Láska má ostré drápy | hansy ✔

⚡bezohlednost

Jak Harry během následujících dní mohl zjistit, Pansy opravdu věděla, co dělá. Hned druhý den ráno, kdy od ní po sedmé hodině odcházel, mu po příchodu domů přistála na okně sova s výtiskem Denního věštce. Už o nich psali nejen jako o milencích, ale začínalo se spekulovat o tom, jak vážné to mezi nimi je.

Jelikož měl volno, mohl tak vidět, jak se mu na stole hromadily dopisy od známých a blízkých, kterým těmito články tvořil velké otazníky v hlavě. Musel tak paní Weasleyové, Andromedě Tonksové, Billovi s Fleur, Deanovi Thomasovi i Erniemu Macmillanovi vysvětlit, že se opravdu nejedná o drby a že opravdu randí s Pansy Parkinsonovou.

Náramně se tím bavil do chvíle, kdy mu na okně přistála sova Ginny Weasleyové. V tu chvíli mu slezl úsměv ze rtů a on si váhavě dopis převzal, zatímco ho sova lstivě klovla do prstu. Trochu se bál dopis otevřít, ale nakonec to dokázal.

Drahý Harry,

dostal se ke mně článek o tobě a Parkinsonové. Jen doufám, že ti nepodstrčila žádný lektvar a že jsi v pořádku. Pokud ano, jen mě prosím ujisti, abych se o tebe nemusela bát. Také ti opožděně přeju všechno nejlepší k narozeninám a omlouvám se, že jsem nenapsala dřív. Trenérka nám dává zabrat, abychom zůstali ve formě. Věř nebo ne, ale podle mě je to Oliver Wood převlečený za ženskou!

Také bych ti chtěla říct, že se s někým vídám. Je to sice zatím jen v přátelské rovině, proto jsem to nepsala Ronovi ani nikomu z rodiny, ale ty máš právo to vědět. Když už jsi mě nechal jít a splnit si sen, měla bych k tobě být upřímná. Proto tě ostatně nehodlám soudit, jestli to je mezi tebou a Parkinsonovou vážné. Ať už je to jakkoliv, přeju ti jen to nejlepší a doufám, že se ti daří.

Měj se!

S láskou Ginny

S naprosto zkroušeným výrazem četl druhý odstavec, kde se zmiňovala o svém objevu. Natolik ho to rozesmutnilo, až se mu oči zatopily slzami a on notnou chvíli nebyl s to je rozmrkat. Rukou, v níž držel dopis, si nemotorně nadzvedl brýle a otřel je rukávem mikiny.

Až když se probral ze svého sentimentu, začal přemýšlet nad tím, s kým asi Ginny začínala randit. Bolelo ho to, přestože ji nechal jít a přál jí štěstí stejně tak jako ona jemu. Ani po těch pár měsících, kdy byla pryč, ji nedokázal pustit z hlavy a už vůbec si ji nedovedl představit s jiným. Vždyť to byla jeho Ginny. Jeho. Jeho. Jeho.

Ne, už patřila někomu jinému a on před celým světem hrál divadlo, že chodí s Parkinsonovou.

Možná právě tyto lži stály za tím, že se i Ginny rozhodla posunout dál.

Bylo by to jinak, kdyby neměl svůj plán s Pansy?

Vrátila by se k němu Ginny?

Rozhodně ho tím dopisem dostala. Tak moc s ním její psaní zahýbalo, že nebyl schopný opustit svůj byt celé dva dny, kdy měl volno. A když se třetí den vracel do práce, stále v myšlenkách bloudil za Ginny, která už dávno měla své srdce zcela jinde.

Měl sto chutí se na celé to předstírání s Pansy vykašlat. Ať mu klidně podsouvají lektvary lásky všechny ženské světa! Radši by byl omámen, než aby předstíral city k někomu, kdo nebyl jeho sladkou Ginny. Natolik se na ni upnul, že už nemohl dál. Zničilo ho to. Opět sám nad sebou naříkal a vracel se na začátek jejich rozchodu, kdy přemýšlel nad vlastním bytím a nad tím, k čemu je vlastně život bez lásky.

Když dorazil na ústředí bystrozorů, sotva pozdravil své kolegy. Ani se na ně nepodíval, jen tupě kráčel dál a sledoval při tom pošlapaný koberec pod svýma nohama. K jeho uším doléhalo šuškání některých bystrozorek, ale ani tomu nevěnoval pozornost. S rukama v kapsách mířil na své místo, kde se však zastavil, jakmile spatřil černé boty na vysokém podpatku a bledé štíhlé nohy.