Švagr [ItaDei] ×

Kapitola dvanáctá

Po ooooopravdu dlouhé době další kapitolka :D

Celý zbytek večera se všichni tři skvěle bavili, uvolněně si povídali o všech možných tématech, společně se smáli a popíjeli jeden drink za druhým. Itachi si se Sasorim poměrně dost dobře sednul a po nějaké době, když konečně upustili vody budoucí možné spolupráce, zjistil, že s ním toho má opravdu hodně společného. Plavovlasý fotograf je při jejich zapálených debatách s podepřenou hlavou tiše sledoval, upíjel ze svého koktejlu a na tváři mu hrál na první pohled poměrně přívětivý úsměv.

Hluboko v jeho nitru se však odehrávala lítá, zuřivá bitva. Ještě stále byl neuvěřitelně naštvaný a dotčený z představy, že by měl Uchiha jeho sestru tahat za fusekli a celou tu dobu jí lhát a chtít se oženit jen proto, aby se podvolil společenskému nátlaku a splnit povinnost, která se od něj očekávala. Svojí sestru miloval a při představě, že by jí měl někdo jakkoliv ublížit, se mu otevírala kudla v kapse.

Na druhou stranu, s plynoucími hodinami a stoupající hladinou alkoholu v krvi nemohl jinak, než na dlouhovlasého muže tiše zírat a sledovat uvolněný výraz v jeho obličeji, pohledné rysy, usmívající se rty zvoucí k polibku a hořce si uvědomovat také něco úplně jiného. A sice možnost, že by tento šarmantní a atraktivní muž opravdu mohl dávat přednost stejnému pohlaví. Nechtěl, aby tomu tak bylo, ale tato možnost ho prostě nedokázala i přes všechen ten vztek nechat chladným. Itachi se mu vážně líbil. Musel by být vadnej, kdyby ne. Navíc si s ním opravdu dobře rozuměl, bylo toho tolik, o čem si mohli povídat...

Nejednou mu v průběhu večera vytanulo na mysl, zda by mezi nimi v jiném čase a na jiném místě mohlo dojít k něčemu víc, k něčemu hlubšímu, opravdovějšímu. Jasně, jeho plán něco takového sice obnášel, ale to nebylo to, co měl na mysli. Bylo mu jasné, že jakmile uskuteční, co si zamanul, někdo nakonec skončí se zlomeným srdcem. A bylo fuk, zda se bude jednat o něj, jeho sestru nebo oba dva dohromady.

Silně stiskl ruce v pěst a aby si toho ti dva nevšimli, zhluboka vydechl. Bude se na něj smát jako sluníčko, chovat se slušně, flirtovat s ním a pak se ho pokusí svést. A všechno své odhodlání bude přiživovat tenkými úponky vzteku a zklamání, které se mu nitrem rozlézaly jako klubko slizkých hadů. Nejzásadnější však bylo nenechat to zajít tak daleko, aby se do něj zamiloval. To by byl pak už dozajista naprosto v prdeli.

***

Bylo zhruba kolem jedenácté, když se rusovlasý loutkář s úsměvem ve tváři a omluvou na rtech omluvil, že si musí odskočit na toaletu a oni dva za celý večer tak konečně osaměli.

Itachi nakonec stočil uvolněný, alkoholem zčásti zamlžený pohled na svého budoucího švagra. Jakmile zaznamenal, že jej blondýnek pečlivě pozoruje, ústa se mu roztáhla do jemného úsměvu.

"Copak je?" zeptal se se zájmem, "Co tak koukáš?"

Deidara se na židli narovnal a jen s úsměvem mykl rameny.

"Ale nic," řekl jen, uculil se a mrknul na něj, "Jen je fajn tě vidět taky trochu jinak, než jako pomalu se ploužící zombie s příšernýma kruhama pod očima. Takhle ti to sluší víc."

Uchiha na jeho slova zareagoval jen nakrčením obočí a znovu blonďáčka přejel zvídavým pohledem, nepřestávaje se pozastavovat nad jeho obrovskou proměnou. Nikdy by od něj nečekal, že mu začne skládat komplimenty. Ne, že by mu to nějak zásadně vadilo. Jistě, toho, jak moc se podobá své sestře, jak je pohledný a možná ještě o kapánek hezčí než ona, si všimnul už v ten první okamžik, co jej minulý týden poprvé uviděl. Zpočátku z něj však čišela zvláštní podezřívavá a nedůvěřivá negativní energie.