až na konci je to lepší mate okoukané na co si jak a kde dávat pozor. ,,Bomba na konci je to stejně lepší. Tak nás tam napiš někam ke konci." Houkla po Johnovi. ,, Oki tak se za mnou pak zastavte někdy kolem třičtvrtě na devět ju? Musím jít vysvětlit a ukázat prvním závodníkům trasu. Jsem rád že jste tady." Křikl ještě po nás když už odcházel. ,,Líbí se ti tu?" Začala Laura a já se na ní Koukal jak na blázna. ,,Komu by se tu nelíbilo jasně že se mi tu líbí. Děkuju." Objal jsem ji. Byl jsem strašně šťastný.
Tak tuhle kapitolu jsem napsala jedním dechem. Snad se vám líbí. Já vím že je to zatím nudné a že ty není žádné drama ale nebojte hned v další kapitole se to rozjede. Tak co myslíte skončí Jace a Laura spolu? No já vlastně ještě sama nevím ale možná??? No nebudeme předbíhat. Jinak dnes jsem vydal dvě protože jsem tuhle už měla rozepsanou a nechtělo se mi čekat.😂 Jinak děkuju že to čtete. Mám vás ráda. 😍💋🫶🏻
