Láska má ostré drápy | hansy ✔

⚡prolog

V jeho životě plném pádů a vzestupů nastalo nepříjemné období; žena, o které si myslel, že s ní bude prožívat vzácné nekonečno, zmizela na svém Nimbusu 3000 mezi ostatní profesionální hráčky Hollyheadských Harpyjí a do toho mu navíc táhlo na třicet. Pro muže není dobré, když je ženy opouští a už vůbec ne ve věku, kdy sami o sobě přemýšlí jako o prošlém zboží.

Dobře, možná se na svět díval až moc černě. Teprve před týdnem oslavil své pětadvacáté narozeniny, takže se ve skutečnosti mohl stále pyšnit tím, že byl docela mladý proutek, ale on to tak zkrátka nevnímal. S odchodem Ginny mu připadalo, že pro něj už neexistuje další šance na lásku a toho se držel tak silně, až ho začínaly bolet ruce. A záda. A nohy. A celé tělo, jelikož mu dal poslední polapený smrtijed toho dne zabrat.

S Rabastanem Lestrangem bojovali celé hodiny. Nechápal, kde se to v tom štíhlém dlouhánovi bralo, že měl takovou kapacitu magie, se kterou si Harry zkrátka nedokázal poradit. Kdyby mu nepřišel na pomoc Ron a nekryl mu záda, nejspíš by se z Chlapce, který přežil stal Muž, který hodně rychle zemřel.

Už jen z toho důvodu musel Rona pozvat na skleničku k Děravému kotli, aby společně oslavili svět bez temnoty a především neopomenutelnou přátelskou výpomoc, bez které by Harry zemřel už před čtrnácti lety. A pak před třinácti, jedenácti a vlastně pokaždé, protože ve třech se to lépe táhne a on to dobře věděl. Za svůj život byl zavázaný nejen Ronovi, ale také Hermioně Grangerové-Weasleyové.

Ta ale u Děravého kotle neseděla, neboť trhala partu, ale na tom nezáleželo. Kdyby se tam však toho večera objevila, jistě by se Harryho život začal ubírat zcela jiným směrem. Ona ale nepřišla, proto mu krk musel zachránit někdo jiný, ale to předbíháme.

Ron si objednal poslední skleničku. Potřeboval se po tom dlouhém dni vyspat a také vysprchovat, neboť se i on při boji s Lestrangem zapotil. Harry trval na tom, že ještě chvíli zůstane, neboť bylo co slavit, proto se posléze rozloučili a zrzek ho s pozdravem opustil, aby se přemístil do jejich bytu v mudlovské čtvrti Londýna.

Harry popíjel svou whisku, přemýšlel nad uplynulým dnem a ležérně se hlavou opíral o svou dlaň. Rozhodně byl spokojený; co se tak vědělo, posledním smrtijedem na svobodě byl opravdu Lestrange, takže mohl celou tuto věc uzavřít a věnovat se dalším důležitým věcem.

Ani si nevšiml, kdy se u něj objevila žena se skleničkou v ruce.

„Ahoj Harry," pozdravila ho. Tykalo mu tolik lidí, že už mezi nimi nepoznal staré známé. Tuto blondýnku si ale pamatoval, jen netušil, kam ji přiřadit. Možná ji vídal v Bradavicích? Těžko říct.

„Ahoj?" pozdravil ji nejistě. Blondýna se roztomile usmála a položila před něj skleničku whisky. Pomyslel si, že je to nejspíš servírka, přestože byla oblečená docela jinak, než Susan opodál.

Uchopil skleničku a na ženu se vděčně usmál. Alespoň si nemusel chodit pro pití, už tak ho bolely po celém tom dni nohy.

„Děkuju ti...," odmlčel se ve snaze zjistit její jméno. To ale nezjistil, neboť se k nim přiřítila dlouhonohá černovláska v kalhotech s vysokým pasem a saténové halence. Podpatkem, který byl tak tenký, že ho Harry sotva viděl, dupla na blondýnčinu nohu a zlostně na ni pohlédla.

„Cos mu tam nalila?" vyjela po ní. Harry vytřeštil oči a pustil skleničku. Už se to dělo zase.

Blondýna zalapala po dechu. Tvářila se nadmíru vyděšeně, když proti ní stála černovlasá žena, které však Harry neviděl do tváře a nemohl tak vědět, kdo se staral o jeho blaho.