Láska má ostré drápy | hansy ✔

⚡u Floreána bez Floreána

Čekal na ni v Příčné ulici před obchodem madam Malkinové, kde se měli sejít. Pansy nakonec jeho polibku podlehla a souhlasila, že mu ještě jednu šanci dá, ale také trvala na tom, aby se začal snažit, ať už si jsou novináři konečně jistí, že Potter k mání skutečně není. Už jen z toho důvodu na ni čekal právě na tomto místě, připraven ji nejprve potěšit dárkem a poté kopečkem lahodné zmrzliny do Floreána, který sice zemřel během války, ale jeho zmrzlina těšila kouzelníky dál.

Viděl i slyšel ji už zdálky. Za klapotu jejích podpatků jako by utichly všechny hlasy kolem. Pansy si ani nemusela razit cestu, kouzelníci i kouzelnice ustupovali, zatímco překvapeně hleděli nejen na ni ale i na Harryho, který si ji s úsměvem prohlížel.

Překvapila ho svým vzhledem. Vlasy, které obvykle nosila rozpuštěné s přísně učesanou ofinkou, měla stažené do culíku a část ledabyle rozcuchané ofiny zakrývaly velké sluneční brýle. Na sobě měla triko s motivem zmijozelské koleje, jako by chtěla všechny kolem sebe provokovat, částečně zastrčené v džínových kraťasech. Podpatky samozřejmě nesměly chybět, bez nich by Pansy Parkinsonová neexistovala.

Už pro něj bylo snazší před lidmi předstírat, že s ní randí. Neostýchal se totiž ji přede všemi políbit, když k němu došla. Vyrazil tím dech více než polovině přihlížejících, čemuž se Pansy spokojeně zasmála.

„Tak co je v plánu, ty můj hrdino?" nadhodila laškovně, u čehož prstem otřela rudou rtěnku, kterou zanechala při polibku na jeho rtech. Znovu se tiše zasmála, když někde za sebou zaslechla cvakání fotoaparátu. Připadalo jí to skvělé, vše šlo podle plánu.

Harry natáhl ruku ke dveřím k madam Malkinové, načež Pansy sundala brýle z očí a překvapeně na něj pohlédla, zatímco si brýle uložila na temeni hlavy a odkryla tak dokonale upravené obočí i čelo.

„Ty mě chceš rozmazlovat?" prohlédla si ho se zájmem v očích. Harry v rychlosti přikývl a otevřel dveře. Koutkem oka viděl, jak se fotografové z Věštce přiblížili k výloze, zatímco oni dva zalezli dovnitř.

O Pansy věděl, že má zatraceně dobrý a elegantní vkus, proto ji nechal, aby s madam Malkinovou probrala nejžhavější hity sezóny a slíbil, že jí koupí cokoliv, co se jí zalíbí. Pansy tak poletovala po celém krámku, přičemž obdivovala nejen slušivé pláště a novou kolekci hábitů, ale především podzimní kabátky a sadu elegantních kardiganů, které na pohled vypadaly jako ze saténu.

Harry v nich sice neviděl praktické využití, neboť si pamatoval, jak onehdy koupil Ginny saténovou halenku k narozeninám a ona ji při první příležitosti omylem roztrhla. Od té doby jí sliboval, že k dalším narozeninám dostane vestu z dračí kůže, aby něco vydržela. K tomu už ale nedošlo, neboť společně žádné další narozeniny neoslavili.

„Tenhle vám dělá moc pěkná ramena, slečno Parkinsonová," nadbíhala jí madam Malkinová. Jistě za to mohla vysoká cena kabátu, avšak na druhou stranu nelhala. Pansy hnědý kabát s velkými knoflíky seděl tak, jako by ho ušili právě jí na míru.

„Ale ten zelený se mi líbil o něco víc," zabrousila pohledem k o něco slabšímu kabátku, který jí padl do očí jako první. Lesní zeleň zcela efektivně podtrhovala Pansiny černé vlasy a brčálové oči, navíc dokonale symbolizovala její kolej. Dokonce i Harry musel uznat, že zelená zkrátka k Pansy ladila.

„A co tenhle?" Jakmile madam Malkinová zvedla ruku s károvaným kabátem, pohledy nakupující dvojce se setkaly a aniž by si mezi sebou řekli jediné slovo, oba nesouhlasně zakroutili hlavami.

Malkinová usoudila, že kousek, který jí tam ležel už druhým rokem, zatím nedostál svého ocenění, proto jej neochotně vrátila na věšák a prohlédla si Harryho s Pansy, jak se pohledy domlouvali, který kabát nakonec vezmou.